Bičík boží... Proč na Letné nesázejí na vlastní krev?
AKTUALIZOVÁNO | Přiznávám bez mučení: Už jsem si myslel, že dnes liberecký brankář David Bičík bude jedním z mnoha těch, kterým je léta souzeno být nejlíp dvojkou trojkou (případně čtyřkou, pětkou) ve Spartě (ale stejně dobře také ve Slavii) a hostovat po všech čertech, aby skončili v šedi průměru a zapomnění.
Jistě, konkurence právě takového Jaromíra Blažka byla obrovská a rozhodně nemám nic proti jeho kvalitám, ale když už byl z formy (ano, také se to přihodilo), nebo si odskočil do Norimberku, jeho náhradníci měli právo jen na záskok.
Dlouhodobě bylo místo v bráně zašpuntované. Ano, stává se to, často je to logické, ale mladí gólmani, především odchovanci, neměli v obou pražských „S“ prakticky žádnou perspektivu. A je otázkou, zda to bude někdy jinak.
Bičíka v rudém dresu si tak nakonec nejvíc vybavuju zásluhou opravdové fotbalové kuriozity. Během dvou měsíců musel dvakrát na plac místo vyloučeného kolegy (v prvním případě to byl Petr Kouba, ve druhém Blažek).
Aby toho nebylo málo, pokaždé to bylo shodou okolností na větrné strahovské hůrce. Na Letné tak Bičík odchytal jen čtyři ligové zápasy a putoval štacemi v Kladně, Plzni či Slovanu Bratislava. Taky klasika.
Než odchytal dvě kompletní sezony v Liberci, bylo těch ligových mačů v domácí soutěži pouhopouhých čtrnáct...
Nejpozději v mistrovské sezoně týmu zpod Ještědu však Bičík ukázal, že má na víc. Klobouk dolů zvlášť před one man show v „superfinále“ s Plzní, kdy předvedl skvělé reflexivní zákroky a zachránil pro Severočechy mistrovský pohár.
Stejně se jen tak nevidí výkon v odvetě předkola Ligy mistrů s Karagandou.
Jedenatřicetiletý Bičík si přitom na nic nehraje, nestojí o pozornost, neprsí se. Dobře zapadá do party kolem Jiřího Štajnera, Jana Nezmara či Tomáše Janů.
I bezprostředně po zisku titulu sice stál v obležení novinářů, poprvé o něho byl opravdu velký zájem, ale záhy vše utichlo.
Nejvíc ho vlastně až dosud „zviditelnil“ bodrý Janů řečený Padouch. To když ve Sportu popisoval kolegy v mistrovském týmu.
„Ve Slovanu je už dva roky a my pořád nevíme, jestli skutečně má manželku a děti, protože jsme je ještě nikdo neviděl. Má poslední šanci!“ varoval žertem gólmana. „Jinak už s ním nikdo nepůjde do sprchy,“ přidal.
Právě nenápadnost je jedním z důvodů toho, proč se o něm nemluví víc. A proč se taky – při vší úctě – jako o prvním náhradníkovi mezi brankáři pro EURO uvažovalo nikoli o něm, ale o teplickém Tomáši Grigarovi.
Mimochodem, dalším bývalém letenském gólmanovi...
Bič boží to není, jen Bičík – ale soupeře umí spráskat, jen co je pravda...
