Že nechce přidat? To Ronaldovi nevěřím. Jen ať si vydělá balík!
Nejdřív vypustil s patřičně kormutlivým výrazem ve tváři do světa pokusný balonek, že je smutný. Když se pak Cristiano Ronaldo rázem stal nejtruchlivějším bohem celé planety a nechal ji dohadovat se o tom, že si chce v madridském Realu přijít až na nějakých 775 milionů korun ročně (ovšem pozor, prý za dvě léta a před vysokým zdaněním), probralo ho to z mlčení.
„Obviňují mě z toho, že chci víc peněz, ale přijde den, kdy se ukáže, že to není pravda,“ pravil v úterý. No, nevím, jak takový den může vypadat a jak se to pozná, ale rozhodně bych to chtěl vidět. Nevěřím totiž, že by Ronaldo netoužil brát víc než dosavadních 250 milionů korun za rok. Samozřejmě – kromě jiného.
Řekl bych, že to zná každý, kdo právem vyniká nad ostatní. Chce mít prostě pocit, že to okolí – a hlavně ten, pro koho odvádí skvělé výkony – patřičně oceňuje. Baží po tom kochat se uvnitř i sledovat, jak to uznávají všichni kolem. Je to ješitnost? Třeba ano, ale to přece není jen negativní nálepka. Bez ní to někdy nejde. A nemusíte být žádný narcis jako… Však víte kdo.
Úctu lze vyjádřit vícero způsoby. Nepochybuji o tom, že hvězdného Portugalce trápí jasně daná hierarchie v týmu, na jejímž vrcholu stojí Španělé Iker Casillas a Sergio Ramos. Jenže to prostě k tak výjimečnému a tradičnímu klubu, chloubě země, zkrátka patří a patřit bude. Ani Ronaldův krajan José Mourinho s tím těžko něco udělá, měnit se to nebude.
Přesto by v Madridu mohli popřemýšlet, jak v některých symbolických okamžicích útočníkův význam přece jen zviditelnit. Třeba při předávání vyhraných trofejí. Vždyť o Ronaldovi každý ví, jak mu to dělá dobře. Pokud mu však vadí chladný ohlas u fanoušků, s tím půjde navzdory třem sezonám v bílém dresu a úžasným 150 gólům pohnout podstatně hůř.
A jsme u toho, o co běží v neposlední řadě. O peníze. Jsem přesvědčen, že je Ronaldo řeší. Jinak by snad ani nebyl fotbalista, což nemyslím ironicky. Když máte na dosah zlatou cihlu, přece ji nenecháte jen tak ležet. Už v Manchesteru United, jenž má v jeho srdci stále své místo, si Ronaldo hned pětkrát za šest let nechal vylepšit smlouvu. A zvyk je železná košile. No, v tomhle případě spíš zlatá.
A zase – je to v pořádku. Hloupý kdo dává, hloupější, kdo nebere. Dokud si můžete nechat zvýšit plat a najde se někdo, kdo na to bude slyšet, byla by škoda toho během kariéry nevyužít. Světové velkokluby sice za sebou táhnou neskutečné dluhy, ovšem na dobře placené hvězdy stále mají.
A když už se smíříme a astronomickými platy ve fotbale, není přece normální, aby byl Ronaldo podle neoficiálních žebříčků až 10. nejlépe placený fotbalista světa. A Lionel Messi, jen tak mimochodem, devátý. Práce těchhle superstar je – v šílených fotbalových měřítkách –podhodnocená.
Tak jednoduché to přirozeně není, protože trh nesmyslně kazí bohatí šejkové a čínští boháči. Ale jen ať si Ronaldo vydělá. Teď jde „jen“ o to, jestli mu to opravdu pomůže k pocitu štěstí, nebo ne. Ve druhém případě možná překvapí mnohé své kritiky či odpůrce. A včas musí zarezervovat stěhováky...
