Jak je důležité míti Hübschmana aneb Když nejlepší útok je obrana...
Neřekl bych, že bych ještě tak citelně postrádal v základní sestavě fotbalové reprezentace Tomáše Hübschmana. Debakl 0:3 s Dánskem a průběh hry nicméně ukázal, že tenhle nenápadný defenzivní záložník, který nikdy nebude patřit mezi opěvované a populární hvězdy, byl sakra zapotřebí. Jestli neměl hrát od začátku, tak měl naskočit během utkání. Český tým se bez něho řítil do záhuby.
Hübschman je tak trochu zvláštní patron. Je svůj, nepřetvařuje se, zájem novinářů rozhodně nevyhledává a umí jim to dát najevo. Někdy může dokonce působit jako poněkud namyšlený morous.
Zároveň bych řekl, že v něm musí hlodat skutečnost, že je dlouhodobě nedoceňovaný. Což je hodně dáno tím, že v dalekém Doněcku není – logicky – na očích. Ani svým postem nepatří mezi hráče, po nichž by fanoušci šíleli, ač vyspárují místa, odkud hrozí smrtelné nebezpečí. Tak to prostě u defenzivních středopolařů bývá, co s tím naděláte.
Když se v národním týmu etablovaly nové objevy typu Petra Jiráčka a po něm Vladimíra Daridy, zdálo se, že Hübschman o své místo přijde. Sám jsem si myslel, že se bez něho lze obejít. Těšil jsem se, že ofenzivně naladěná záloha zvládne i obranné úkoly a celkově to zvýší drajv a údernost celého mužstva. Jiráček nebo Jaroslav Plašil mohli zastat úkoly, které by nechaly volnější ruce Tomáši Rosickému či Daridovi. Jenže tak lehké to asi nebude.
Pokud Rosický v pátek chyběl v „základu“, byl to první předpoklad, aby Hübschman nastoupil, byť to na první pohled nedává logiku. Týmu však chyběl zkušený hráč otřískaný Ligou mistrů i bitvami na mezinárodní scéně, který dokáže na hřišti ostatní organizovat. Tyhle nároky přitom Hübschman na rozdíl od všech ostatních kromě Petra Čecha splňoval suverénně nejlépe.
Dobrá organizace a jistota přitom Bílkově partě zoufale chyběly, evidentně nerozehraný a padající Jiráček, Plašil ani částečně vykolejený Darida nedokázali pomoct chybující, nedůrazné a zmatkující obraně, na níž se podepsal rizikový faktor v podobě jindy spolehlivého Michala Kadlece, náhradníka z Leverkusenu.
Všechna negativa se projevila při třetím gólu, ale zjevné to bylo už mnohem dříve. Proto mohl Hübschman nastoupit alespoň v průběhu zápasu, jakkoli se myšlenky soustředily hlavně směrem k tomu, jak dát gól. Legionář z Doněcku by tomu – na první pohled paradoxně – možná pomohl.
Přinejmenším tím, že by se víc k Davidu Lafatovi mohl tlačit Darida. Už Hübschmanův příběh na EURO, kdy se pro mnohé překvapivě dostal na hřiště při ostudě s Ruskem a pak už na něm vydržel, ukázal, že spolu souvisejí věci zdánlivě nesouvisející...
