Ze zmatkaře Masopusta je (skoro) zabiják. A symbol správné cesty Slavie
Není to náhoda, že v přímém souboji s Plzní o titul poslal Slavii do vedení právě on. Lukáš Masopust je totiž fotbalista, který udělal v poslední době neskutečný pokrok a právem si v reprezentačním dresu pikantně zahrál proti Brazílii. Zároveň je dalším pádným důkazem toho, jak chytře a na úkor konkurentů slávisté doplňují kádr, tedy pokud jde o hráče z tuzemské nejvyšší soutěže.
Ta pověst se s ním táhne z Jablonce, kde svými výkony zaslouženě upoutal zájem z top adres. Rychlost, výbušnost, dravost? V pořádku. Charakter, pracovitost, nasazení? OK. Schopnost dostat se z křídelních prostorů do šance? Jasně. Ale ta koncovka... Proboha, co jen Masopust dokázal zahodit...
Proti Plzni „zazdil“ jeden útok nepřesnou přihrávkou na Petera Olayinku a není divu, že když se pak před plzeňskou bránou ve střelecké pozici ocitl sám, ledaskoho napadlo, že to může skončit všelijak. Ostatně, i jeho trenéra Jindřicha Trpišovského. „Modlil jsem se, ať nepřestřelí, to je jeho oblíbená činnost,“ pronesl s úsměvem po výhře 3:1, k níž Masopust položil základ. „Je to malinko zmatkař. Souhlasím s tím, že spoustu věcí nedá,“ dodal.
Jenže Trpišovský na podzim dobře věděl, že i tak má cenu muže slavného příjmení získat do slávistických řad a dát průchod otesánkovskému apetitu, s nímž luxuje před zraky rivalů krajní obránce či záložníky. „Dostal se do tolika situací, že si lidé hodně pamatují, co všechno spálil,“ zmínil aspekt, který může klamat a zároveň má vypovídací hodnotu, jaksi v druhém plánu. Trpišovský si hlavně Masopustův přínos doslova spočítal. „Má sto padesát ligových startů a padesát (kanadských) bodů,“ upozornil. „To je na krajního záložníka hodně slušné. Je lepší než mnoho jiných hráčů na téhle pozici.“
Už v závěru angažmá na severu Čech se Masopust začal ve střelbě zlepšovat a ve Slavii udělal další, možná rozhodující krok. Naučil se víc zachovat klid, což je pro něj naprosto zásadní, a zakončit. Objevuje se pravidelně v klíčových situacích, pomáhá při presinku. Přeskočil v hierarchii rychle jiné hráče a na rozdíl od dalších nových tváří čekajících na šanci nebo střídajících hřiště a lavičku si vybudoval silnou pozici. A tak si po duelu s Plzní mohl vyslechnout od Trpišovského hřejivý kompliment: „Překročil rámec české ligy a může uvažovat o přestupu. Má parametry na to, aby hrál v Premier League, bundeslize. Pokud bude klidný, fotbalista je dobrej…“
Trochu mi to připomíná příběhy, jak měli, samozřejmě v jiných situacích či kontextech a osobní historií, našlápnuto Ladislav Krejčí nebo takový Jiří Skalák. Tak ať se to nepokazí.
