Praporek, emoce, trenéři, co plavou v pravidlech, a respekt Jindřiškovi
Není pochyb o tom, že o jednu z emočně nejvypjatějších situací této sezony se v sobotu večer v Ďolíčku postaral hlavně asistent rozhodčího Radek Kotík, který neudržel ruku s praporkem při gólové akci sparťana Bořka Dočkala. Jenže k dusné atmosféře a povyku kolem vítězné trefy přispěly výrazně i neadekvátní reakce přímých aktérů. A nikoli poprvé se ukázalo, že pravidla v tuzemsku rozebíráme vášnivě a s nesnesitelnou lehkostí, ale ovládá je málokdo...
Byla to vyhrocená chvíle, kdy jsou krátce před koncem zápasu nervy na pochodu. Vždyť jde o gól, který (pravděpodobně) rozhodne. Navíc to byl na první pohled nepřehledný, ba sporný moment – a muž u lajny zvedl praporek na znamení ofsajdu.
A tak poté, co byla branka na popud videorozhodčího uznána, hráči „klokanů“ běsnili, stejně jako lavička v čele s asistentem Erichem Brabcem. A rozhořčení nebralo konce ani po závěru utkání. „Radši bych hodnotil fotbal. Nad tím, co se stalo, by se měl zamyslet někdo na Strahově, jestli to tedy sledujou. Já viděl praporek nahoře,“ řekl kouč Bohemians Luděk Klusáček.
Jenže v tom to bohužel je. Navzdory všemu pochopení, třeba i pro pocit opakované, byť domnělé křivdy. Ve slovech zkušeného a jinak uměřeně vystupujícího kouče se odrazilo zjednodušení, které symbolizuje přístup k pravidlům. Zvednutý praporek přece automaticky neznamená přerušení hry. Hraje se dál, dokud hlavní rozhodčí nepískne. A klíčové bylo právě to, kdy se ozval hvizd hlavního sudího Zbyňka Proskeho. Jen pokud by to bylo před dosažením gólu, byli by Bohemians v právu.
Zvlášť hráči však reagují jinak. A myslím, že se do toho promítá i jeden nešvar, který se nám tu rozmohl. Promiňte to přirovnání, ale taková fotbalová obdoba
