Hokejový svět v Evropě je plný paradoxů. Uspět se v něm nevyplácí
Hokej v Evropě žije v pokřivené a zvláštní realitě. Zatímco české fotbalové kluby sní o Lize mistrů a jejích prémiích, které jim do kasy dokážou přinést desítky milionů, hokejové celky se spokojí jen se „zajímavou konfrontací“. Účast v hokejové kontinentální soutěži je totiž i ztrátová.
Pro trenéry, hráče či diváky může být atraktivní díky srovnáním se zahraničním. S jinými styly hokeje, s jinými herními návyky. Je to skvělá zkušenost pro všechny zúčastněné, to ano. Zato kluboví ekonomové musí zuřit a nechápavě kroutit hlavou, proč se něco takového hraje.
Účast je pro nezakládající členy (ne)povinná, jen pozvánku není vhodné odmítat. Předloni to chtěl udělat Zlín, dostal se pod tlak. Ekonomická atraktivita by se měla v budoucnu zvýšit, ale to už zaznělo nejednou.
Na druhou stranu kluby si soutěž moc nehýčkají. Jejich marketingová podpora není valná, od ní se odvíjí i návštěvnost. Alespoň to platilo v minulosti. A nepomáhaly ani případy, kdy trenéři sázeli spíše na širší kádr než na elitní sestavu.
Ale stále platí, že pokud se prize money nezvýší, nastane dvojí paradox. Postup do Ligy mistrů se od příštího ročníku otevře jen sportovní cestou, správný krok. Ale ne tolik pro extraligové klubové pokladny.
Není tajemstvím, že vyhrát extraligu je většinou finanční ztráta kvůli hráčským prémiím. Nejeden manažer nahlas vyřknul smutný fakt, že prohrát finále v sedmém utkání na domácím ledě je výhodnější, než ho vyhrát.
Příjem ze vstupenek bonusy nepokryje, televizní a vysílací práva jsou nastavená paušálně, takže zápasy navíc nic nepřinesou. A český šampion, který na svém úspěchu v tuzemské lize tratil, si zajistil účast i v nevýhodné Lize mistrů.
Vítejte v pokřiveném hokejovém světě.
