V Českých Budějovicích by chtěl žít každý! Dobře, Cimrmanovský začátek asi trošku kulhá, nicméně je to krásné město, stejně jako Liberec, Ostrava, Teplice, Brno, Olomouc… V Plzni prý mají nejlepší pizzu. Prostě v České republice je spousta krásných měst, ve kterých je co vidět, zkusit, ochutnat, cokoli… Pokud do nich ovšem nepřijíždíte s pověstí zloděje, výtržníka a násilníka dohromady. Tj. fotbalového fanouška.
Když jedete na fotbal, tak vás kolikrát nenechají ani nakoupit na benzínce, natož aby vás pustili třeba na památky. Stačí k tomu být ve skupině a mít červenobílou šálu, zelené tričko, nebo se na nádraží pozdravit „Banik, pi*o“. V tu chvíli se na takovou skupinu automaticky kouká jako na kriminálníky, aniž by byli z čehokoli obviněni. Jediná Černá věž, kterou v jihočeské metropoli uvidíte, tak bude těžkooděnec z kordonu, který vás obklopí hned na nádraží.
Téma komfortu hostujících fanoušků dlouho bublalo hlavně přes povzdechy na sociálních sítích, pořádně vysoko ho zvedl až Jaroslav Tvrdík před otevíráním nového stadionu v Pardubicích. Tedy tu část, která se odehrává přímo na stadionu – sektory pro hosty. Zajímá se primárně o to, co on sám může změnit. Můžeme si myslet co chceme o jeho motivaci a vyjadřování, ale patří mu velké poděkování. Zároveň jde o to, co se děje mimo stadiony.
Pozor, nikdo nechce popřít (a rozhodně to není smyslem tohoto příspěvku), že výjezdy sebou vezou i riziko protiprávního jednání, které potřebují zásah či opatření. Jejich míra s ohledem na riziko ale často působí přestřeleně. A je zbytečné a nespravedlivé považovat kvůli výstřelkům jednotlivců považovat celou skupinu (fanoušky) automaticky za problém. Nikdo neříká, že by se měla zrušit všechna policejní opatření, ale 200 policistů na zápas s 1974 diváky? Proboha proč?
Masivní nasazení jako prevence?
Zajímavě debatu rozvinul, byť možná nechtěně, místopředseda hnutí STAN Jan Farský se svým zážitkem z vlaku z Mnichova Hradiště: „Asi 20 „fanoušků“ FK Jablonec obsadilo vagón, doprovází je deset policistů. Úklidová četa rovnou uklízí vagón, na nádraží v Mnichově Hradišti hlídalo dalších deset policistů. Musíme být fakt bohatí, když tohle největší české neziskovce FAČR platíme,“ tweetoval.
V tuhle chvíli pomiňme lehký faktický nedostatek, že FAČR má s fanoušky i se zápasy áčka Jablonce pramálo společného, pan Farský otevřel dvě větve tématu. 1) předestřel názor těch, které fotbal nezajímá, což je pravděpodobně většina společnosti a 2) kolik to stojí?
To dost možná ani sama police neví. Otázky na náklady opatření u konkrétních fotbalových utkání dvě ze tří oslovených krajských ředitelství odmítly s odůvodněním, že by musely „vytvářet nové informace“. Zřejmě tedy nejsou sečtené, v jiném případě by přece policie sama porušovala zákon o svobodném přístupu k informacím. Zároveň sama policie uznává, že v souvislosti se zápasy řeší minimum trestné činnosti (takže její přítomnost působí především preventivně).
Je ale kvůli prevenci potřeba masivní nasazení stovek policistů, speciální techniky, psů, vrtulníků, to vše určitě za statisíce, možná spíš miliony korun? Kazí den nejen lidem směřujícím na zápas, ale i těm, kteří nemají s fotbalem vůbec nic společného a vůbec by nevěděli, že se nějaký hraje. Na návštěvy ze zahraničí působí scény dojmem začínající války a i sami policisté by možná směrem k víkendovým odpoledním věděli o lepší zábavě. Přímo na místech se navíc skvěle osvědčují antikonfliktní týmy. Beze zbraní a krunýřů. Jen ve vestách a často s přístupem „my nechceme problémy, vy nechcete problémy.“
Fanoušci (pardon za zjednodušení) si za svou pověst možná tak trochu mohou sami. Jsou hluční, výrazní, často posilnění… Ale především moc nekomunikují. Z podstaty „ultras mentality“ (a výjezdy často organizují hlavně aktivnější fanoušci – ultras) jde o navenek uzavřenější skupinu, která nehodlá dopředu nahlašovat, kdy, kam a v jakém počtu pojede a co tam bude dělat. Často to ani sami nevědí. Samostatnou kapitolou jsou „hooligans“, kteří při svých „setkáních“ ale nechtějí být vidět. Ani oni nejsou důvodem pro masivní nasazení policie v centrech.
„SLO“ a šance na Spartě
Spojkami do klubů jsou „SLO“ – supporter liaison officeři. I když jde o zaměstnance klubů s jejich náhledem, s fanoušky bývají v nejčastějším kontaktu. Jejich úkolem je komunikovat, chápat a obrušovat třecí plochy z obou stran. I oni tuší, že „samoregulace fanoušků bude vždy nejlepší formou prevence.“ Tedy že si případný problém vyřeší mezi sebou. Pokud se součástí debaty o větším komfortu a lepším diváckém zážitku stane i debata s policií o přiměřenosti policejních opatření, vůbec by neškodilo, kdyby byli součástí hledání kompromisu i sami fanoušci, klidně i z ultras skupin. Věřte si nebo ne, i jejich autority jsou inteligentní lidé s velmi dobrými argumentačními schopnostmi.
Velkou příležitost (a zároveň riziko) nyní mají na Spartě. Kotelníci s nepříliš dobrou pověstí se vrací na svá místa a mohou ukázat, že dokážou se svým klubem vyjít bez problémů. Komunikace po ose ultras – klub nějakým způsobem funguje ve všech klubech s výraznější fanouškovskou základnou, proto ubylo problémů. Šílenost se vhozením pyrotechniky do oponentova sektoru se neopakovala roky, naopak se z choreí doprovázených světelnými efekty stává produkt pro marketing, který kluby když už ne přímo podporují, tak aspoň přechází. A výjezdy jsou sice hodně svéráznou alternativou trávení volného času, ale pořád jde o formu zábavy.
Témata:
fanoušci, sport, Česko, Plzeň, Teplice, fotbal, Brno, policie, Ostrava, České Budějovice, Liberec, Olomouc, Fotbal na Heureka.cz
Související články
