Dnes to bude trochu s přesahem, ale aktuální událost, kterou je úmrtí Karla Gotta a jeho odkaz, má podle mého mínění vhodnou paralelu i ke sportu. Proto se osměluji s tímto textem přijít do magazínu deníku Sport.
Začnu trochu zeširoka. Můj letitý kamarád, hudební publicista Jiří Černý moderoval „balkóny“ při sametové revoluci v roce 1989 a vyprávěl mi, jak bylo složité ukázat 100 tisícům lidí na Václaváku „režimního“ krále Karla Gotta po boku „krále exilu“ Karla Kryla. Podle jeho slov to tehdy rozštípnul Václav Havel, když řekl „musí se ukázat spolu – národ to teď potřebuje“.
Nevím, co národ potřebuje teď, ani bych se příliš nezaplétal do diskuse o pohřbu Karla Gotta se státními poctami. Raději bych tyto řádky zaměřil na to, co mě minulý týden všechno napadlo jako sportovce, když jsem se dozvěděl o jeho skonu.
Vlastně nikdy jsem písničky Karla Gotta neposlouchal, ale několikrát jsem již v pozdní dospělosti slyšel Karlův rozhlasový pořad „Zpátky si dám tenhle film“ a uvědomil jsem si, jaký to byl profík. A protože k němu nemám žádnou citovou vazbu, tak ta úcta k profesionalismu u mě převažuje.
Nebyl to zásah, jako když odejde někdo blízký, a přesto mě na chvíli přepadl smutek. Tak silná je jeho stopa – profesionální stopa. Víte, pohybuji se již 30 let v prostředí, které má nálepku profesionální sport. Ale zatím je to ještě stále nálepka. Velmi snadno se ve sportovním prostředí šermuje se slovy „profesionál“ či „profesionální“. Od doby naivních představ, kdy se například vnímal profesionalismus pouze jako přísun peněz do sportu, už jsme se leccos naučili. Přesto prvky amatérského sportu ve vrcholovém přetrvávají. V čem?
Hra amatérů spočívá totiž především v radosti z pohybu, romantice, kamarádství, uvolnění stresů z všedního dne, a především v radosti ze hry. Naproti tomu ke škodě českého sportu se stále zamlžuje pravá podstata profesionalismu, totiž sebeobětování, jistá odlidštěnost, jednostrannost, orientace na limitní výkon, tlak na nepřetržité vyhrávání a s tím související sportovní byznys.
Vůbec netvrdím, že „profesionál“ je p j ideální životní model. Ale profesionalismus ivotní určuje jasná pravidla hry a týkají se všech aktérů: hráčů, trenérů i funkcionářů klubů. Nacházíme se 30 let po zásadní záměně změně společenských poměrů, principů i hodnot. Světový sport se závratně vyvinul, a abychom tempu vývoje stačili, musíme se stát profesionály, proy, k čemuž evidentně chybí.
něco chybí. Zdá se, jako kdyby rezidua amatérismu zůstala v buňkách nás všech. Zato Karel Gott zůstává v mých očích vizitkou profesionalismu. profesiu. A pokud v jeho životě v době rudého temna něco nebylo košer, budiž mu odpuštěno. Při plném respektu k mnoha hrdinným lidem či velkým českým osobnostem, většina Čechů, pokud chtějí někoho soudit, by si měla vnitřně ujasnit, jak to mají každý za sebe se svým hrdinstvím za totality. A tak místo přemítání o Gottových vinách a zásluhách zaprvé pozvedám zcela prostě panáka dobré moravské pálenky na jeden vrchovatě prožitý život, a zadruhé nabízím vlastní pojetí známky „profík ve sportu“ v deseti bodech: 1. Profesionál provozuje sport jako svou práci. Pro amatéra je sport relaxační doplněk k životu, užívaný dle chuti a potřeby.
2. Profesionál vyhrávat musí, pro amatéra je vyhrávat příjemné - ale všechno je jenom hra.
3. Po profesionálovi se vyžaduje úspěch. Po amatérovi se nevyžaduje nic.
4. Profesionál chápe sport jako seberealizaci - neúspěch znamená ohrožení existence. Život amatéra sport obohacuje – amatér se sportu nepodřizuje.
5. Projevem života profesionála je vratkost, nestabilita a životní nejistota. Život amatéra je sportovními úspěchy či neúspěchy nedotčen.
6. Profesionál podřizuje svůj život dění a rytmu sportovních aktivit. Amatér nezná vnucený sportovní program.
7. Profesionál nemůže omlouvat neúspěchy drobnými zraněními nebo citovými stavy. Amatér hraje či nehraje podle nálady, chuti a zdravotního stavu.
8. Život profesionála obsahuje průběžnou přítomnost bolesti, která
p vyplývá z psychického tlaku a požadovaných špičkových výkonů. výkonů Amatér zná pouze příjemnou bolest svalů a maximálně jednodenní zkaženou náladu po špatném výkonu.
9. Odměnou profesionála jsou sláva, úspěch a peníze. Odměnou amatéra je radost.
10. PROFESIONÁL PODŘIZUJE SVŮJ ŽIVOT SPORTOVNÍMU CÍLI ZA VŠECH OKOLNOSTÍ. AMATÉR VE SPORTU NEPODŘIZUJE ŽIVOT NIČEMU, POUZE SVÉMU POCITU.
Témata:
blog, Zdeněk Haník, sport, Karel Gott, Sametová revoluce, Jiří Černý, Václav Havel, Karel Kryl, Václavské náměstí, smrt, Sport na Heureka.cz
Související články
