Vadlejcha mrzí, že nedosáhl na medaili: Byla fakt nízko, všichni házeli méně
PŘÍMO Z DAUHÁ | Vydržel zdravý, na rozdíl od Estonce Magnuse Kirta, který si při pádu vážně poranil ruku a z dráhy ho odvezla sanitka. Kirt má však stříbro a oštěpaři Jakubu Vadlejchovi ve finále MS medaile unikla. Výkonem 82,19 metru skončil pátý. Vyhrál nový talent, Anderson Peters z Grenady (86,89).
Vypadalo to, že jste se v sektoru trápil…
„Všichni se trápili: Nikdo kromě Grenaďana a Fina nehodili to, na co měli. Myslím si, že to bylo dost tím, jak to bylo rozkouskované, ale hlavně tím, jak to byl druhý závod ve druhém dnu. Nevím, čím to je, ale opravdu všichni jsme byli třeba o pět metrů dole. To se stane.“
V prvních třech pokusech jste se vždy zlepšil, proč to nešlo dál?
„Po tom třetím jsem si opravdu myslel, že hodím ještě o dost dále, ale zničehonic mi technika odešla. Nevím, jestli tam nebyla delší pauza. Ač jsem s tím bojoval do posledních chvil, trenér mi dost radil, snažili jsme se něco vymyslet. Nevymysleli jsme.“
Jste pátý na mistrovství světa, jak to berete?
„Myslím, že je to takové umístění, které nejde slovy popsat, protože mě fakt mrzí, že jsem tu medaili nevybojoval. Byla fakt nízko, ale jak jsem říkal, všichni jsme házeli méně, tím to bylo ulehčené. Byl to boj…“
Váš nejlepší letošní výkon by stačil na bronz…
„Je to tak.“
Co říkáte na vítězného Peterse, jednadvacetiletého mladíka z Grenady?
„Překvapení. Ale ne zase takové. Měl letos tři dlouhé závody a počítal jsem s ním jako s jedním z adeptů na medaili.“
Může to být začátek nové éry oštěpu?
„Nemyslím si. Je to pořád stejné, jsou to pořád stejní lidi. Magnus, nevím, jestli si zlomil ruku, nebo vykloubil… To zase prodloužilo tu soutěž, takže i když jsme byli připraveni na to hodit ještě dál, úplně nás to všechny zastavilo. Je to škoda, ale opravdu, lidi se poslední roky opakují a minimálně příští rok se ještě opakovat budou.“
Může takové zranění Kirtovi ovlivnit kariéru?
„Myslím si, že hodně. Jde o to, co je to za zranění, což ani on teď asi neví. Nemohl prakticky zvednout ruku. Kdyby si ji vykloubil, taky ji nezvedne, těžko říct, jak to bylo vážné. Vypadalo to, že na ni vší silou ve špatné pozici spadnul. Jednou si takhle Konstadinos Gatsioudis vykloubil rameno a byl to začátek jeho konce.“
