Pomohla mu psycholožka. Vadlejch a Železný o obavách, kariéře i spolupráci
Dva nejlepší oštěpaři české historie pracují na společném cíli. Lídr letošních tabulek Jakub Vadlejch vyrostl pod vedením světového rekordmana Jana Železného z mladého talentovaného kluka v chlapa, který má v hlavě sebevědomý klid. Patří mu tři z pěti nejlepších hodů sezony. Ve vzdálenostech, o kterých většina soupeřů sní, je doma. A před startem světového šampionátu v Budapešti se zdá, že na svůj nejlepší pokus stále čeká. „Ten hod ještě přijde,“ věří jeho trenér Železný.
Slovo zlato v tomhle rozhovoru nepadne. Je totiž zbytečné. Jakub Vadlejch jde po dlouhé cestě, na níž hledá oštěpařskou dokonalost. Má nejlepšího možného rádce, který mu své know-how nabízí, ale nenutí. V minulosti mu nechal volnost, aby si vyzkoušel i slepé uličky. Vadlejch už má dvě medaile z mistrovství světa, jednu z olympiády, je taky vicemistrem Evropy a dvakrát vyhrál Diamantovou ligu. Jen to velké zlato mu chybí. Není ale hlavním cílem. „Pořád jedu po té cestě a hrozně mě to baví. Já vím, že když se přiblížím ke své ideální technice, tak hodím tak daleko, že prostě vyhraju,“ říká Vadlejch na startu mistrovství světa.
Jakube, vzpomenete si, kdy poprvé jste Jana Železného zaznamenal?
Vadlejch: „V Sydney 2000. To bylo poprvé, kdy jsem se k jakémukoli sportu dostal. A pamatuju si olympiádu, to mě naprosto uchválilo. Ani si nepamatuju jiné sporty, možná Štěpánku Hilgertovou… Ale hlavně trenéra. Říkal jsem si tehdy: To je neskutečný… To se mi líbí! A zhruba v tom období, na konci roku, jsem začal s atletikou. Díky tomu.“
Vzpomenete si, kde jste se díval?
Vadlejch: „Doma. A další rok při mistrovství světa v Edmontonu, to už jsem tím žil. Vím, že závody byly ve zvláštní čas. Ale už jsem tím celou rodinu nadchnul, respektive sebe, a předával jsem to dál.“
Honzo, kdy jste poprvé uviděl Jakuba?
Železný: „Už si to vůbec nevybavuju, ale určitě to bylo dlouho, protože já jsem nezávodil v Čechách, trénoval jsem v Nymburce. Do Prahy, kde Kuba na Dukle trénoval, jsem nejezdil. Vůbec si nemůžu vzpomenout, možná Kuba mi poradí…“
Vadlejch: „Tenkrát v Olomouci, jak jsme hodili všichni tři. Bylo mi devatenáct. (v květnu 2010 na Velké ceně Olomouce vyhrál Vítězslav Veselý před Petrem Frydrychem a Vadlejchem, který si hodil osobní rekord 84,47 metru – pozn. red.)“
Železný: „No jo, to už jsi byl špičkový závodník, měl jsi ve své kategorii hozeno nejdál. Pak už jsem ho vnímal, ale předtím k tomu nebyla vůbec žádná příležitost. Já jsem závodil v Ostravě, na mistrovství světa nebo na olympiádě. Neměl jsem možnost ho vidět a vnímat naživo.“
A když jste ho viděl v jeho devatenácti, jak na vás působil?
