Martin Hašek
27. srpna 2023 • 23:41

Vadlejch: Musím vydržet pro dceru! Němcovi se omluvil, Čopra ho objal

Vstoupit do diskuse
1
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Lokvenc: Chemie Kuchty a Birmančeviče je úžasná! Chorý není zákeřňák
CESTA ZE DNA: Jsme silnější, než si myslíme, říká zápasník Peňáz
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z BUDAPEŠTI | Na tribuně za oštěpařským sektorem všude kolem visely české vlajky a oštěpař Jakub Vadlejch jim dal důvod vlát. Do dramatického závodu ve finále mistrovství světa šel oštěpař jako světová jednička, ale dostal se možná do nejnáročnějšího závodu kariéry. Soupeři házeli daleko a velkou část závodu tak strávil mimo virtuální stupně vítězů. Ale zvládnul to. „Zas tolik lidí se třemi medailemi z mistrovství světa není,“ usmíval se po bronzovém vyústění, které si na tribuně užila i jeho manželka Lucia.



Co jste říkal publiku?
„Naprosto dokonalé. Bylo to elektrizující, spousta Čechů. Samozřejmě je to kousek. Bylo to úplně něco jiného než v Eugene, kde jsem podle mě neviděl českou vlajku, kromě české výpravy. Takže věřím, že i jim jsem udělal dobrý den. Spousta českých fanoušků mi pak děkovala za hezký výkon a já věřím, že je ještě někdy v budoucnu potěším.“

Byla v hledišti manželka a dcera?
„Nevím, jestli dcera, protože je docela pozdě. Ale manželka určitě. Myslím si, že i nějaké ty slzičky byly. Je to něco neskutečného, že u toho je. Ona jediná ví, co všechno pro to dělám. Ta sdílená radost je opravdu ta největší.“

Máte motivaci vyhrávat dál, aby si některý váš úspěch užila i vaše dnes roční dcera Emma?
(úsměv) „Já si myslím, že malá bude vnímat ještě za nějaký ten rok. Musím ještě vydržet pár let. Myslím, že příští rok v Paříži už by mohla trošku tušit. Říkal jsem to Níradžovi… Normálně Níradž byl opravdu regulérně rád, že mám medaili! On se mě potom po závodě ptal: Kolikátý jsi byl? Já jsem říkal, že třetí a on mě normálně objal. Je to skvělé, protože s těma klukama se potkávám už iks let a vidí, že jsem vyrovnanej. To, že se to pak na té akci zúročí, je skvělé.“

Byl to váš nejtěžší závod?
„Fakt to nebylo vůbec jednoduché. Přitom jsem se cítil docela dobře. Ale zažil jsem stovky závodů a občas to tak opravdu je. Že je to dobrý, ale není to taková ta dokonalost. V ten moment začíná boj. A jde o to, jestli ten boj dopadne dobře nebo špatně. A já si myslím, že dopadl velice dobře.“

Co vám šlo hlavou před pátým pokusem, kterým jste se na stupně vrátil?
„Motivovalo mě to, že musím hodit dál. Na druhu stranu, od prvního pokusu jsem cítil, že to není úplně ten den, že jde všechno samo. Byl to lehounce boj. Přidal jsem necelé tři metry. A myslím, že mě Julian moc rád mít nebude, protože jsem ho potřetí dostal z medailové pozice. Tak jsem se mu pak omlouval. I v tom posledním pokusu jsem bojoval, ale už to tam nebylo.“

Co říkáte na to, že vám naměřili výkon 86,67, přesně jako při stříbru na OH v Tokiu?
„Uvědomil jsem si to a je to docela zajímavé. V uvozovkách jsou to nejhorší centimetry, co mám za medaile. Je to vlastně skvělé, že všech těch pět velkých medailí, co mám, jsou za 86,70 a dál. V historii bývaly medaile za 82 metrů.“

Po posledním pokusu jste vypadal zklamaně, jak to vidíte teď?
„To je proto, že jsem maximalista. Ale jsem hrozně moc rád. Je to třetí medaile, znovu bronzová po loňském roce. Je to pro mě další motivace pokračovat. Pořád to ve mně je a mužu to dokazovat dál a dál. Já tu atletiku žeru, je to moje vášeň. Dokud budu chodit, do té doby budu házet.“

Čekal jste, že závod bude až tak kvalitní?
„Asi čekal. Já jsem trošku tušil, že Nadím bude skvěle připravený. Níradž, to je jasná věc. Na druhou stranu 88,20, nebo kolik hodil (88,17 – pozn. red.), to nejsou takové metry. Ale já jsem zkrátka dneska úplně ten topový den neměl. Ale o to víc mě to těší, že jsem během té soutěže bojoval.“

Vstoupit do diskuse
1
Aktuální události
Články odjinud