Jen čtyři čtvrtkařky v historii běžely rychleji než ona, ale Taťána Netoličková, rozená Kocembová, bude stejně vždycky ve stínu Jarmily Kratochvílové, která uprostřed týdne oslavila šedesáté narozeniny. Halová mistryně Evropy z roku 1984 si ale nestěžuje.
„Spousta lidí se mě ptá, jestli mi nevadilo běhat v její době, ale pro mě to byla čest,“ říká Netoličková.
Prý jste na páteční večer zvala Jarmilu Kratochvílovou na dodatečnou oslavu narozenin ve sklípku...
„Jarmila bohužel měla už daný termín jiné oslavy. Obě nás to mrzí. Jarmila mi říkala: Já mám šedesát a ještě nikdy jsem ve sklípku nebyla. Sama říkala, že to snad brzy doženeme.“
Když jste spolu v osmdesátých letech trénovaly, to jste nikdy nebyly na víně?
„Nevzpomínám si. Na soustředění jsme byly pokaždé spolu na pokoji, příležitostí bylo dost. Ale já jsem si to nikdy netroufla. Jednou mě někdo viděl u dvou deci vína a po Ostravě už kolovalo, že jsem alkoholik. Ale přiznám, že kdykoli jsme s Jarmilou jely na dva, tři týdny na soustředění, vzaly jsme si s sebou becherovčičku a preventivního panáka jsme si občas daly.“
Jak těžké bylo paní Kratochvílovou stíhat v tréninku?
„Bylo to hodně náročné období. Fakt jsme dřely dost. Neměla jsem pocit, že bych u toho strádala. Když jsem začínala, rozdíl byl veliký. Přidávala jsem si v tréninku, měla jsem štěstí, že mi trenér šil dávky na míru. Jarmila jela jiným systémem než já, naběhávala velké objemy. Já jsem šla zespodu, z rychlosti. Po několika letech jsme se sešly na výkonnostně stejné hranici.“
Opravdu vás nemrzí, že jste závodila v době Jarmily Kratochvílové?
„Jarmila mě dotáhla ke spoustě výkonů. Když jsem poprvé přišla na evropské kolbiště, nevěděla jsem, kde se mám hýbat. Když přijde člověk do kotle šedesáti tisíc lidí, zapomene, jak se jmenuje. Spolu jsme to zvládaly. Jarmila byla atletická máma, dávala mi psychickou podporu. Byla pro mě čest běžet při jejích dvou světových rekordech, v hale v roce 1982 v Miláně a v Helsinkách v roce 1983.“
Porazila jste ji někdy?
„Dvakrát. Bylo to v době, kdy měla v roce 1984 zdravotní potíže. Na té naší slavné bojkot olympiádě na Strahově doběhla Jarmila pátá a já druhá. Potom jsem ji viděla smutně odcházet, mrzelo, mě, že za ní novináři ani nešli. Nikdo si jí nevšiml. Podruhé jsem ji porazila v Paříži na mítinku. Jednou v Oslu mě poprosila, jestli bych jí osmistovku neodtáhla.“
Jak to dopadlo?
„Zajíce jsem dělala poprvé v životě. Jarmila za mnou přišla na parkoviště, kde jsem ležela s nohami na autě, protože jsem měla za sebou čtvrtku. Říkala jsem: Ty jsi blázen, nemůžu stát na nohách. Nakonec mě přemluvila. Tahala jsem tempo dvacet metrů před ní. Neměla jsem odhad, Jarmila na mě div neřvala, abych zpomalila. Po čtvrtce jsem zastavila, dodnes lituju, že jsem to nedoběhla. Jsem zvědavá, jaký čas by z toho byl.“
Jak vzpomínáte na váš životní závod na 400 metrů na mistrovství světa v Helsinkách, v kterém jste s Jarmilovou Kratochvílovou získaly zlato a stříbro?
„Strašně ráda, mám to v živé paměti stále. Po čtvrtce nebývávalo dobře, snažila jsem se utéct ze stadionu. V tu chvíli mě Jarmila chytla za ruku. Dodnes jsem jí vděčná, pak už jsem čestné kolo neabsolvovala. Modlila jsem se, ať se mi nepodlomí nohy. Říkala jsem si: Přece před tolika lidmi nemůžu zvracet...“
Témata:
jarmila, atletika, Kratochvílová, taťána, netoličková, kocembová, sport, Sport na Heureka.cz
