Přišla jsem si na 5000 dolarů, líčí běžkyně Kratochvílová v autobiografii
Svůj slavný světový rekord na 800 metrů nezaběhla Jarmila Kratochvílová ani na mistrovství světa, ani na olympiádě, ale na mítinku v Mnichově. Tu trať tam ani běžet neměla. „Tak jsem se šetřila, ještě tam byly rezervy,“ vzpomínala při křtu své autobiografie Fenomén Jarmila. Její čas z roku 1983 nikdo nepřekonal už třicet let.
Dvojnásobné mistryni světa trvalo sedmnáct let, než se dostala na vrchol. Většinu tréninků odběhala na škváře. Trénovala při zaměstnání a dálkovém studiu, takže vstávala ve čtyři, aby si mohla jít zaběhat. „Trenér brzy poznal, že mi tvrdá příprava přináší ještě větší uspokojení než závody, a tak na mě nakládal víc a víc,“ vzpomíná Kratochvílová.
Díky tomu, že běhala na měkké škváře, si nepřipadá zdravotně opotřebovaná. „Někdy jsem atletiku proklínala, protože trvalo dlouho, než jsem pochopila, že za rok za dva se výsledky nedostaví. Někdy ty tréninky hodně bolely, ale na druhou stranu se to vyvážilo úspěchy. Jsem ráda, že jsem to zažila.“
Finanční profit ze závodů žádný neměla. „Určitě jsem si nepřišlaza kariéru na víc než na 5000 dolarů. Ale ty peníze jsem stejně nikdy neviděla. Deset procent šlo na Pragosport, deset trenérovi a dvacet ČSTV. Můj díl mi pak poukázali v bonech,“ vzpomíná na praktiky z komunistické éry.
Na pulty knihkupectví se dostává kniha o slavné atletce Jarmile Kratochvílové znovu po osmadvaceti letech. V roce 1985 vyšlo dílo z pera samotné atletky a jejího kouče Miroslava Kváče, v němž popisovala největší úspěchy kariéry, stříbrnou olympijskou medaili z Moskvy, dva tituly mistryně světa z Helsinek 1983, ale nesměla vylíčit smutek z neúčasti na OH 1984 v Los Angeles vinou bojkotu komunistických zemí.
„To už je ale historie, nemohu pořád dokola vykládat, že to pro mě byla strašná škoda, když jsem měla tak vysokou výkonnost. I když to v téhle knize samozřejmě je,“ řekla při křtu Kratochvílová.
Publikace je shrnutím všeho důležitého, co se kdy o Kratochvílové napsalo. „O mně už bylo napsáno a řečeno tolik, že ani nevím, jestli jsem na sebe prozradila i něco víc,“ usmívala se atletka.
Kratochvílová považuje za největší dar, že má atletiku i čáslavský stadion ráda i po 46 letech, kdy na něj vstoupila poprvé. „Je to můj život i teď. Kdo by tehdy řekl, že to tak bude. Takže ta kniha je spíš návodem, jak atletiku mít rád.“
