Je zázrak, že vůbec házím, radoval se stříbrný koulař Jan Marcell
Před dvěma lety si ošklivě poničil koleno, lékaři mu nedávali mnoho šancí k návratu. Diskař Jan Marcell, který v roce 2011 házel i parádních 66 metrů, se po těžkém zranění dokázal vrátit. I když v jiné disciplíně. Ve vrhu koulí na Zlaté tretře Ostrava zazářil. Marcell hodil 20,74 metrů a skončil druhý za dvojnásobným olympijským šampionem Tomaszem Majewskim z Polska (20,90 metrů).
Marcell si v červnu 2012 doslova utrhnul koleno na mítinku Praga Academica. Následovala operace, dlouhá pauza. V Ostravě teď o sobě dal znovu výrazně vědět. Hned pětkrát přehodil dvacet metrů a nechal za sebou i reprezentační kolegy Tomáše Staňka (20,58) a Ladislava Prášila (20,50).
Jak jste si užil závod?
„Perfektní! Hrozně jsem se tady těšil, směřoval jsem vše k Tretře. I proto, že tady bude mistrovství republiky, tak jsem si to chtěl vyzkoušet. Bezvadná atmosféra. Od prvního pokusu, zajišťovacího, který jsem hodil dobře (20,16), to šlo ráz na ráz.“
Zůstal jste jen dva centimetry za osobním rekordem, nemrzí vás to?
„Nemrzí. Byly tam dlouhé hody, jsem spokojený. Po tom, co mi doktor řekl, že je vůbec zázrak, že házím na nějaké úrovni, to beru pozitivně.“
Bál jste se konce kariéry?
„Po zranění jsem nevěděl, co bude. Přetrhnul jsem si zkřížený vaz, který při rotaci drží koleno. A tím se koleno utrhlo celé, luxace čéšky zpřetrhala všechny vazy.“
Musíte se po návratu hlídat?
„Pořád. Třikrát týdně musím dělat speciální cvičení na posilování kolen. To mi zbude, i když skončím s kariérou.“
Neměl jste po návratu při otočce blok nebo strach, že se koleno znovu poškodí?
„Zajímavé je, že když jsem začal házet koulí otočkou, tak jsem prostě házel. V disku jsem se musel víc odvážit. Stalo se mi to při disku, takže se mi na tréninku i stalo, že jsem přišel a zase odešel. Aniž bych hodil. Prostě to nešlo.“
Přesto se teď chystáte na ME družstev a tam budete diskem házet?
„Já si diskem jen tak pohazoval, abych měl nějaké východisko, protože českých koulařů je teď hodně a místa jsou omezená. Těch 60 metrů není problém hodit, když jsem házíval i dál. Koule je bonus navíc.“
Českým koulařům se daří, je tady slušná konkurence, jak ji vnímáte?
„Je to výborný. Máme doma dva jednadvacetimetrový koulaře, nemusíte jezdit nikam daleko, abyste se mohl s někým porovnávat. Když jsem házel diskem, tak další český kluk byl pět šest metrů za mnou. Člověk byl zvyklý, že když hází doma, tak jej to nestojí tolik energie. V kouli je to teď u nás hodně nabité a to je dobře. Každý se snaží přehodit druhého a to je dobrý.“
