Mladý šampion Rada se chystá za Lu do Nizozemska: Prošlapala mi cestičku. Cíl? Hranice elity
Podobně jako Lurdes Gloria Manuel se i další juniorský mistr světa rozhodl pro působení v nizozemské tréninkové skupině švýcarského kouče Laurenta Meuwlyho. Překážkář Michal Rada do střediska v Papendalu nastupuje příští měsíc a jeho trenér pro něj má hned v první sezoně lahůdku, pokus o překonání hranice 48 sekund. Národní rekord Jiřího Mužíka by padl cestou.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Kdy se k nové skupině připojíte?
„Zatím jsem s Laurentem domluvený, že příprava začíná v půlce října. Do té doby se tam musím nastěhovat a být připravený začít trénovat. Bude to úplná premiéra, ještě jsem tam nebyl.“
Zjišťoval jste informace?
„Zatím moc ne. Spíš toho vím víc od samotného Laurenta.“
Spolupráce se domluvila už v zimě v Africe, kdy jste si trénink pod novým vedením zkusil, ale přišlo zranění. Co vám tahle zkušenost dala?
„Já jsem to snášel poměrně dobře. Zranění bylo trošku nepříjemné. Nebylo to něco, s čím jsem počítal. Na druhou stranu to ukázalo část atletického života. Do týdne jsem byl schopný poměrně solidně trénovat a do konce soustředění jsem mohl trénovat v plném režimu. Bylo to pro mě opravdu přínosné, jsem rád, že jsem si i tuhle stránku, sice nechtěnou, zažil.“
Co vás zaujalo na fungování Meuwlyho skupiny?
„Zaujalo mě, jak se v tréninku podporují. Já jsem doteď trénoval sám, byla pro mě novinka, jak křičí, pomáhají si. Skupina je poměrně velká, vždycky máte s kým trénovat. To pro mě bylo opravdu příjemné. Líbilo se mi, jak v běžném životě dbají na mezilidské vztahy. Nebylo by příjemné, kdyby odjížděli na měsíc na soustředění a s někým se tam neměli rádi. Překvapilo mě, jak jsou schopní spolu v klidu fungovat.“
Pomohla vám zkušenost Lurdes, která letos dokázala, že přestup k Meuwlymu byl krok dobrým směrem?
„Jsem určitě vděčný, že mi cestičku prošlapala Lu, a že díky ní to mám o kus snazší. Myslím si, že kdyby neměla takové výsledky, tak bych to tak lehké neměl.“
Zvažoval jsem víc možností
Bude pro vás náročné opustit Česko a s ním i trénink se sestrou Ninou?
„Myslím, že náročné to bude. Náročná by byla jakákoli změna. Respekt z toho samozřejmě mám, ale převažuje spíš to, že se těším na změnu, nové lidi i na nové prostředí.“
Byla pro vás jasná volba odejít zrovna do skupiny Laurenta Meuwlyho?
„Jasná volba to úplně nebyla, možností jsem zvažoval víc. Jestli zůstat tady v Praze, Ameriku jsem, upřímně, moc nezvažoval. Po tom zranění se to ve mně pralo, jestli to je správné rozhodnutí. Ale nakonec jsem se rozhodl.“
Váš nový trenér pro vás v příští sezoně plánuje pokoření hranice 48 sekund. Věříte si na to?
„Já věřím, že jo. Myslím, že kdybych už letos měl dobré podmínky, mohl jsem se k hranici čtyřiceti osmi vteřin přiblížit. Samozřejmě to je co by kdyby, nikdy nevíme, kam by se čas mohl dostat. Ale je to cíl a velká hranice světové elity.“
Národní rekord 48,27 drží už téměř tři desetiletí česká legenda Jiří Mužík, jste v kontaktu?
„Na závodech jsme se potkali dvakrát, třikrát. Chviličku jsme se pobavili, ale že bychom se víc bavili, to rozhodně ne.“
Přiblížit se ke hvězdám
Na nedávném mítinku v Curychu překonal Brazilec Alison dos Santos senzačním výkonem 45,80 překonal světový rekord. Co jste na to říkal?
„Kdyby mi někdo řekl na začátku sezony, že Dos Santos zaběhne světový rekord, asi bych tomu moc nevěřil. Je to samozřejmě jeden z nejlepších, teď už nejlepší běžec historie. Jeho krok mezi překážkami, jeho technika, to je něco neuvěřitelného. Koukal jsem na ten závod s otevřenou pusou.“
Chcete vstoupit do špičky v historické éře, které vládnou Dos Santos, Karsten Warholm a Rai Benjmamin. Je to motivující?
(úsměv) „Motivující zatím nevím… Je to hodně, hodně daleko… Ale věřím, že bych se k nim aspoň mohl přiblížit. Nemyslím si, že vidět tyto tři neskutečné běžce v jedné kategorii závodit proti sobě je něco, co se bude opakovat.“
Můžete si od nich něco vzít?
„To úplně ne. Dávám spíš na vnitřní pocit, jak si myslím, že bych měl běžet. Když se na to kouknu, je to neuvěřitelný, ale zatím si nemyslím, že mám fyzické proporce k tomu běhat na dvanáct kroků. Doufám, že to někdy přijde, ale zatím si budu běhat podle svého.“
Závody v elitní konkurenci jste si koncem sezony vyzkoušel na Diamantové lize v Lausanne, kde jste doběhl šestý v druhém nejlepším čase kariéry 48,70?
„Zážitek to byl super. Byl to můj sen. Já jsem nikdy nebyl na Diamantové lize ani jako divák, natož jako atlet. Byla to super premiéra. I z první dráhy jsem si to užil. Jsem moc vděčný za příležitost vidět, jak se připravují, jaké mají rituály ti top závodníci. Bylo to pro mě přínosné a byla to další lekce.“
Jak se k vám hvězdy chovaly?
„S některými závodníky už jsem letos běžel, například se Slovincem (Maticem Ianem Guckem – pozn. red.) jsem se utkal třikrát. Samozřejmě o sobě víme, ale, například, s Raiem Benjaminem jsem se viděl poprvé. Všichni mě vzali v dobrém. Když jsme se měli po závodě možnost pobavit, bylo to v přátelském duchu.“
Jaké jsou vaše další plány?
„Teď si dám týdenní dovolenou v Alpách. Nemyslím si, že by bylo dobré se hned ze závodní sezony připravovat na přípravnou sezonu. Dám si teď opravdu volno, abych byl opravdu odpočatý.“
Plánujete v halové sezoně běhat hladkou čtvrtku?
„Zatím jsme to neprobrali, ale myslím si, že mi nezbývá, než hladkou čtvrtku běhat. Vůbec mi to nevadí, je to disciplína, kterou jsem šel v hale pouze dvakrát. Těším se na ni.“
