Proč má Jamajka ty zatracené rakety?

„Tuhle otázku neslyšíme poprvé,“ píše Delano Franklyn, právník, novinář, učitel a senátor.

„Bohužel, zatím neexistuje žádná vědecká studie, která by na ní odpověděla. Což je škoda. Měli bychom vědět, proč naši atleti dominují světu a proč jsou tak šíleně rychlí. Měli bychom znát důvod, nebo důvody. Zatím mohu nabídnout jen pár vlastních odpovědí.“

Podle Franklyna za úspěchy jamajských běžců stojí mimojiné propracovaná výchova talentů, výteční trenéři, nezdolnost a rvavost, snaha být úspěšný, eliminace nedovolených prostředků, genetické předpoklady a také možná strava.

Středoškolské závody
Autor tvrdí, že právě při soubojích středních škol se rodí, a občas i uzrávají, ty největší talenty. „Každoroční středoškolské mistrovství nemá ve světě konkurenci,“ píše Franklyn. „Dosažené časy byly a ještě často jsou lepší než výkony na velkých světových podnicích.“

Šampionátem prošla řada úžasných borců a jeho medailová historie sahá do poloviny minulého století, kdy se olympijským šampionem v Londýně v roce 1948 v závodě na 400 metrů stal Athur Wint.

Další velká jména ze středoškolských přeborů? Co třeba Don Quarrie, zlatý z dvoustovky na OH v Montrealu v roce 1976, bronzový ze stovky v roce 1980 v Moskvě a stříbrný v krátké štafetě o čtyři roky později v Los Angeles?

Na seznamu jsou samozřejmě další medailisté z olympijských her či světových šampionátů: vůbec první jamajská olympijská vítězka Deon Hemmingsová, Juliet Campbellová, Merlene Otteyová, Juliet Cuthbertová, Bert Cameron…

„Většina závodníků z letošní olympiády středoškolskou atletickou ligou prošla,“ píše Franklyn. „Takové závody je už od mládí učí běhat před velkými návštěvami, dvacet nebo pětadvacet tisíc diváků není nic výjimečného. Než se dostanou do finále, jsou z nich ostřílení harcovníci.“

Mezi školami panuje ohromná rivalita, takže motivace nikdy nikomu na dráze nechybí.

Trenéři a výzkum
„Pamatuji si na bouřku, kterou v 70. letech způsobilo rozhodnutí spolupracovat s Kubou a postavit v zemi sportovní institut,“ vzpomíná Franklyn.

Podle něj si za to rozhodnutí dnes může Jamajka blahořečit. „Z institutu vyšly desítky a stovky trenérů, kteří stále v našem sportu působí a jejich činnost je neocenitelná.“

Na ostrově také funguje univerzitní výzkumné středisko, bez něhož by historie jamajského sportu nebyl tím, čím je. „Díky němu mladí talentovaní sportovci zůstavají doma, a nemusejí odcházet do zahraničí za lepšími tréninkovými podmínkami,“ vysvětluje Franklyn.

„Usain Bolt, Asafa Powell, Shelly-Ann Fraser a další hvězdy jsou produkty domácí výchovy. Takže svět se díky nim dozvěděl, že na Jamajce jsou výborné atletické kluby a skvělí trenéři, kteří tak nebudou mít nouzi o pracovní nabídky ze všech možných stran,“ píše autor. „Úkolem vlády a úřadů je dál vytvářet podmínky pro výchovu trenérů i sportovců.“

Rvavá povaha
„Jamajčané, mladí nebo staří, jen velice neradi berou ne jako odpověd,“ píše se v Jamaica Observer. „Jen tak něco nás nezastraší. Soupeř může být vyšší, těžší nebo silnější, a stejně se ho nelekneme,“ popisuje autor svoje krajany.
„Pamatujete na rok 2004 a souboj štafet na 4x100 metrů? Sherone Simpsonová vůbec nehodlala připustit, že proti ní běží Marion Jonesová.

Čistá nebo plná chemie, vyšší nebo nadupanější, se Sherone to tehdy ani nehnulo a udělala z Jonesové začátečnici, která zapomněla, jak se předává kolík,“ ilustruje jamajskou povahu.

„Jsme silní mimo naše území nebo když jde o mezinárodní konfrontaci sil,“ tvrdí Franklyn. „Pamatuji si, jak jsem jednou ve Spojených státech navštívil firmu s pěti stovkami zaměstnanců. Dva byli z Jamajky. A šéf firmy mi potvrdil, že se nikdy nebojí říct svůj názor a s hrdostí se hlásit k rodnému ostrovu.“

Mít se dobře
„Rodiče to možná tak nevidí, ale co je velkou, možná největší touhou naší mladé generace? Mít se dobře! Spousta dětí pochází z chudých poměrů, nemají dostatečné vzdělání a pohání je touha stoupat po společenském žebříčku. Stipendium a atletický program pro ně často bývá tou nejlepší cestou, jak toho dosáhnout,“ popisuje situaci.

Sport na Jamajce, tak jako jinde na světě, je prostě pro mladé lidi významným prostředkem k cestě „nahoru“. „Proto jsou ochotni podstoupit všechnu tu dřinu. Život atleta není jednoduchý, vyžaduje dřinu, odříkání, disciplinovanost, pokoru, ale i lásku ke sportu. Rvavost, řehole a talent k běhání pak vytvoří kombinaci, která z jamajských atletů dělá rychlíky,“ dodává Franklyn.“

Boj s dopingem
„Bolí mě hlava při představě, kolik skvělých jamajských atletů v minulosti přišlo o velká vítězství, rekordy a medaile kvůli těm, kdo neváhali podvádět," útočí autor článku.

„Jestli si něco přeji z celého srdce, tak to je, aby se nám podařilo zbavit svět sportu dopingu. Kolik soupeřů mých krajanů už na první pohled patřilo na druhou stranu barikády? Kolik jich mělo na svědomí neuvěřitelné rekordy?"

„Co si asi musí říkat taková Merlene Otteyová? Nikdy se nedočkala olympijského zlata, přestože za ním běžela celou svojí kariéru. Stejně jako Julie Cuthbertová," zlobí se. „Určitě se milionkrát ptaly, jestli by za normálních podmínek na ně opravdu zbylo jenom stříbro."
Podle Franklyna je Jamajka „čistá."

Jídlo a genetické dědictví
Významným faktorem, který hraje ve prospěch jamajských atletů, je možná potrava a také genetická výbava. „Ale to je jenom moje spekulace, která nemá žádné objektivní odůvodnění," přiznává autor.
Na tomto poli podle něj neexistuje žádný výzkum, který by podobné domněnky podpořil. Nebo vyvrátil.

„Nedávno jsem slyšel v rádiu, že za to můžou sladké brambory, zelené banány, hovězí maso, vařená kravská kopyta a další kulinářské speciality Jamajky. Může být, ale nevíme to určitě," komentuje Franklyn situaci.

Podle mnohých hraje roli hlavně vrozená rychlost a smysl pro rytmus zkombinovaná třeba s bojovností a rvavostí Jamajčanů. „Proč ne, nějakou roli tyto faktory hrají, ale musím znovu opakovat, že vědecky se téhle otázce zatím nikdo nevěnoval."

Obdiv a rivalita
Ostrov má asi 2,8 milionu obyvatel a přibližně stejný počet Jamajčanů žije v zahraničí. „Ve Spojených státech, v Kanadě nebo ve Velké Británii je poznáte snadno. Poslouchají reggae, vaří jamajské speciality a oblékají se do kombinací národních barev," říká Franklyn.

Co je na Jamajčanech žijících mimo ostrov úžasné. „Nikdy nevynechají příležitost fandit svým a na závody jedou stovky kilometrů," tvrdí autor.
„Když Usain Bolt poprvé překonal světový rekord a v New Yorku zaběhl čas 9,72, tvrdil, že ho dopředu hnalo hlavně neuvěřitelné množství jeho krajanů v hledišti," argumentuje Jamaica Observer.

„Jamajští atleti tvrdě dřou a my se jim za to odvěčujeme tím, že jim vždy a všude fandíme. Mohou se cítit uznávaní a milovaní, což z psychologického hlediska není zanedbatelné," říká Franklyn.

„Když na sprinterské trati stojí Jamajčané a Američané, je to boj Davida s Goliášem," popisuje rivalitu mezi oběma zeměmi. „Proto tyhle souboje vzbuzují tolik vášní a je o ně takový zájem. V Pekingu jsme ukázali, kde je nejlepší sprinterská země na téhle planetě a kde se běhá nejrychleji.

Je to zázrak, že tak malá země, doslova prťavý ostrůvek uprostřed ohromného oceánu, dokáže takové věci! Právě proto jsou sport a atletika tak krásné."