Cechlová: Vezmu si půlku koupelny

Rok plný událostí má za sebou diskařka Věra Cechlová. Prala se s vlastním zraněním, trpěla, když její manžel prodělal operaci břicha, byla okradena a po čase si opět obarvila vlasy na blond.
Teď ale bronzová medailistka z MS 2005 žije jen pro světový šampionát v Berlíně. Národní tým na něj pojede vlakem!
Kdy naposledy jste jela na závody takhle?
„Ani si nepamatuju, kdy vůbec jsem jela vlakem. Těším se. Nemusím se uskrovňovat a můžu si s sebou vzít půlku koupelny. I svaz přivítá, že nebudeme mít nadváhu, protože si s sebou Cechlová vezme padesátikilovou tašku. Všechny letecké společnosti se snaží šetřit a vlézt se do dvaceti kil je náročné. Bára Špotáková se taky nemusí bát o oštěpy a třeba budeme hned vedle jídelního vozu.“
S jakou formou na šampionát vyrazíte?
„Mám za sebou čtrnáctidenní kúru v Nymburce, je to osvědčené místo, kde máme skvělé zázemí. Oddřela jsem tam nejtvrdší práci. Jsem ráda, že se podařilo přemluvit moje tělo, aby spolupracovalo a hlavně bylo zdravé. Trenér byl spokojen. Teď už budu jen snižovat dávky, abych byla odpočatější.“
Co vás trápilo?
„V rozcvičce na Odložilův memoriál mi projela silná bolest achillovkou. Po závodě se zjistilo, že je tam zánět a potrhalo se pár vlákýnek. Po mistrovství Evropy družstev jsem měla i zánět zubu a musela jsem na tříhodinovou operaci. Všichni doktoři si myslí, že to mělo souvislost, že zánět putoval v těle. Po operaci jsem začala cítit úlevu, nebyla jsem tak unavená.“
Jak se pauza projevila?
„Týden jsem nemohla házet vůbec. Na mistrovství Evropy jsem se rozhodla závodit se zatejpovanou nohou, protože u nás není nikdo, kdo by mě nahradil. Důležité je, že se nakonec nohu podařilo uzdravit. Spousta lidí se mi věnovala, jsem vděčná. Potřebovala jsem odstranit blok, abych se nohu nebála zatížit. Snad se to podařilo. Nebylo to lehké, přišly do toho i rodinné záležitosti.“
Co se stalo?
„Začátkem května jsem se po dvouměsíční dřině v Nymburce vrátila domů a hned jsem vezla manžela do nemocnice. Měl zánět břicha, místo odpočinku jsem čas trávila u jeho lůžka. Do toho mě ve Varšavě před závodem okradli o brýle za několik tisíc korun, které na házení nutně potřebuju, a pak mě obrali i rozhodčí. Pokazila se jim optika, takže jsem odjížděla sedmá, a ne první.“
Výsledkem trampot je, že jste v tabulkách níž než v předchozích letech, na třináctém místě...
„Je úplně jedno, kolikátá jsem v tabulkách. Už se stalo, že jsem na mistrovství světa odjížděla s nejlepším výkonem. Ale důležité je, jaký výkon předvedete na mistrovství světa. V disku je to hrozně zrádný. Nemáme větrné podmínky jako Američanky na Havaji nebo v Kalifornii.“
Myslíte na medaili?
„Ať řeknu cokoliv, je to úplně jedno. Nikdy nevíte, jak to dopadne dopředu. To nemá smysl. V dušičce si přeju, abych tam dopadla co nejlépe. Měla jsem zdravotní problémy. Sport není jen o tom vítězit. Je důležitý se poprat sám se sebou.“
Takže zlatá barva vašich vlasů neznamená nic?
„Tuhle souvislost to nemá...(smích) Dva roky jsem byla hodně tmavě hnědá a moje okolí to vnímalo negativně. Všichni říkali, že mně blonďaté vlasy slušely nejvíc. A že jsou světlé až takhle, to udělalo sluníčko.“