Když o Vítu Krejčím mluvíte s lidmi z basketbalového prostředí, každý okamžitě zmíní jeho pracovitost a nasazení. Dvaadvacetiletý křídelní hráč zaujal netradiční cestou - ve čtrnácti odešel do Zaragozy, kde se zlepšoval v místním týmu, až na něj v roce 2020 na draftu NBA ukázal Sam Presti, generální manažer Oklahoma City Thunder, a obratem ho získal od Washington Wizards.

Pozor: mezi hlavouny NBA jde o opravdu velké jméno, vždyť Presti do slavné ligy draftoval takové plejery jako Kevin Durant, James Harden nebo Russell Westbrook. Krejčí ho zaujal i přesto, že těsně před draftem si čahoun ze Strakonic vážně poranil koleno a bylo jasné, že bude muset zhruba rok rehabilitovat. Možná i Presti věří, že Krejčího pracovitost přinese v budoucnu Thunder tučné plody. Oklahoma je navíc pro českého mladíka ideální destinací; tým sází na mladé hráče a tlak na výhry není zatím takový, jako v jiných týmech. 

Co se vám na první dobrou vybaví, když se řekne basketbal?
„Láska.“ (bez váhání)

Kde se ta vášeň vzala?
„Už od mládí jsem měl rád míčové sporty. Vždycky. Lidi říkají, že mě viděli jen s míčem. Byl jsem pořád v hale: ségra trénovala, táta trénoval a já pak k basketu došel sám. Bylo to jediné, co mě zajímalo. Basket, basket, basket. Pořád jsem měl míč v ruce. I když jsem ještě třeba neuměl driblovat, tak jsem si jen házel, kopal, cokoliv.“

Nikdy neopomenete zmínit, jak velký vliv na vás měl a má váš otec, sám bývalý basketbalista…
„Táta mě netlačil přímo do basketu, to ani nemusel, ale tlačil mě do toho, abych na sobě co nejvíc makal. Vždycky věřil, že ze mě jednou může něco být, viděl ve mně potenciál. A také se se mnou vůbec nepáral. Je to voják, teď je třeba na misi v Egyptě.“

Jak taková vojensko-basketbalová výchova v otcově podání vypadala?
„Dám vám příklad. Jednou jsme spolu trénovali, přihrál mi a já míč špatně chytil. Znáte to, taková ta basketbalová klasika. Pak mě hrozně bolel malíček, špatně se mi trénovalo a táta mi řekl, ať si dám prst pod studenou vodu a vrátím se. Trénoval jsem dál, ale hodně to bolelo. Asi o 14 dní později jsme hráli zápas v Jindřichově Hradci, kde jsem na ten prst spadl - a to jsem už hned věděl, že je zle. Jeli jsme na rentgen, kde mi doktor říkal, že jsem si tu kost zlomil už před čtrnácti dny. Pak mi došlo, že to bylo na tréninku s tátou… Ale jsem rád, že mě takhle pucoval, abych byl lepší.“

Nezáviděl jste ostatním klukům volnější režim?
„Určitě. Ale koukal jsem dopředu a věřil, že to můžu dotáhnout daleko. A že radši teď něco obětuju, než abych chodil někam ven, vykašlal se na tréninky a pak toho litoval.“

Se svými dvěma metry vyčníváte na perimetru mezi rozehrávači a nižšími křídly i v NBA. Už od dětství bylo jasné, že budete hrát čelem ke koši? Nechtěli z vás mít vzhledem k výšce pivota?
„Pozor, já jsem ale nikdy nebyl největší! Byl jsem hrozně malinkej.“

Pardon? Malinkej?
„No jasně. Vždycky jsem hrál třeba s o tři roky staršíma klukama a tam jsem