Satoranský si zvykal na evropské míče: Nepadalo to, ale pořád jsem věřil
Místností pro tiskové konference se rozlehl zvuk podobný hřmění, kdosi o
patro výš snad něco stěhoval. „Vidíte kouči, už začal ohňostroj,“ rozesmál se Tomáš Satoranský, autor vítězného koše v ruském thrilleru (80:78) a podle statistik nejužitečnější český hráč (16 bodů, 8 doskoků, 6 asistencí).
Jan Veselý na vás prásknul, že floatery, tedy střely z nájezdu z delší vzdálenosti, vám v poslední době nepadaly. A vy takhle rozhodnete zápas...
„Ono je totiž něco jiného trénovat celé léto s americkými míči a pak si během dvou týdnů zvyknout na tyhle evropské balóny. Na tuhle střelu si hodně věřím, ale nepadala mi jak na turnaji v Hamburku tak ani tady v trénincích. Ale nepřestal jsem si na ni věřit a věděl jsem, že to je jedna z možností, kterou mohu v posledním útoku využít.“
Popište řešení poslední situace, kterou jste začínal klasickou dvojičkou s Janem Veselým.
„Do konce zápasu bylo 26 vteřin, takže jsme chtěli zakončovat až na úplném konci 24vteřinového limitu. Rusové byli hodně agresivní, lezli po nás, z toho vznikl nájezd doleva a ten floater. Sice pak měli Rusové ještě pět vteřin, ale my jsme je skvěle ubránili a nechali je střílet z těžké pozice. Šved je samozřejmě schopný tyhle střely proměňovat, ale naštěstí nedal.“
Byla ve vás malá dušička, když míč z ruky Alexeje Šveda letěl s klaksonem na obroučku?
„Já stál přesně pod košem a vypadalo to, že míč do něj jde. Hodně jsem se modlil a naštěstí ta střela byla krátká.“
S Janem Veselým jste byly coby dvě největší hvězdy tahouny, ale utkání se povedlo řadě vašich spoluhráčů. To musí těšit dvojnásob?
„Rozhodně. Máme hodně kvalitních hráčů. Trenér mluvil o Pavlu Pumprlovi, který se nezaobírá statistikami a hraje naplno pro tým, snaží se ubránit nejlepší hráče a je pyšný na to, když se mu to podaří. Takoví hráči nám chyběli na minulém mistrovství Evropy. Díky mně a Honzovi se hodně hráčům otevírá možnost skórovat a dokážou toho využít. Máme kvalitní střelce, to dneska ukázal třeba Boči (Jaromír Bohačík), díky jehož trojkám jsme se vrátili do zápasu.“
Tak kompaktně a vyváženě český tým dlouho nepůsobil. Souhlasíte?
„Rozhodně. Pomohlo, že kluci hráli tři kvalifikační okna bez nás s Honzou, museli hrát na sebe. Je to vidět i na trénincích, jak jsou sebevědomí. I tenhle zápas si užili, nebyla na nich vidět nervozita. Ta byla vidět jen na začátku na celém týmu, protože na takové návštěvy nejsme v Česku zvyklí. Hrozně jsme se chtěli předvést v dobrém světle, což je někdy kontraproduktivní, ale zvládli jsme to.“
I díky vašim šestnácti bodům, čímž popíráte svou hlášku, že žádným střelcem nejste.
„Ani dneska mi to ale moc nepadalo, na konci jsem neproměnil dvě volné střely. Naštěstí jsem se tím nenechal rozptýlit a věřil si dál. Vím, že v tomhle týmu to musím vzít na sebe, ale pořád se za skórera neberu. Hlavně chci dělat lepšími hráče kolem sebe.“
Rusové jsou žebříčkově jedenáctým nejlepším týmem světa. Ukázal takovýhle zápas, že i v Česku se dá hrát basket na top evropské úrovni?
„Doufám, že ano. Že to bude mít jen pozitivní vliv na český basketbal, že mu lidi začnou mnohem víc fandit.“
