Palyza o Islandu: V týmu je se mnou borec z NBA. Vítr málem urval dveře

Jak se upeklo vaše islandské angažmá?
„Průběh letošní sezony je pro mě náročný. Minulý ročník jsem měl ve Velké Británii výborný, podmínky tam byly fantastické. Srovnal bych to s Nymburkem, ale ještě na modernější úrovni. Byl to takový mimozemský projekt, jediný tým ze Skotska proti devíti anglickým v lize. Každé utkání mělo náboj. V létě jsem doufal, že přijde nějaké zajímavé angažmá, ale nic. Seděl jsem doma pět měsíců. Nedávalo mi to smysl, byl jsem frustrovaný. Naštěstí se po novém roce upekl Island. Měl jsem informace, že to není vůbec špatná liga, některá jména jsou tu fakt velká. Teď jsem za to rád, ale celkově mám ze sezony 2024/25 smíšené pocity, že po mně nikdo nesáhl už někdy v září.“

Hrál jste v Německu, Polsku, Británii, taky v Česku za Olomoucko či Nymburk. Jaká je v této konfrontaci islandská liga?
„Německá bundesliga je o level dva odskočená. Polská liga jde kvalitou dopředu díky ekonomickému růstu. Británii, Island a Česko bych dal na podobnou úroveň. Na Ostrovech je odskočený klub London Lions, u nás Nymburk, jinak je to kvalitou srovnatelné.“

Počítám, že finančně je to ale trochu jiná sorta. Vždyť na Islandu s vámi hraje Justin James, který působil v NBA.
„Ano, v Česku je znát, že kluby šetří. Snižují náklady tím, že sázejí na domácí mladé naděje a neokoukané cizince s potenciálem. V Česku se snaží týmy nahoře hrát Evropu. Na Islandu ji nehraje nikdo, není to pro ně priorita. Ze střední Evropy je to pět a půl hodiny letadlem. Nedává jim to takový smysl, snaží se investovat jinak. James v Sacramentu v NBA fakt dvě sezony hrál. Ve vedoucím týmu tabulky je veterán Jeremy Pargo, Řek Agravanis, jsou tu prostě slušní hráči, kteří jsou dobře zaplacení. U nás to kromě Nymburka chybí.“

Ta finanční stabilita klubů ale asi vychází z celkově silné ekonomiky Islandu, že?
„Určitě. I když neznám budgety klubů tady. V Česku bych se zorientoval líp. Srovnávat to moc nejde, Island je hodně drahá země. Už v Británii jsem zažil vyšší ceny a Island je ještě o level výš. Porovnávat tedy finanční podmínky pátých týmů islandské a české ligy by nedávalo smysl.“

Odehrál jste zatím dva zápasy, hned na úvod jste nasázel devatenáct bodů. Berou vás jako velkou posilu?
„V tomhle je to rámcově podobné jako v Česku. Zaplatíte tady velmi slušně základní pětku, k tomu jednoho, dva kluky z lavičky a potom jsou na lavičce místní hráči, kteří studují nebo mají i civilní zaměstnání. Spousta klubů to tak dělá. Doba je po covidu a energetické krizi složitá. Můj klub potřeboval rozšířit rotaci směrem k play off. Necítím na sobě tlak, nečekají, že jsem superman. Chyběl jim ale spolehlivý střelec, který zapadne do skládačky. Teď jsme pátí, cíl je se ještě pro play off posunout.“

Islandu se ale přezdívá ráj Evropanů z basketbalového hlediska. Proč?
„Tady je pravidlo, že v každém týmu může být jen jeden Američan, takže logicky se pak hledají posily jinde. Samozřejmě i třeba v Africe, ale Evropanů je tu dost. Jen se mnou jsou v týmu Řek nebo Ital. Možná je to lepší. Je to pestré a chemie v týmu je zajímavější, než kdyby každý tým měl čtyři pět Američanů, kteří dělají skupinky, jak víme.“

Měl jste vždycky pro Island slabost? Pro řadu lidí je to vysněná destinace.
„Ani ne. U mě v kariéře převládaly ambice a profesionalismus. Zároveň mám ale rodinu, takže je pro mě dneska důležité, aby mi dávalo smysl dané angažmá i z tohoto pohledu. Kdyby mi dal někdo vybrat, jestli se vrátit do Skotska pár kilometrů od Edinburghu, kde je rodinné vyžití, nebo jít do TOP angažmá, kde budu sám na hotelu, tak je to jasné. Island se teď ukázal jako řešení, když jsem seděl doma. Je to krásná destinace, leccos jsme už taky na ostrově procestovali.“