Drží pás České unie boxerů profesionálů ve welterové váze, je českou trojkou napříč váhovými kategoriemi a před sebou má velké cíle. Pavel Polakovič otevřeně přiznává, že dříve měl své démony v hlavě. Úspěšně však zvládl boj s tvrdými i měkkými drogami, nezastavily jej ani epileptické záchvaty a nyní patří mezi hvězdy stáje Patron Boxing. „Máme velké plány. Chceme bojovat o evropský i světový titul a chytit šanci v zahraničí,“ prohlašuje.
Osmá výhra v řadě mezi profesionály, navíc po skvělém představení v ringu. Pavel Polakovič porazil v titulovém zápase Erika Agateljana 3:0 na body a zůstává domácím suverénem. „Vítězství bylo euforické a jsem za něj moc rád. Je to odrazový můstek k velkému světovému boxu,“ cení si devětadvacetiletý bojovník říjnového triumfu na brněnské akci Tohle je box.
Jak náročné bylo v titulové bitvě zdolat vám dobře známého soka Erika Agateljana?
„Zápas byl fyzicky hodně náročný. Byl jsem šťastný, že to tak dopadlo. Ani jsem nečekal, že vítězství bude tak jednoznačné. Všechno se povedlo a sedlo si, jak mělo. Byl jsem připravený na to, abych ho porazil. Avizoval jsem, že zápas bude velký. Myslím, že na české půdě jsme dlouho takový neviděli. Odehrával se ve vysokém tempu, což jsme s trenérem naplánovali.“
Během kariéry jste se čtyřikrát stal mistrem republiky mezi amatéry, snil jste o olympijské medaili. Co bylo impulzem pro přechod do profiringu?
„Po evropské kvalifikaci do Tokia jsem byl dost zklamaný, protože to nevyšlo. Pokazilo se dost věcí. Byl jsem ve váhové kategorii do 63 kg a projížděli jsme kempy. V reprezentaci to z mého pohledu ale nefungovalo vůbec dobře. Tým okolo nás nebyl dostačující – neposouvalo mě to psychicky, neměl jsem dobrou mentální přípravu. Já jsem typ boxera, který potřebuje být mentálně v pořádku, aby dokázal dělat velké výsledky, což se nepovedlo. Nakonec jsem musel boxovat o váhu výš – na turnaji, který byl pro mě nejdůležitější v životě. Byla to hloupost, špatné rozhodnutí. Tím pádem jsem v kvalifikaci vypadl s borcem z Bosny a Hercegoviny (s Adamem Fetahovičem ve váze do 69 kg).“
Byla to těžká rána?
„Ano, musel jsem sáhnout po změně, protože už jsem nechtěl čekat na další olympijský cyklus. Oslovil mě Pavel Šour, manažer Patron Boxing, a domluvili jsme se na spolupráci. Na amatérský box jsem zanevřel. Chtěl jsem nový cíl a nakonec se to povedlo. Teď jdu po cestě, kterou jsme si vytyčili, a vypadá to dobře.“
Jak moc odlišné jsou světy amatérského a profesionálního boxu?
„Velký rozdíl je v tom, že profesionální box je byznys. Je víc viditelný ve světě, ale i tady v Česku. Všichni víme, že další sporty jsou oproti amatérskému boxu víc dotované. Ten profesionální je teď na vzestupu i díky MMA. Máme
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
