Štybarův táta: Jak se zrodil šampion, zážitky ze závodů i fanklub z Belgie
Je to konec, se kterým nepočítal ani sám Zdeněk Štybar. „Já jsem končit ještě nechtěl,“ říká v rozhovorech, které teď poskytuje i zástupům světových médií před dnešním závodem na MS v cyklokrosu v Táboře. Jenže to přišlo a smířit se s tím musí i jeho táta, který ho vedl v úplných cyklistických začátcích. Dodnes má Zdeněk Štybar starší doma vystavené synovo úplně první kolo a vzpomíná, jak poprvé vyjeli do zahraničí, kde hned vyhrál. Nebo na to, jaký netradiční trénink si vymysleli.
Je to sice malá místnost, ale připadáte si v ní jako v muzeu Marca Pantaniho či dalších velkých cyklistických jmen. Tolik pohárů, trofejí, medailí a dalších artefaktů… Prostě téměř všechny ceny, co kdy Zdeněk Štybar už od žáčků vyhrál, mají jeho rodiče vystaveny a úhledně srovnány v policích. A jeho táta Zdeněk Štybar st. nám je ukazuje s patřičnou hrdostí. „Asi nejvíc si cením kostek z Paříž-Roubaix. Škoda jen že nemáme tu největší,“ prozrazuje v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz.
Úspěšnou kariéru vašeho syna není při pohledu na všechny tyto trofeje třeba připomínat. Jak se ale přihodilo, že se ze Zdeňka Štybara stal cyklista?
„To byl osud, taková náhoda. V roce 1986 nebo 87 tady ve Stříbře vznikl oddíl bikrosu pod automotoklubem Stříbro. Takže jsme s nimi trošku začali jezdit tady po okolí. On byl malinkej, takže jsme to spíš měli pro zábavu. A potom jsme v roce 1993 vyjeli do zahraničí. Jeli jsme se podívat do nizozemského Schijndelu, kde bylo první mistrovství světa v BMX. Řekli jsme si: Zkusíme to. Vyjeli jsme poprvé na Západ, nevěděli jsme, co nás čeká. Přijeli jsme do Schijndelu a zaplaťpánbůh se nám podařilo udělat krásný výsledek, Zdenda vyhrál. Od té chvíle se to všechno začalo odvíjet.“
Kdy Zdeněk vůbec poprvé sedl na kolo?
„Myslím, že mu byly tak dva roky. Už je to dávno.“ (usměje se)
Šlo mu to od začátku samotnému, nebo měl nějakou dobu i přídavná kolečka?
„Měl je tam asi jeden nebo dva dny, pak jsme je sundali a už to zvládal bez toho.“
Jaké bylo jeho první vlastní kolo?
„To bylo BMX 16. Bylo to hodně těžké kolo a bylo hodně těžké ho sehnat. Je to to malé kolo, které tady máme vystavené.“
Kdy vám bylo jasné, že z toho kluka něco bude?
„Bylo vidět, že ho to baví, to bylo hodně důležité. Ale byli jsme amatéři, dalo by se říct. Jezdili jsme různé závody tady po okolí a byla to taková shoda okolností, že jsme potkali Vojtu Červínka. To byl už v té době hodně známý trenér, který trénoval zrovna v Itálii, Veloclub Lugano. Přes jednoho známého jsme se potkali v Kladrubech u Stříbra na Benzině. Tam jsme si řekli, co bychom chtěli provádět. A od té doby už se mu věnoval a pomáhal nám při jakýchkoliv trénincích. Byl to takový druhý táta. Díky Vojtovi jsme se dostali hned do větší cyklistiky.“
