Cyklistické MS v Africe několik hvězd vzdalo. Bojí se očkování, náročné tratě i možné války
Obhájce titulu mistra světa Tadej Pogačar si účast na letošním šampionátu ve Rwandě nenechal ujít, i když to znamená pro každého cyklistu určitý diskomfort. Jsou ale hvězdy, které se účasti rády vzdaly. Jejich důvody mohly být různé, nejspíš to v mnoha případech byla i jejich kombinace. Chybí tak třeba vítěz nedávné Vuelty a Espaňa Jonas Vingegaard, mistři světa z roku 2019 Mads Pedersen a 2023 Mathieu van der Poel, ale také česká vycházející hvězda Mathias Vacek. Proč tedy někteří do Afriky necestovali a raději pojedou mistrovství Evropy?
Nutná očkování
Už s vakcínami proti covidu-19 měli někteří problémy. A to nejen ty na úrovni určitého osobního přesvědčení, ale také zdravotní. A to do Rwandy byl třeba ještě bohatší koktejl. Pro většinu závodníků, hlavně těch z Evropy či USA, nejsou povinná, ale velmi důrazně doporučovaná. Patří sem očkování proti žluté zimnici a také hepatitidě typu A. Mezi doporučené vakcíny se pak řadí ty proti břišnímu tyfu, meningitidě, hepatitidě B, vzteklině, spalničkám, záškrtu, tetanu. Také je v této zemi vysoké riziko výskytu malárie.
„S týmem jsme se shodli, že než podstupovat zbytečné očkování, složité cestování a riskovat komplikovanou adaptaci zpět v Evropě, dává větší smysl zaměřit se výhradně na mistrovství Evropy,“ prozradil Mathias Vacek, který se jinak světových šampionátů rád účastní.
Výjimečně náročná trať
Dalším důvodem nejen pro českého cyklistu je i extrémně náročná trať. Šampionát v Africe má totiž hned několik primátů, mezi které patří i zatím největší celkové převýšení víc než 5400 metrů na délce trati 267,5 kilometru. Pojede se nejprve devět okruhů v blízkém okolí Kigali, poté se peloton vzdálí a také profil přitvrdí, aby se pak vrátil zpět na původní okruh a ten absolvoval ještě šestkrát. To celé umocňuje i nadmořská výška, kdy start a cíl jsou 1493 metrů, nejvyšší bod pak 1771 m. „Trať je nesmírně náročná a sedí spíš čistým vrchařům,“ soudí o ní Vacek. K podobnému závěru došel také Mathieu van der Poel, který se raději nedávno vydal na MS horských kol.
Vysilující sezona
Tadej Pogačar si dal po náročné Tour de France skoro měsíc a půl dlouhou pauzu, než se zase objevil na startu elitních závodů v Kanadě. Jenže třeba Jonas Vingegaard, který o MS také původně uvažoval, s ohledem na trať, která by mu seděla, absolvoval ještě španělskou Vueltu. A při tomto zápřahu (Tour + Vuelta) společně s týmem usoudil, že na světový šampionát by nepřijel dostatečně odpočatý a raději pojede až o týden později ME. Dánská výprava je navíc ochuzena i o Madse Pedersena, u kterého můžeme jako vysvětlení dát asi všechny zmíněné důvody. Týmový kolega Vacka nejspíš s vedením doznal, že je zbytečné absolvovat tolik očkování, když trať by na něj už mohla být až příliš těžká. I když v posledních závodech ukázal, že kromě sprintů umí i náročné kopce. Jenže i on se účastnil nedávné Vuelty a únava bude znát.
Obavy z válečného konfliktu
Ještě v době, kdy cyklisté zvažovali, zda se mají nechat naočkovat a budou usilovat o účast na mistrovství světa, panovala ve Rwandě značná tenze. Třicet let trvající konflikt mezi touto zemí a Kongem navíc na začátku roku znovu po mnoha letech eskaloval. To logicky vyvolávalo obavy o bezpečnost všech účastníků zářijového šampionátu a někteří cyklisté se tím netajili. Letos v červnu ale došlo ke zvratu. Rwanda a Kongo podepsaly mírovou dohodu, která má ukončit tento letitý konflikt. Prostředníkem při vyjednávání byly Spojené státy americké.
