Jsem postava v počítačové hře! Satoria o japonské slávě i českém růstu
Byl to přelomový rok pro český baseball. Národní tým se blýsknul na World Baseball Classic, když si v Tokiu poprvé zahrál na profesionálním mistrovství světa a kvalifikoval se na další turnaj v roce 2026. Nadhazovače Ondřeje Satoriu památný výkon proti Samurajům vynesl mimo sféry reálných představ. Dominantní představení proti superhvězdám v čele se slavným Shoheiem Ohtanim z něj udělalo doslova miláčka japonského národa. K vítězství v žebříčku sportovních výroků roku deníku Sport mu pomohla originální hláška, jíž popsal svou největší zbraň.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Přímo na hrací ploše Tokio Domu stál Ondřej Satoria těsně po zápase proti Japonsku na World Baseball Classic. Z jeho vousaté tváře svítil rošťácký úsměv. Český tým se právě postavil nejlepšímu týmu světa a Satoria na nadhazovacím kopci v prvních třech směnách vytvářel noční můry slavným pálkařům.
Se strikeoutem poslal ze stavu Ohtaniho, Nootbara, Kondoha i Murakamiho. Místní na tribunách tomu těžko věřili, protože Češi přijeli na WBC jako hrdinové pohádky o statečných borcích, kteří se baseballem neživí. Satoria trápil soupeře na pálce svými neobvyklými technickými nadhozy.
„Dělník no, tady ho ještě neznají, tak dělník zapracoval a šel na párek,“ zahlásil tenkrát.
TOP 50 sportovních hlášek roku: Dělníci, bradavky i lechtivé focení - čtěte zde >>>
Vzpomínáte na ten moment?
„Jasně že jo. Spousta lidí mi to vrací. Bylo to z ničeho. Padlo to, že to tak prohodím. Říkal jsem si, že to bude vtipné. Nebylo to myšleno jako posměšek, samozřejmě mám k Japoncům velký respekt. Bylo to myšleno jako sranda. Takový ten moment, že my jsme amatéři a něco takového se povedlo vůči někomu, kdo je profesionál.“
Japonci jsou z vás od té doby úplně hotoví. Co říkáte na ten poprask?
„Po tom, co se stalo, jsem sám trošku čekal, že o mě nějaký zájem bude. Ale nečekal jsem, že to bude mít takový dopad. Měsíc po tom, co jsem se vrátil z Japonska, to bylo jeden, dva rozhovory denně. Volali jsme si přes Zoom, vesměs to trvá dodneška. Občas mi posílají články, které jsou o mně. Dokonce o (synovi) Oliverovi něco bylo. Je to divoké. Volali mi třeba
