Lyže? Žádné fik, fik a hotovo
AARE - Ten zlatý závod začal mnohem dřív. Ale také v noci, pod ostrými světly. V malé místnůstce třikrát šest metrů Petr Záhrobský připravoval své dceři Šárce lyže, které ji dovezly ke zlaté medaili na mistrovství světa. Dře se nad nimi čtyři hodiny. "Dělám je s láskou. Nemám srdce na to je odfláknout," vysvětluje a přibrušuje hrany ve středu lyže, pod vázáním. Do chvíle, kdy Záhrobská vybojuje zlatou "placku" v podobě sněhové vločky, ještě uběhne dvacet čtyři hodin... Na zemi místnosti v suterénu se válí odštěpky vosku. Je to odpad. "Za tisíce," říká Petr Záhrobský. Jedna tuba vosku stojí čtyři a půl tisíce. Vydrží na osm závodních párů. I když se lyže nepoužije, musí tenký film vosku pokaždé dolů. Ocelovým kartáčem Záhrobský po večerech hladí jednu lyži po druhé. Vosk nanáší žehličkou, která je nastavená na přesnou teplotu. Na rukojeti na displeji svítí červenými čísly: 160o C. U slalomových lyží nehraje mazání takovou roli, tak stačí celou proceduru se zažehlováním a seškrabáváním opakovat dvakrát. Na hranách, které bude brousit nakonec, jsou přilepené dlouhé pásky. Určitě ne na okrasu. "Vosk mi nenateče do vázání. Špatně se pak vyďoubává," říká Záhrobský a na lyže lepí žlutou pásku. Pak na ni fixou napíše: vše ok, Aare 15. 2. Jedna lyže je připravená. Až později se rozhodne, jestli bude pravá, nebo levá. Do svěráčků, které vozí sebou po celém světě, si upevňuje druhou lyži. Do rukou bere speciální pilník na hrany. Táhlými pohyby po úzkém kovovém pásku. Správný úhel už má v ruce. Ostrost kontroluje prsty, jsou odřené až do krve. "Mám je kvůli tomu oholené, chlupy se vrátí v létě," vysvětluje. Broušení hran je stejná magie jako mazání. Lyže musí být ostré - jenže ne po celé délce. Rozhoduje se podle agresivity sněhu. V Aare musí otupit špičku, aby se neprodejná "prkýnka" odhadem za 40 tisíc korun nekousala a zatáčela. "Když to trefím přesně, krásně Šárce udělají oblouk," popisuje. Po čtyřech hodinách má hotovo. Dřív mu připravovali lyže odborníci z firmy Head. Říkal si, že by to mohl zvládnout lépe než oni, že by nic neodfláknul. Přihlásil se na kurz servismanů, na tři týdny odjel loni v létě do Rakouska. Jeho svět se omezil na malý ponk, dva svěráčky, žehličku a všemožné kartáče. "Koukal jsem přes rameno lidem, co dělají lyže pro Millera nebo Cuche," vypráví. "Myslím, že to nedělám špatně." Určitě ne, když má jeho dcera další medaili. V lyžárně zhasíná a zamyká. Trochu z něj leje. "Byla to dřina," říká Záhrobský. "Ale příprava lyží není fik, fik, hotovo..." Foto popis| PETR ZÁHROBSKÝ při práci Foto autor| Foto SPORT: Tomáš Leixner
