Cepek: Byl bych tvrdej

„Kdyby mě výkonný výbor pověřil, tak asi přikývnu,“ netají jeden z nejlepších českých florbalových hráčů.

Má praxi. Ve svém švýcarském klubu Rychenberg je zároveň hrajícím trenérem. „Právě proto je ve mně touha pomoct. Nechtěl bych hlavně, aby nastala nějaká improvizovaná varianta. To bych to raději opravdu dělal já,“ přeje si Cepek.

Včera se sešla florbalová reprezentační komise a projednávala trenérské kandidáty. Máte o tom nějaké zprávy?
„Jen, že se jednalo i o mně a o dalších pár jménech. Vše bylo tajné. Ale stejně má všechno v rukou výkonný výbor. Slyšel jsem také, že kdyby nikoho nesehnali, tak by to vzal zpátky Zdeněk Skružný. S ním jsem však o tom nemluvil.“

Jakou byste viděl vy ideální variantu?
„Dlouhodobě byl můj favorit Sascha Brendler. Ale ten nemůže, protože je pracovně vytížený. My bohužel v Česku nemáme takový výběr. Hlavně se nesmí stát, aby zkušené hráče vedl nezkušený trenér.“

A co varianta oslovit nějakého cizince?
„Taková možnost určitě je. Ale nevím, jak jsme na tom finančně, protože tahle varianta něco stojí. Cizinec by přinesl zkušenosti a trénink by byl kvalitní. Ale na druhou stranu si musíme uvědomit, že tenhle trenér musí mít i české cítění, s týmem žít a v ideálním případě se musí i přistěhovat.“

Tak pojďme spekulovat. Co kdyby výkonný výbor, který se sejde v úterý, chtěl vás. Jak byste reagoval?
„Určitě pozitivně. Ale šel bych do toho i později. Kdybych řekl ano, musel bych se vzdát aktivní kariéry v reprezentaci. Hodně jsem nad tím přemýšlel, ale opravdu mi jde víc o ty kluky. Vím,co potřebují, a chci jim pomoci. Stejně bych v českém týmu hrál jen dva tři roky. Víc asi ne.“

Ve vašem švýcarském týmu jste hrajícím koučem. Co takovou funkci zkusit případně i v reprezentaci?
„To ne. Chci odstup od hráčů. Vždyť tam mám dvacet kamarádů a nemůžu hned přijít na první sraz a říkat, hele vole, já jsem váš kouč, tak mi při hře vykejte. Ale ve Švýcarsku mám smlouvu i na příští rok a chtěl bych ji dodržet. Když to unii vadí, akceptuji to.“

A dala by se vůbec skloubit švýcarská liga s trénováním národního týmu?
„Já jsem si dokonce nastínil plán, jak by to mohlo fungovat. I firma v práci mi vyjde vstříc, můžu pracovat na osmdesát procent. K dispozici bych měl i dva asistenty.“

Jaké jsou reakce od vašich spoluhráčů z reprezentace? Co si vlastně přejí?
„Z české extraligy nemám takové zprávy. Ale kluci, se kterými jsem hrál v reprezentaci, chtějí, abych hrál. Spíš se modlí, aby se našel jiný trenér. A hoši ze Švýcarska to nechávají na mně.“

Říkal jste, že víte, co přesně hráči chtějí. V čem přesně potřebuje reprezentace pomoci?
„Je potřeba mít daleko lepší taktickou připravenost k zápasu. Nehrajeme tak dobře technicky, ale improvizovaně, a chybí nám disciplína k dodržování taktiky. To se musí hodně zlepšit. A zkvalitnit komunikaci mezi hráčem a trenérem.“

A jakým byste byl typem trenéra?
„Byl bych hodně tvrdej. Ano, má to negativní stránku, ale jsem i přátelsky přístupný a chodil bych se dívat na hráče v trénincích. U nás je liga kvalitní, jenže kondiční příprava není vůbec srovnatelná s Finskem, Švédskem a Švýcarskem. Naši talentovaní hráči tak během dvou tří let spadnou do průměru.“

Takže je hlavně třeba zkvalitnit kondiční přípravu v české extralize?
„Vždyť většina týmů nemá ani kondičního trenéra. Ale je to i o hráčích. Měl jsem tady ve Švýcarsku půl roku Adama Štegla, který má talent srovnatelný s Jágrem. Ale za dva roky bude po něm, protože neudělá ani krok navíc. Florbal už je v televizi, jsou sponzoři a vlastně talentovaný hráč je ve svém okolí hvězda. Uspokojí ho to. Jenže najednou v pětadvaceti přemýšlí o tom, že vlastně nic neumí a musí hledat práci a tím vlastně přestane hrát florbal naplno. A to je jeho konec.“

Hodně si voláte s bývalým reprezentačním trenérem Skružným. Co on vám radí?
„Abych ještě hrál. On mi řekl jasně - je to brzo, hraj dál. Je to jeho názor a asi je to realita. Což uznávám sám. Ale kdyby trenér byl, tak o tom ani nepřemýšlím.“