RED BULL RACING profil týmu 2013

Vstup týmu Red Bull Racing do formule 1 byl impozantní. Hned v prvním roce (2005) se podařilo jeho jezdcům Davidu Coulthardovi, Christianu Klienovi a Vitantoniu Liuzzimu získat 34 bodů. V poháru konstruktérů se tak rakousko-britská formace zařadila na nadějné sedmé místo. Přitom byl v týmu ještě patrný silný vliv původního technického oddělení Jaguaru, od něhož Dietrich Mateschitz stáj formule 1 zakoupil. Red Bull převzal s technologií i smluvní motory od Cosworthu.

Red Bull Racing vnesl hned od počátku do přeprofesionalizované formule 1 svěží vítr. Na první pohled působili všichni členové týmu velice uvolněné. Ležérní oblečení, neoholené tváře, pravidelná účast VIP hostů z různých oblastí show byznysu a všudypřítomné úsměvy provázely tým po celou první sezónu. Zejména v případě Davida Coultharda, svázaného předchozím devítiletým působením v konzervativním McLarenu, zapůsobila změna velmi pozitivně. Skot po marných pokusech získat titul mistra světa ztrácel motivaci, ale po přestupu k Red Bullu našel novou tvář. Věděl, že si další vítěznou Grand Prix hned tak nepřipíše. Byl však součástí něčeho nového a uvědomoval si, že díky svým zkušenostem se může stát ústřední postavou týmu.

V úvodní sezóně zavedl Dietrich Mateschitz do formule 1 nový model nasazování jezdců. O postavení Davida Coultharda nebylo pochyb. Druhý kokpit byl ovšem rotující a dělili se o něj dva mladí jezdci, Rakušan Christian Klien a italská naděje Vitantonio Liuzzi. O velký rozruch se postaralo také vydávání časopisu RedBulletin během každé velké ceny, v němž si autoři příspěvků dokázali udělat legraci prakticky ze všech a ze všeho. Současně ale Dietrich Mateschitz neskrýval touhu po úspěchu, protože vstoupil do formule 1, aby vítězil.

RED BULL RACING – základní informace
Tým založen	2004
Šéf týmu	Christian Horner (Velká Británie)
Týmový manažer	Jonathan Wheatley (Velká Británie)
Technický ředitel	Adrian Newey (Velká Británie)
Hlavní inženýr	Paul Monaghan (Velká Británie)
Hlavní konstruktér	Rob Marshall (Velká Británie)
Hlavní aerodynamik	Peter Prodromou (Velká Británie)
Jezdci	Sebastian Vettel (Německo), Mark Webber (Austrálie)
Testovací jezdec	Sébastien Buemi (Švýcarsko)
Závodní inženýři	Vettel: Guillaume Rocquelin (Francie), Webber: Simon Rennie (Velká Británie)
Další významné osoby	Dietrich Mateschitz (Rakousko) – majitel týmu, Helmut Marko (Rakousko) – poradce, Ian Morgan (Velká Británie) – vedoucí závodní inženýr, Remi Taffin (Francie) – vedoucí oddělení pro nasazení motorů Renault
Sídlo	Milton Keynes (Velká Británie)
Počet zaměstnanců	657
Roční rozpočet	370 miliónů Euro
Vlastník	Red Bull GmbH (100 %)
První GP	GP Austrálie 2005
První body	7. místo v GP Austrálie 2005 (1. závod týmu)
První vítězství	GP Číny 2009 (75. závod týmu)
První pole-position	GP Číny 2009 (75. závod týmu)
Nejlepší umístění v MS	1. místo (2010, 2011, 2012)
Počet GP	146
Počet vítězství	34 (úspěšnost 23,29 %)
Počet bodů	1864,5 (úspěšnost 12,77 bodu/závod)
Počet nejrychlejších kol	29 (úspěšnost 19,86 %)
Počet pole-position	46 (úspěšnost 31,51 %)
Nedokončení závodu	20 %
Vůz – šasi 2013	Red Bull RB9
Motor 2013	Renault RS27-2013
Pneumatiky 2013	Pirelli

V roce 2006 přišlo určité vystřízlivění. Týmu se už tolik nedařilo. Monopost RB2 dostal novou pohonnou jednotku v podobě zákaznického motoru Ferrari, ale na výsledcích se to neprojevilo. David Coulthard, s nímž se původně počítalo pouze na jednu sezónu, se v týmu zabydlel a odvděčil se za to stabilními výkony. Opět byl hlavním přispěvovatelem bodů do týmové sbírky. To samé už nebylo možné říci o Christianu Klienovi, který po premiérové sezóně ve formuli 1 dostal ve druhém kokpitu přednost před Vitantoniem Liuzzim. Rakušan si ale post neudržel a do posledních tří velkých cen místo něj nastoupil Robert Doornbos.

Red Bull Racing potřeboval posilnit především technické zázemí týmu. Ukázalo se, že pouhým nadšením cesta k úspěchu nevede. Tým se podařilo restrukturalizovat, v důsledku čehož vznikla samostatná technologická divize. Jejím úkolem bylo zajistit konstrukci a vývoj monopostů jak pro mateřský Red Bull Racing, tak pro italskou odnož stáje, budovanou od roku 2006 na bázi odkoupené stáje Minardi z Faenzy. Dietrich Mateschitz si uvědomil, že se neobejde bez schopného a zkušeného technika. Jeho lov byl úspěšný. S pomocí Davida Coultharda získal bývalého technického ředitele McLarenu, slavného britského konstruktéra Adriana Neweye, který se postavil do čela Red Bull Technology v Milton Keynes. Paralelně vedl Mateschitz úspěšné rozhovory s francouzskou automobilkou Renault, s níž coby úřadujícím mistrem světa podepsal smlouvu o dodávkách zákaznických motorů.

Před sezónou 2007 se David Coulthard dočkal dalšího prodloužení smlouvy. Red Bull Racing po experimentech s mladými jezdci vsadil na zkušenost a do druhého kokpitu přetáhl od Williamsu Marka Webbera. Tím byla završena personální obměna a z Red Bullu se měl stát špičkově zabezpečený tým. Nový monopost RB3 byl rychlý, ale již při předsezónních testech se ukázal jako velmi nespolehlivý. Nejslabším místem se stal hydraulický systém bezprodlevové převodovky vlastní konstrukce. Odstraňování problému se táhlo prakticky celou sezónou, takže avizovaný průlom v poháru konstruktérů se odkládal o rok.

RED BULL-RENAULT RB9 – technický popis
šasi	z uhlíkových vláken vícevrstvé kompozitní struktury
zavěšení kol	na dvojici příčným ramen z legovaných slitin hliníku, odpružení přední nápravy pomocí uvnitř na monokoku uložených pružících a tlumících jednotek přes tlačná táhla, odpružení zadní nápravy pomocí shora na převodovce uložených pružících a tlumících jednotek přes tažná táhla
tlumiče	Multimatic
brzdy	kotoučové chlazené Brembo
kola	OZ Racing z magnezia - vpředu 12 x 13“, vzadu 13,7 x 13“, pneumatiky Pirelli P Zero
elektronika	standardizovaná ECU – FIA/MES TAG320
převodovka	poloautomatická, bezprodlevová, sedmirychlostní, podélně uložená, s hydraulickým posilovačem
spojka	AP Racing
motor	Renault RS27 ve specifikaci 2013
zdvihový objem motoru	2,4 l
blok válců	Al slitina
počet válců	8
nejvyšší výkon	750 k
nejvyšší otáčky	18 000 (omezovač FIA)
úhel sevření válců	V 90°
počet ventilů	32
hmotnost motoru	95 kg
palivo a maziva	Total

Pro sezónu 2008 připravil Red Bull Racing generačně již čtvrtou konstrukci s označením RB4. Představil ji bez velkého humbuku na okruhu v Jerezu v rámci právě probíhajících předsezónních testů. Jednalo se o velmi pohledný monopost se zdvojeným předním křídlem, což byl nakonec jednotící prvek všech vozů toho roku. Průlom s ním se ovšem Marku Webberovi, ani Davidu Coulthardovi opět nepovedl a paradoxně první vítězství pro Dietricha Mateschitze získal v GP Itálie Sebastian Vettel z dceřiné stáje Scuderia Toro Rosso (B-tým Red Bullu), která v konečném hodnocení konstruktérů předstihla Red Bull Racing o 10 bodů.

Nyní se už muselo něco stát. David Coulthard odešel do závodnické penze a jeho místo zaujal Sebastian Vettel. Red Bull RB5 byl od počátku sezóny 2009 ve srovnání se svými čtyřmi předchůdci o třídu výše. Vedle jeho vynikající aerodynamiky a skvělé práce technického oddělení v Milton Keynes pod vedením Adriana Neweye se na senzačním vzestupu týmu Red Bull Racing ze sedmého místa v poháru konstruktérů v roce 2008 na druhou pozici v sezóně 2009 podílel v konečném důsledku i motor Renault. Nebýt jeho minimálních nároků na chlazení, nemohli by si inženýři dovolit navrhnout tak malé, jinak aerodynamicky nevýhodné vstupní otvory. Další jeho předností byla nízká spotřeba paliva, což byl jeden z důvodů, proč tým Red Bull Racing zůstal u francouzských motorů i v sezóně 2010, kdy bylo zakázáno doplňování paliva.

Hvězdou roku 2010 se stal Sebastian Vettel. Nescházelo ale mnoho a hvězdou se mohl stát jeho týmový kolega Mark Webber. Sezóna 2010 naplnila sen Dietricha Mateschitze a dovezla jeho tým na úplný vrchol. Mistrem světa se po napínavém finále závěrečných velkých cen stal Sebastian Vettel a Red Bull byl vyhlášen za nejlepší tým v poháru konstruktérů. Red Bull RB6 byl absolutně nejrychlejším vozem startovního pole. Z 19 možností stál patnáctkrát na pole-position. Za jeho úspěchem je třeba vidět nejen rychlé jezdce, ale také Adriana Neweyho, který nejlépe ze všech konstruktérů porozuměl technickým předpisům a jejich výkladům a zkonstruoval auto, schopné postavit se konkurenci nezávisle na tom, zda má před sebou kvalifikační kolo s téměř prázdnou nádrží nebo auto připravené pro start do závodu naplněné palivem až po okraj. Znovuobjevil ofukování difuzoru výfukovými plyny a dostal tak své jezdce o kus dál před konkurenci, která sice rychle napodobovala všechny jeho technické kousky, ale vždy byla o krůček pozadu.

Formule1.cz

Red Bull-Renault RB9 (sezóna 2013)

Do sezóny 2011 vstoupil Red Bull Racing jako obhájce obou titulů a tomu podřídil přípravu na sezónu. Podržel si jezdeckou dvojici Sebastian Vettel / Mark Webber a vsadil na kontinuitu. Nový Red Bull RB7 opět z pera Adriana Neweyho nepředstavoval revoluci v konstrukci monopostů F1, ale vycházel z toho nejlepšího, co nabídl předchozí model. Nakonec z toho byla sezóna plná superlativů a překonaných rekordů. V 19 velkých cenách stál Sebastian Vettel jedenáctkrát na stupni nejvyšším. Pouze jeden závod nedokončil a jedenkrát scházel na pódiu. Do historických statistik se zapsal jako nový rekordman v počtu kvalifikačních vítězství v jedné sezóně, na pole position se postavil celkem patnáctkrát. V tomto hodnocení byl Red Bull celkově natolik dominantní, že jen v GP Jižní Koreje získal pole position někdo jiný, než pilot rakouské stáje (Lewis Hamilton/McLaren). Logicky z toho vyplynula obhajoba obou titulů.

Při prezentaci Red Bullu RB8 ročníku 2012 týmový šéf Christian Horner prohlásil: „Naše cíle jsou jednoduché. Chtěli bychom obhájit oba tituly způsobem stejným jako v roce 2011.“ To, zda se podaří splnit takový cíl, ale zpočátku nebylo vůbec jisté. Šampionát byl v první polovině neuvěřitelně vyrovnaný. Sedm úvodních velkých cen poznalo sedm různých vítězů a uprostřed sezóny před prázdninovou přestávkou měl Sebastian Vettel na průběžné třetí pozici ztrátu 42 bodů na vedoucího Fernanda Alonsa (164). Rozhodující obrat nastal po GP Itálie. Do konce zbývalo sedm mimoevropských velkých cen. Tentokrát to ale vypadalo, že poznají jediného vítěze. Sebastian Vettel nakonec vyhrál první čtyři závody (Singapur, Japonsko, Jižní Korea, Indie), v dalších dvou dojel třetí (Abu Dhabi) a druhý (USA/Austin) a v Brazílii mu stačilo na třetí titul v řadě osm bodů za šesté místo v cíli. Red Bull Racing obhájil pohár konstruktérů již v předposledním závodě při premiéře nového okruhu v texaském Austinu.

Z HISTORIE TÝMU

Red Bull Racing nemá tak dlouhou a bohatou historii jako tradiční stáje ve formuli 1. Přesto dokázal od svého vzniku v roce 2005 během poměrné krátké doby působení v mistrovství světa dosáhnout skvělých výsledků. Vloni završený mistrovský hattrick jej již nyní řadí mezi nejúspěšnější týmy formule 1.

2005 Red Bull přivedl do formule 1 Dietrich Mateschitz koupí týmu Jaguar na sklonku roku 2004. Vůz RB1 s motorem Cosworth, jezdci David Coulthard, Christian Klien a Vitantonio Liuzzi. Celkem 34 bodů a 7. místo v poháru konstruktérů.

2006 Vůz RB2 s motorem Ferrari, jezdci David Coulthard, Christian Klien a Robert Dornboss. Celkem 16 bodů a 7. místo v poháru konstruktérů.

2007 Vůz RB3 s motorem Renault, jezdci David Coulthard a Mark Webber. Celkem 24 bodů a 5. místo v poháru konstruktérů.

2008 Vůz RB4 s motorem Renault, jezdci David Coulthard a Mark Webber. Celkem 29 bodů a 7. místo v poháru konstruktérů.

2009 Vůz RB5 s motorem Renault, jezdci Sebastian Vettel a Mark Webber. Celkem 153,5 bodu, 6 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.

2010 Vůz RB6 s motorem Renault, jezdci Sebastian Vettel a Mark Webber. Sebastian Vettel se stal mistrem světa. Celkem 498 bodů, 9 vítězství a první vítězství v poháru konstruktérů.

2011 Vůz RB7 s motorem Renault, jezdci Sebastian Vettel a Mark Webber. Sebastian Vettel se stal podruhé mistrem světa. Celkem 650 bodů, 12 vítězství a obhajoba vítězství v poháru konstruktérů.

2012 Vůz RB8 s motorem Renault, jezdci Sebastian Vettel a Mark Webber. Sebastian Vettel se stal potřetí mistrem světa. Celkem 460 bodů, 7 vítězství a obhajoba vítězství v poháru konstruktérů.

2013 Vůz RB9 s motorem Renault, jezdci Sebastian Vettel a Mark Webber.

SEBASTIAN VETTEL – závodní jezdec, startovní číslo 1

Pro mnohé německé experty se Sebastian Vettel stal logickým nástupcem Michaela Schumachera. Jako začínající německý závodník tyto úvahy podpořil skvělým vstupem do světa formule 1, když jej do svého továrního týmu angažovala v průběhu sezóny 2006 mnichovská automobilka BMW a on se jí ihned odvděčil v GP Turecka při své premiérovém nasazení do prvního pátečního tréninku nejlepším časem. Mínění o svých jezdeckých kvalitách pak podpořil v roce 2007 skvělými výkony v asijských velkých cenách a v roce 2008 senzačním prvním vítězstvím s průměrným monopostem Toro Rosso při GP Itálie na okruhu v Monze.

SEBASTIAN VETTEL
Narozen	3. července 1987, Heppenheim (Německo)
Bydliště	Kemmental (Švýcarsko)
Státní příslušnost	Německo
Výška	174 cm
Hmotnost	64 kg
Rodinný stav	svobodný (přítelkyně Hanna Prater)
Manažer	smluvní podmínky si domlouvá sám (mediální manažerka Britta Roeske
Záliby	snowboard, horské kolo, plavání, kondiční příprava
1. velká cena	17. června 2007 – GP USA/Indianapolis s týmem BMW Sauber F1 Team
1. bodované umístění	17. června 2007 – GP USA/Indianapolis za 8. místo v 1. GP kariéry
1. vítězství	14. září 2008 – GP Itálie/Monza v 21. GP kariéry
1. pole-position	14. září 2008 – GP Itálie/Monza v 21. GP kariéry
Nejlepší umístění v MS	1. místo (2010, 2011, 2012)
Počet absolvovaných GP	101 / 101
Počet vítězství	26 (úspěšnost 25,74 %)
Počet bodů	1054 (úspěšnost 10,44 bodu/závod)
Počet nejrychlejších kol	15 (úspěšnost 14,85 %)
Počet pole-position	36 (úspěšnost 35,64 %)
Nedokončení závodu	17 %
Roční plat	22 miliónů Euro

Motoristická kariéra rodáka z Heppenheimu, kde měl ve svém chlapeckém pokoji pověšený plakát s Michaelem Schumacherem, začala v roce 1995 na motokárách. Úspěch stíhal úspěch, a tak v roce 2003 následoval zasloužený postup do formule BMW, kde v hned v první sezóně vybojoval titul vicemistra. V následující sezóně už v ní byl zcela k neudržení a dojel si pro titul s 18 vítězstvími z 20 závodů.

V roce 2005 čekal Sebastiana Vettela start v prestižní evropské sérii formule 3. Byl vyhodnocen jako nejlepší nováček, když sezónu dokončil na celkově páté pozici. O rok později prohrál souboj o titul v této sérii s Paulem di Restou. Kromě toho úspěšně hostoval ve světové sérii Renaultu, kde si připsal dvě vítězství, a především získal statut testovacího jezdce týmu BMW-Sauber. Smlouvu oficiálního náhradního pilota mnichovské automobilky měl v kapse již v následující sezóně 2007. Ta znamenala v jeho kariéře zásadní obrat.

1995-2002 Motokáry – řada vítězství v různých věkových kategoriích na národní i mezinárodní úrovni

2001 Motokáry – juniorský mistr Evropy

2003 Německá formule BMW – celkově 2. místo, nováček roku

2004 Německá formule BMW – šampión (po 18 vítězstvích ve 20 závodech)

2005 Evropská série F3 – 5. místo

2006 Evropská série F3 – 2. místo, současně 2 vítězství v Renault-World-Series jako hostující jezdec a testovací jezdec BMW Sauber F1 Team

2007 BMW Sauber F1 Team – testovací jezdec, debut a první bod ve formuli 1 při GP USA při záskoku za zraněného Roberta Kubicu, přestup k týmu Scuderia Toro Rosso a od GP Maďarska start ve zbývajících 7 GP sezóny, celkem 6 bodů a 14. místo v šampionátu

2008 Scuderia Toro Rosso, první vítězství v GP Itálie, celkem 35 bodů a 8. místo v šampionátu

2009 Red Bull Racing, 4 vítězství, celkem 84 bodů a 2. místo v šampionátu

2010 Red Bull Racing, 5 vítězství, celkem 256 bodů a zisk prvního titulu mistra světa

2011 Red Bull Racing, 11 vítězství, celkem 392 bodů a zisk druhého titulu mistra světa

2012 Red Bull Racing, 5 vítězství, celkem 281 bodů a zisk třetího titulu mistra světa

2013 Red Bull Racing (smlouva do 2014)

Silné stránky: velmi rychlý, na svůj stále nízký věk vyzrálý, zodpovědný

Slabé stránky: pod tlakem občas náchylný k chybám

Hned v prvním roce coby náhradní pilot BMW-Sauberu se Sebastian Vettel dočkal ostrého závodního nasazení. Po těžké nehodě v GP Kanady 2007 nebyl schopen polský jezdec Robert Kubica nastoupit k následující GP USA. Vettel se na okruhu Indianapolis chopil příležitosti a jako historicky nejmladší jezdec při debutu bodoval osmým místem. Na konci července pak dostal od BMW svolení k přestupu k italské stáji Scuderia Toro Rosso, která hledala náhradu za vyhozeného Američana Scotta Speeda. Od GP Maďarska 2007 se tak Sebastian Vettel stal pravidelným účastníkem velkých cen až do konce sezóny. To už měl jen malý krůček k jezdecké smlouvě pro rok 2008, v níž se dočkal kromě 35 mistrovských bodů a osmého místa v konečném hodnocení také prvního vítězství po skvělém výkonu v GP Itálie a do osobních statistik si rovněž zapsal vůbec první pole-position.

Očekávání do něj vložená se naplnila, a tak ho v roce 2009 čekal další postup. Dietrich Mateschitz rozhodl, že Sebastian Vettel už dozrál k tomu, aby mohl v jeho hierarchii týmů přestoupit z „béčka“, které představovala Scuderie Toro Rosso, do první ligy a stal se po boku Marka Webbera závodním jezdcem stáje Red Bull Racing. Sebastian Vettel vycítil příležitost. Red Bull RB5 byl skvěle aerodynamicky řešeným vozem, který mu umožnil aktivně se zapojit do boje mistrovský titul. To že jej nezískal v prvním roce u Red Bullu, bylo způsobeno především bodovým výpadkem v úvodních dvou velkých cenách sezóny. Předvedl ale skvělou jízdu šampionátem při stíhání budoucího mistra světa Jensona Buttona, při níž osmkrát vystoupal na pódium, 4 GP vyhrál, čtyřikrát se postavil na pole-position a třikrát si připsal nejrychlejší kolo závodu. Ve druhé úplné sezóně ve formuli 1 si vyjel titul vicemistra.

Tím ale spanilá jízda Sebastiana Vettela neskončila a již v následující sezóně 2010 vystoupal na úplný vrchol. Stal se nejmladším mistrem světa v dosavadní historii formule 1. Cestu k titulu ale neměl úplně snadnou a byl mu vlastně po většinu šampionátu dále než jeho týmový kolega Mark Webber. Paradoxně se dostal poprvé do čela průběžného pořadí hodnocení jednotlivců až po závěrečné GP Abu Dhabi, kterou vyhrál, a zajistil si tak titul před Fernandem Alonsem (Ferrari) a Markem Webberem. Následující sezóna 2011 již byla plně v režii Sebastiana Vettela. Obhájil titul, jedenáctkrát zvítězil, zajistil rekordní počet 15 pole positions a 17 umístění na pódiu, to vše v 19 závodech šampionátu. Současně se zapsal do historických tabulek jako nejmladší obhájce titulu mistra světa.

Rok 2012 nezačal přesně podle plánu Sebastiana Vettela a s přibývajícími závody se mu druhá obhajoba mistrovského titulu komplikovala. Více než zdatným soupeřem se mu stal Fernando Alonso (Ferrari), který dokonce dlouho vedl průběžné pořadí a na Vettela zvyšoval náskok až na 42 bodů. Závěrečný Vettelův finiš byl ovšem hodný mistra. V sedmi posledních velkých cenách vybojoval celkem 141 bodů, tedy poloviny všech svých bodů ze sezóny 2012, a zajistil si mistrovský hattrick.

MARK WEBBER – závodní jezdec, startovní číslo 2

Cesta Marka Webbera do formule 1 byla poněkud nezvyklá. V rodné Austrálii začal s motokárami a formulí Ford a poté se přestěhoval do Anglie, kde se jezdí nejprestižnější národní šampionáty nižších formulí. Až potud byla jeho cesta klasikou, pak však přešel k vytrvalostním závodům GT, kde v továrním týmu Mercedesu slavil úspěchy, aby se poté prostřednictvím formule 3000 opět vrátil k formulovým vozům. Jeho vstup do formule 3000 provázela značná očekávání. V premiérovém roce je naplnil celkovým třetím místem a jedním vítězstvím, poté byl pasován na velkého favorita roku 2001. Tuto roli však zcela nezvládl, v celkovém hodnocení šampionátu skončil druhý za Justinem Wilsonem a při rovnosti bodů s Čechem Tomášem Engem pro něj hovořil jen větší počet vítězství, Enge ovšem v posledním závodě šampionátu nestartoval.

MARK WEBBER
Narozen	27. srpna 1976, Queanbeyan (Austrálie)
Bydliště	Aston Clinton (Velká Británie)
Státní příslušnost	Austrálie
Výška	185 cm
Hmotnost	75 kg
Rodinný stav	svobodný, přítelkyně Ann Neal
Manažerka	Ann Neal
Záliby	horské kolo, tenis, squash, fyzická příprava, letecké modelářství
1. velká cena	3. března 2002 – GP Austrálie/Melbourne s týmem Minardi-Asiatech
1. bodované umístění	3. března 2002 – GP Austrálie/Melbourne za 5. místo v 1. GP kariéry
1. vítězství	12. července 2009 – GP Německa/Nürburgring v 128. GP kariéry
1. pole-position	12. července 2009 – GP Německa/Nürburgring v 128. GP kariéry
Nejlepší umístění v MS	3. místo (2010, 2011)
Počet absolvovaných GP	196
Počet vítězství	9 (úspěšnost 4,59 %)
Počet bodů	848,5 (úspěšnost 4,33 bodu/závod)
Počet nejrychlejších kol	14 (úspěšnost 7,14 %)
Počet pole-position	11 (úspěšnost 5,61 %)
Nedokončení závodu	27 %
Roční plat	5 miliónů Euro

V roce 2001 působil kromě formule 3000 také v roli testovacího jezdce Benettonu a s vozem formule 1 najezdil hodně kilometrů. O rok později debutoval ve formuli 1 s týmem Minardi a hned v úvodní Grand Prix na domácí půdě v Austrálii senzačně získal dva body. I v dalším průběhu předváděl solidní výkony, které mu nakonec vynesly místo u Jaguaru. Tam v roce 2003 deklasoval Antonia Pizzoniu takovým způsobem, že Brazilec dostal v průběhu sezóny vyhazov a nahradil ho Justin Wilson, nad kterým měl rovněž navrch. V další sezóně s Jaguarem Webber bezpečně porazil nováčka Christiana Kliena a současně se dočkal důležitého přestupu. Od roku 2005 získal místo u předního týmu Williams.

U Williamsu musel ukázat, že má opravdu potenciál špičkového jezdce. Kritici tvrdí, že Webber měl vždy slabší týmové kolegy a rychlý byl hlavně v kvalifikaci, v závodu však ztrácel. Jeho zastánci to dávají na vrub špatným vlastnostem Jaguaru, který rychle ničil pneumatiky. Dalším mínusem je to, že jeho nejlepším výsledkem do té doby bylo šťastné páté místo s Minardi v GP Austrálie 2002. Sám Webber přiznal, že ve své kariéře musel vždy dokazovat svůj talent. Od počátku vynikal především naprostým zaujetím pro formuli 1, kterým je srovnatelný snad jen s Michaelem Schumacherem. Pragmatickým přístupem zase připomínal svého krajana Alana Jonese, který se u Williamsu stal v roce 1980 mistrem světa.

V roce 2005 tedy zakotvil u Williamsu, ale nebyla to šťastná sezóna. Vedle týmového kolegy Nicka Heidfedla se mu nedařilo, dříve neporazitelný jezdec se musel smířit s rolí dvojky. Vylepšil si ale své nejlepší umístění ve velké ceně, když dojel třetí v GP Monaka. Sezóna 2006 byla ještě horší. Williams byl sice na začátku roku rychlý, srážela ho však špatná spolehlivost. Než ji tým vyladil, na ostatní už pro změnu nestačil rychlostí. Webber jenom bodově paběrkoval, s týmovým kolegou Rosbergem si však poradil snadno.

1991-1993 motokáry

1994 Australský šampionát formule Ford

1995 Australský šampionát formule Ford, 4. místo

1996 Britský šampionát formule Ford, 2. místo

1997 Britský šampionát formule 3, 4. místo, 3.místo v Marlboro Masters

1998 Šampionát FIA GT, 2. místo, 5 vítězství (partner Bernd Schneider)

1999 Start ve 24h Le Mans

2000 Šampionát formule 3000, 3.místo, 1 vítězství

2001 Šampionát formule 3000, 2. místo, 3 vítězství, oficiální testovací jezdec týmu Benetton-Renault ve formuli 1

2002 KL Minardi Asiatech, 2 body a 16. místo v šampionátu

2003Jaguar-Cosworth, celkem 17 bodů a 10. místo v šampionátu

2004Jaguar-Cosworth, celkem 7 bodů a 13. místo v šampionátu

2005 BMW WilliamsF1 Team, celkem 36 bodů a 10. místo v šampionátu

2006 WilliamsF1 Cosworth, celkem 7 bodů a 14. místo v šampionátu

2007 Red Bull Racing, celkem 10 bodů a 12. místo v šampionátu

2008 Red Bull Racing, celkem 21 bodů a 11. místo v šampionátu

2009 Red Bull Racing, 2 vítězství, celkem 69,5 bodu a 4. místo v šampionátu

2010 Red Bull Racing, 4 vítězství, celkem 242 bodů a 3. místo v šampionátu

2011 Red Bull Racing, 1 vítězství, celkem 258 bodů a 3. místo v šampionátu

2012 Red Bull Racing, 2 vítězství, celkem 179 bodů a 6. místo v šampionátu

2013 Red Bull Racing (smlouva do 2013)

Silné stránky: když má den, dokáže být velmi rychlý, výborný v kvalifikaci, tvrdě na sobě pracuje, má dokonalou fyzickou kondici

Slabé stránky: v závodech někdy neudrží získanou pozici z kvalifikace, nestálost výkonu, musí se dobře cítit

V roce 2007 na doporučení svého osobního manažera Flavia Briatoreho opět změnil tým. Ten si ho kupodivu nevzal k sobě do Renaultu, ale díky smlouvě o dodávkách francouzských motorů týmu Red Bull Racing jej dosadil vedle Davida Coultharda do rakousko-britské stáje. Mistrovské motory Renault a šasi RB3 z pera geniálního konstruktéra Adriana Neweye mu měly konečně zajistit úspěch. Jenže problémy se spolehlivostí, které vyústily v časté defekty Australanova monopostu, způsobily, že jediným skutečně dobrým výsledkem bylo třetí místo v deštivém závodě na Nürburgringu. Ani v další sezóně nenastalo zásadní zlepšení. Mark Webber sice v interním duelu překonal Davida Coultharda, ale dál pokračoval v průměrných výkonech, ne vždy zapříčiněných jen jím samotným.

Zda se Marku Webberovi podaří průlom mezi skutečnou elitu, měla ukázat až sezóna 2009. Zkušeností už nasbíral dost, o smolné závody také neměl v minulosti nouzi. Jenže do týmu Red Bull Racing po odchodu Davida Coultharda do závodnické penze vstoupil Sebastian Vettel a v tu ránu měl Australan nového velkého konkurenta ve vlastních řadách. Tentokrát ovšem měli oba k dispozici skvělý Red Bull RB5 a hned to bylo znát na výsledcích. Mark Webber sice zůstal ve stínu svého mladšího týmového kolegy, ale současně zažil nejúspěšnější rok dosavadní kariéry. Získal svá první vítězství (2), osmkrát vystoupal na pódium a v hodnocení jednotlivců skončil na 4. pozici.

Následující sezóna jakoby té předchozí z oka vypadla. Jen u Red Bullu se závodilo ještě o jeden stupínek výše. Teď už šlo zcela vážně o titul mistra světa. Ve hře byli oba jezdci rakouské stáje a od druhé poloviny měl Mark Webber dokonce nad Sebastianem Vettelem navrch. Na několik týdnů se usadil na čele průběžného hodnocení, ale finále šampionátu mu nevyšlo. Přesto z toho byla jeho zatím nejúspěšnější sezóna ve formuli 1. Celkově se umístil na třetí pozici a do sbírky přidal další čtyři vítězné poháry. Toto umístění zopakoval i v roce 2011, když přidal další vítězství v závěrečné GP Brazílie, 3 pole pole positions a 7 nejrychlejších kol v závodě. Přestože dál snil o titulu mistra světa, musel se nakonec smířit s nepsanou pozicí týmové dvojky. Sebastian Vettel byl tentokrát po celý rok nad jeho síly. Nejvíce ztrácel v kvalifikaci a nekvalitními starty. Nedokázal se rovněž tak rychle srovnat s pneumatikami Pirelli jako jeho úspěšnější týmový kolega.

Před sezónou 2012 se hodně diskutovalo o tom, zda si Mark Webber udrží místu u Red Bullu a dokonce zda nejsou jeho roky ve formuli 1 definitivně sečteny. Australan však uhájil prodloužení smlouvy o další rok. Opět se přiblížil střed sezóny a Webber se v průběžném hodnocení nacházel před svým úspěšnějším týmovým kolegou. Současně ale měl nového soupeře. V tu chvíli ovládal bodovou tabulku Fernando Alonso (Ferrari). Jenže Webberova výkonnostní nestálost znovu zamotala pořadím. Zatímco Sebastian Vettel dokázal koncentrovat všechny síly na rozhodující podzimní část šampionátu a nakonec se radoval z třetího titulu v řadě, Mark Webber se propadal pořadím až na konečné šesté místo. Nehledě na to, snad i díky určitému finančnímu ústupku při vyjednávání o výši platu, se dočkal ještě jednoho ročního prodloužení smlouvy.

SÉBASTIEN BUEMI – náhradní jezdec

19letý Švýcar začal svou kariéru v letech 1994 až 2003 v závodech motokár. V roce 2004 postoupil do německého šampionátu formule BMW a celkově v něm skončil třetí. V následující sezóně pokračoval v závodění s formulí BMW a ve dvou závodech si vyzkoušel atmosféru španělského mistrovství formule 3.

Od roku 2006 se Buemi objevil vedle formule 3 také ve výkonnějších formulových seriálech, když reprezentoval Švýcarsko v A1GP. Sezóna 2007 měla v jeho podání podobný průběh. Znovu se posadil do monopostu evropské série formule 3 a současně zaskočil v sérii GP2 v týmu ART za Michaela Ammermüllera. V roce 2008 se dočkal své první velké smlouvy ve formuli 1, když se stal jediným oficiálním testovacím jezdcem stáje Red Bull Racing.

SÉBASTIEN BUEMI
Narozen	31. října 1988, Aigle (Švýcarsko)
Bydliště	Monte Carlo (Monako)
Státní příslušnost	Švýcarsko
Výška	176 cm
Hmotnost	68 kg
Rodinný stav	svobodný, přítelkyně Jennifer Mack
Manažer	Red Bull
Záliby	jízda na kole a na lyžích, tenis, hudba

1. velká cena29. března 2009 – GP Austrálie/Melbourne s týmem Scuderia Toro Rosso1. bodované umístění29. března 2009 – GP Austrálie/Melbourne za 7. místo v 1. GP kariéry Nejlepší umístění v závodě7. místo Nejlepší umístění v kvalifikaci6. místo Nejlepší umístění v MS15. místo (2011)Počet absolvovaných GP55 / 55Počet vítězství0Počet bodů29 (úspěšnost 0,53 bodu/závod)Počet nejrychlejších kol0Počet pole-position0Nedokončení závodu27 % Roční plat200.000 Euro

V roce 2009 se Sébastien Buemi učinil další velký krok ve své kariéře. Po solidní sezóně v sérii GP2 měl konečně v kapse smlouvu s týmem Scuderia Toro Rosso jako její závodní jezdec. V malé italské stáji nahradil Sebastiana Vettela, který mezitím přestoupil do mateřského týmu Red Bull Racing. Byl to však křest ohněm. Stal se týmovým kolegou Sébastiena Bourdaise, jehož uprostřed sezóny nahradil nováček Jaime Alguersuari a z Buemiho se bez velkých zkušeností ze dne na den stál lídr týmu.

1994 tým Tecno Comer, debut v motokárových závodech

1997 tým Tecno Comer, motokáry, debut v mistrovství Švýcarska

1998 tým Tecno Comer, motokáry, mistrovství Švýcarska, šampión ve třídě Mini

1999 tým Swiss Hutless Comer, motokáry, mistrovství Švýcarska, šampión ve třídě Mini

2000 tým Swiss Hutless Comer, motokáry, mistrovství Švýcarska, šampión ve třídě Super-Mini

2001 tým Swiss Hutless/Tony Kart, motokáry, švýcarský juniorský vicemistr

2002 tým CRG/Maxter, motokáry, švýcarský juniorský mistr

2002 tým CRG/Maxter, motokáry, evropský juniorský mistr a italský vicemistr

2003 tým Intrepid/Maxter, motokáry, italský mistr

2004 formule BMW ADAC Junior, 3. místo

2005 formule BMW ADAC Junior, vicemistr a 2. ve světovém finále v Bahrajnu

2006 formule 3, mistr evropské série (1 vítězství, 6 nejrychlejších kol, 3 pódiová umístění), dále 3. místo v Masters F3 Zandvoort a 4. místo v GP formule 3 v Macau

2007 formule 3, vicemistr evropské série a premiérový start v GP2, první test s monopostem Red Bull-Renault RB3

2008 Red Bull Racing, testovací pilot, současně účast v sérii GP2 (6. místo)

2009 Scuderia Toro Rosso, celkem 6 bodů a 16. místo v šampionátu

2010 Scuderia Toro Rosso, celkem 8 bodů a 16. místo v šampionátu

2011 Scuderia Toro Rosso, celkem 15 bodů a 15. místo v šampionátu

2012 Red Bull Racing a Scuderia Toro Rosso, náhradní pilot, současně tovární jezdec Toyoty ve vytrvalostních závodech

2013 Red Bull Racing a Scuderia Toro Rosso, náhradní pilot (smlouva do 2013), současně tovární jezdec Toyoty ve vytrvalostních závodech

Silné stránky: velmi dobrá základní rychlost

Slabé stránky: nestálý, často chybuje, nedokáže využít svůj talent

V sezónách 2010 a 2011 setrval v týmu Scuderia Torro Rosso. Čas od času nechal problesknout svůj jezdecký talent, ale rozhodně se mu nedařilo tak, aby si vydobyl právo na postup do vyšší ligy, tedy na kýžené místo stálého jezdce v týmu Red Bull Racing. Výsledkem jeho nestálosti a častých chyb bylo ukončení smlouvy na konci sezóny 2011. Red Bull, jehož byl odchovancem, ho nenechal zcela bez angažmá, ale post testovacího a náhradního pilota znamenal krok zpět v kariéře. Útěchou mu může být smlouva s Toyotou, jejíž barvy bude hájit ve vytrvalostních závodech prototypů i v roce 2013 a zúčastní se projektu této japonské značky ve 24 hodin Le Mans.