Rve se s osudem i soupeři a v každém kole hledá, kde ušetřit nějakou tu desetinu vteřiny, z dálky ale vypadá jako tým bojující o záchranu – každý bod je vykoupen úpornou snahou. „Sezonu nehodnotím úplně pozitivně. Tým je dobrý, lidé taky, ale doplácíme na to, že máme nejstarší motorku,“ říká Karel Abraham. Zatím má letos v MotoGP jen tři „kousky“ a věří, že další přidá teď v domácí Grand Prix České republiky.
Ještě než se znovu ponořil do příprav na víkendovou Grand Prix v Brně, plánoval s kamarádem vyjet na tradiční motocyklový „čundr“. Odletěli do Kyrgyzstánu, odkud se chtěli vrátit zpět do Česka na dvou kolech, jenže… „Když jsme dorazili na místo, zjistili jsme, že se nám ztratily motorky. Tak jsme se zase obrátili, dali si večer jídlo, drink, chytli ráno let do Moskvy, a odtamtud se zase vrátili domů,“ vyprávěl na úvod rozhovoru Karel Abraham.
Takže z motocyklového výjezdu těsně před brněnskou Velkou cenou sešlo?
„Ano, z výletu nakonec nebylo nic. Samozřejmě jsem z toho hrozně „šťastný“, protože přítelkyně chtěla předtím na dovolenou do Řecka, ale já jí řekl, že ne, že jedu na motovýlet… A ono to skončilo takhle. Takže jsem si udělal zle, kde to šlo, a co z toho mělo být, nakonec nebylo.“
A co se týče těch ztracených motorek, našly se alespoň?
„Řešil jsem to s tou firmou, která nám je tam měla dopravit, ale nechtěli moc komunikovat. A když se pak lidé na sociálních sítích ptali, co se stalo, odpovídal jsem jim. Jenže ten jistý člověk si to pak s odstupem času přečetl a urazil se. Takže se přiznám, že teď nemám tušení co a jak. Motorky jsou v Kyrgyzstánu, v Biškeku, ale teprve jsme to začali řešit. Snad je tedy dopraví zpět.“
To tedy nic moc, řešit takové komplikace právě před domácí Grand Prix v Brně, že?
„Popravdě řečeno… Já často cestuji, ať už po závodech nebo jen tak, a je mi jasné, že se sem tam nějaké problémy vyskytnou. Momentálně se teď ale soustředím na závody. Jsem profesionál a tento problém jsem tedy odsunul na druhou kolej. Grand Prix je na prvním místě, a teprve když budu mít trochu volného času, podívám se, co s tím dál pořešit. Ale není to teď ten hlavní problém.“
Jak byste tedy zatím shrnul aktuální sezonu, v níž máte zatím tři body do MS?
„Nehodnotím ji úplně pozitivně. Když jsem do tohoto týmu minulý rok šel, týmový kolega mi říkal, jak je tam vše super, jak motorka skvěle funguje a tak… A na tohle ani já nemůžu říct ani půl slova – tým je opravdu dobrý a motorka funguje skvěle, nicméně doplácíme na to, že jsme jediný privátní tým, jenž využívá tu nejstarší motorku, která je v poli. Což je problém, a když to srovnám s ostatními, tak právě v tomhle aspektu ztrácíme. Neříkám, že mít tovární motorku, jsme mistři světa, to v žádném případě. Ale jsem si jistý, že s lepším strojem by přišly i lepší výsledky, aniž bychom potřebovali udělat cokoliv jiného.“
Řešíte s týmem, jak to do příště vylepšit?
„Ano, řešíme. Na druhou stranu si ale nemyslím, že se s tím teď dá moc dělat. Pracujeme na tom, variant je víc a snažíme se zajet co nejlepší výsledky, aby to vypadalo naoko co nejlépe a mohli jsme se ucházet o lepší motorky. V dnešní době je to o to těžší, že rozdíly mezi prvním a posledním jsou minimální. Je to nacpané a pár desetinek může náhle udělat rozdíl pět, šest i deset míst. Člověk jednou pokazí nájezd do zatáčky a z dvanáctého místa je hned osmnáctý.“
Je proto v téhle konkurenci ještě těžší se prosazovat?
„Děláme, co můžeme. Možná by se dalo říct, že je teď o trochu lehčí zajet jedno hodně rychlé kolo, protože to urvete spíš, kdežto jet takhle dlouhodobě je nemožné. Tím, že jsme tak hrozně srovnaní, tak když zajedu třeba o desetinu rychleji, posune mě to o iks míst nahoru. Což bych třeba musel deset let zpátky být rychlejší o celou vteřinu. Jak se však třeba v minulosti Valentino Rossi v kvalifikaci zmáčkl a zvládl urvat z té mašiny vteřinu na kolo, to je dneska až nemyslitelné. Když někdo vezme v rychlém kole dvě desetiny, už to je neskutečné. Styl zajetých časů se prostě mění.“
Co tedy s tím? Více riskovat? Být agresivnější?
„Ano, je třeba být agresivnější, ale také lépe připravený. Časy, kdy si v minulosti spolu večer kluci něco ugrilovali, nebo ještě dřív, kdy si spolu zapálili cigárko před startem, jsou pryč. Dnes už musí být člověk na závod extrémně připravený, aby to zvládl, protože je to fakt fyzicky náročné. A s tou fyzičkou jde ruku v ruce i psychika. Jak člověk začíná být vyčerpaný, přestává být ostražitý a i to má pak na jízdu vliv.“
Na druhou stranu, vy už toho máte po psychické stránce za sebou dost, ne?
„Určitě ano, ale člověk je pořád před závody hodně nervózní, protože chce zajet co nejlépe. Chce ukázat, jak to zvládá, takže nervozita je pořád velká. Ta neodpadne nikdy.“
Může pro vás být alespoň uklidněním, že na rozdíl od minulého roku máte s týmem Avintia smlouvu i na další rok a nemusíte se někde ucházet o křeslo a smlouvu?
„Částečně ano. My v té smlouvě sice máme opci, ale záleží na nás i týmu, jak se domluvíme. Zda se nám spolu líbí, jaký bude materiál nebo podmínky na příští rok… Po Brně, kde to bude už takhle velký cirkus, si asi na Red Bull Ringu sedneme a řekneme si, jestli spolu chceme zůstat, nebo ne. Dvouletou smlouvu tedy máme, to je pravda, ale potřebujeme si to také domluvit.“
Co byste chtěl do dalšího roku, aby se změnilo a zlepšilo?
„Uvidíme, mám něco v hlavě, ale jsme limitovaní jak naší smlouvou, tak kontraktem, který má tým s Ducati. Bylo by super tlačit na to, abychom dostali tovární motorku, respektive, abychom to měli jako týmy s Yamahou nebo Hondou, které dostanou na začátku sezony novou motorku a během roku se to nějak vyvíjí. Sice pak je jasné, že netovární týmy se dostávají k vylepšení trochu později, ale na začátku mají stejný stroj. Tohle však u Ducati bohužel není a myslím, že je to škoda.“
Jak tedy teď pod tím vším vyhlížet domácí závod v Brně?
„Brno je jedna z mých oblíbených tratí, jezdí se mi tu dobře. Je to plynulá trať, což mi sedí, ale tím, že je to domácí závod, má to také svá specifika. Není to jen o závodech, ale i o zvýšeném zájmu lidí, sponzorů, je tam řada doprovodných akcí a to je také náročné. Člověk se potřebuje soustředit na závody, ale skrz všechny tyhle akce to není nic snadného.“
Co ale říkáte na to, že se opět mluví o tom, že by se mohla jet naposledy?
„Je pravda, že se to řeší každý rok, ale aniž by si to možná lidé uvědomovali, hrozba je rok od roku vážnější. To, že se se státem blbě dohaduje a na okruhu s tím mají problém, je sice jedna věc, avšak daleko horší je, že už promotérovi závodů, společnosti Dorna, dochází trpělivost. Oni také mají velmi zajímavé nabídky od jiných států, jako je třeba Maďarsko, které jim dokonce chce platit víc. A vzhledem k tomu, jaký problém mají s Českou republikou a placením, tak už ani sami nechtějí moc pokračovat. Tohle vidím jako hlavní problém – že je to spíše o ztrátě trpělivosti.“ (smlouva s Dornou je platná do roku 2020)
Což by byla velká škoda, vzhledem k tomu, že se letos uskuteční už 54. ročník.
„Byla by to obrovská škoda. Brno je navíc jedna z nejdéle zařazených tratí v kalendáři MS MotoGP. Snad to nakonec dobře dopadne.“
Související články
