Hamilton: Před startem se nervuju

Za volantem musí být naprosto klidný. Před GP Německa při setkání s novináři ovšem přiznal, že je velký „nervák“: hlavně před startem.

Jak jste vstřebal poslední závod v Silverstone?
„Byl to fantastický víkend. Ale nepřekvapuje mě, že to tak bylo, protože jsem na něčem takovém dlouhou dobu a tvrdě pracoval. Moc pro mě znamená, že jsem vyhrál svůj domácí závod a do konce života si budu pamatovat každé kolo. Pořád ale zbývá dalších devět závodů a mám před sebou boj o titul mistra světa. Chci vyhrát každý závod, ne jen ty výjimečné. Samozřejmě, každý závod může být výjimečný - třeba tím, jak jej vyhrajete. Potřeboval bych teď vyrovnanější výsledky a myslím, že se mám od čeho odrazit.“

V jednom rozhovoru jste mluvil o nervech před startem. Můžete popsat, co prožíváte?
„Jsem člověk, takže mám před startem pořádné nervy. Ale jde o nervozitu ze vzrušení, ne z toho, že bych mohl selhat. V těle mi koluje obrovské množství adrenalinu a mozek přemýšlí: Povede se start? Co se bude dít v první zatáčce? Neznámých je obrovské množství a nemáte tušení, do čeho jdete. Mám jet doprava, nebo doleva? Brzdit brzo, nebo pozdě, nabourá do mě někdo zezadu? Ty okamžiky jsou neskutečné. Klíčové je všechno kontrolovat. Nervózní jsem celou dobu, co závodím, a pořád je to stejné. Dokud budu na startu cítit nervozitu a vzrušení, budu závodit. Dělám tuhle práci kvůli mrazení v zádech.“

Děláte před startem stále stejné věci?
„Ne, není potřeba. Nejsem pověrčivý. Vezmu si čisté oblečení, když je třeba. Nosím to, co mám po ruce. Někdy jedu závod v nové kombinéze, někdy ve staré. Záleží na tom, co mi zrovna visí ve skříni.“

Dokážete nervozitu kontrolovat?
„Nemyslím si, že by to šlo. Tělo je takové, jde o projev jeho chování. Je to stav mysli a neexistuje žádný způsob, jak by se dala nervozita vyhnat. Nikdy jsem to nezkoušel a přijde mi přirozené, že se tak cítí i závodní pilot. Vím, jak se mám dostat do stavu, v němž se cítím v pohodě. Ale pokaždé to je jiné.“

Jaký byl z tohoto pohledu loňský závod v Brazílii, kdy jste se mohl stát šampionem?
„Tehdy jsem se cítil jinak. Hlavou se mi honilo, že musím za každou cenu dojet. Jenže někdy máte pocit, že se stane něco špatného nebo že něco nevyjde. Když taková chvíle přijde, napadne vás, že nesete všechnu tíhu světa.“

Poučil jste se z toho?
„Snad ano. Vždy myslím pozitivně, ale tehdy jsem si chyby a nepodařené víkendy bral trochu víc osobně. Letos jsem silnější - jako pilot i člověk - takže těžké situace zvládám lépe.“

Bylo poslední vítězství v Silverstone vaším nejdůležitějším?
„Určitě. Kromě prvního vítězství je triumf v domácí Grand Prix něco výjimečného. Je to pocit tak blízký srdci, že jej nedokážu popsat. Měl jsem tam celou rodinu, někteří z nich dokonce nikdy ani neslyšeli, jaký má formule 1 zvuk.“

Máte finského parťáka Heikkiho Kovalainena. Všechno prožívá zcela jinak než vy, že?
„Finové jsou jiní, hodně jiní. Můžu si od nich vzít hodně i pro sebe. Když jsem byl ve Finsku, viděl jsem, jak žijí - v klidu, bez nějakých stresů. Člověk sedí u tichého jezera a opéká buřty. Nádhera. Je to zajímavý styl života a také mentalita. S Heikkim často hráváme tenis a vidím na něm, jak přemýšlí a jak jednoduché pro něj je soustředit se. Můžu se hodně naučit.“