Který prase se přese mě převalilo? Vetchý a Krpálek o judu i Mongolech

Jsou to dva judisté, kteří vyrůstali v Jihlavě jen pár ulic od sebe. Spojuje je spousta společných zážitků, a to nejenom ze světa sportu. Oba se sešli v jedné scéně připravovaného megafilmu Žižka. Lukáš Krpálek a Ondřej Vetchý si vyprávěli o tom, jak vyzrát na obrovitého Francouze Teddyho Rinera nebo jestli mají z českého šampiona lidi strach. Ještě předtím se ale na Folimance v kimonech pěkně potahali.

Vetchý: „Než jsme si tady začali povídat, tak jsme byli na Folče, chvíli jsme byli na dece. Vážím pětaosmdesát kilo,mám sílu. Celý život jsem se pral s chlapama, třeba i stokilovými. Ale za prvé nebyli takhle veliký, a za druhé nebyli takhle unikátní jako Luki. Já jsem si dneska užil ho chytit. Jak máme ty rozbité prsty,strašně jsem se bál, že když ho chytnu a on mi cukne, vytahá mi všechny články. On má ty ruce samozřejmě ještě horší než já, ale má je strašně silný."

Sport: Před pěti lety jste vyprávěl o svých poničených prstech, na které zblízka zírají lidé v publiku Činoherního klubu.

Vetchý: „Já jsem si byl vědom, že jenom mít tu odvahu takovéhlého chlápka chytit, když víte, o čem je řeč. Když to nevíte, tak jste od toho uchránění a nepocítíte ohromnou bolest. Protože on, když chce,tak vás za tu ruku chytne a prostě vám ty prsty vytrhne. A to je tak strašný, že už jenom chytit se takovýho chlápka... Přestože jsem se pětadvacet let pral s chlapama každej den a byli těžší než já. Dneska jsem to chtěl fyzicky pocítit a pocítil jsem to. Vím, že když se ho chytnu, tak strašně riskuju. Chci jenom říct, že prát se s normálním chlápkem jde. Ale s Krpošem je to tak něco unikátního." Krpálek: „Taky to jde." Vetchý: „Když to vidím v televizi a vím, že s těmi chlapy má honičku, tak si říkám: Bože, to je tak jinej level! Jak ses pral na posledním Světovém poháru, tak jsem si uvědomil,že ti chlapi jsou taky strašně silní. Ale ty je dáváš tou svojí dynamikou, nebo co to v sobě máš, tou pohyblivostí, jak jsi vytrvalej, jak máš tu vytrvaleckou sílu, ale i ohromnou akutní sílu. Což jsou dva protipóly, které vůbec nechápu, jak jsou u tebe dohromady."

Krpálek: „Já to musím vynahradit. Jsou extrémně silní, váží třeba sto čtyřicet, sto padesát, někdo má dokonce sto osmdesát kilo. Všechno to mají založené na síle. Oni soupeře zmačkají a někdy ho prostě zalomí. Já musím na tom být výborně pohybově, musím se ze všeho vytrhávat, ze všeho utíkat. A teprve, když jsou unavení, tak můžu zaútočit. Já si nemůžu dovolit zaútočit v první sekundě, protože by mě vzali a vyhodili by mě do druhýho patra." (směje se)

Vetchý: „Několikrát se stalo, že jsi to udělal. To jsem si říkal: Bože,tak se těším,jak to Luki bude stupňovat. A Luki hned nastoupil. A to ještě měl tu dynamickou sílu v sobě."

Krpálek: „To byl Rus Tasojev, obrovskej talent. (ve finále Grand Slamu v Abú Zabí s ním Krpálek v roce 2018 prohrál po pěti sekundách) Musím říct, že je nádherný se na něj dívat. Já jsem ho neznal, šel jsem s ním první zápas. Říkám: Nějakej Rus mi tam vyjel. Šli jsme a on se mi tam nabídl na zalamovák, tak jsem to tam nakouřil. Vetchý: „Já vám něco řeknu. Cítím krk,cítím koleno,cítím prsty. A to jsme se tahali chvilku a on byl hrozně hodnej a nechtěl mi nic udělat. Ale ta síla je tak enormní, že představa, že by ses třeba zamiloval do dívky, o kterou bych stál. Já jsem podobný pocit měl z Mikea Tysona. Co bych dělal s takovým chlapem? To bych musel vzít tyč! A to bych stejně šel do vězení, takže to vlastně nemá řešení."

Krpálek: „Jsi mě pobavil." (nemůže zastavit smích)

Vetchý: „S takovým chlapem jako jsi ty se ucházet o stejnou dívku, tak se na ni asi vys."

Sport: Lukáši,stává se někdy,že má z vás soupeř strach?

Krpálek: „Občas se to stane. Když přijdu k soupeři, tak to z něho cítím. Nevidím to na něm, ale když se mě jde chytnout,tak cítím, že má zbytečně velký respekt. A vím, že s tímhle mě porazit nemůže."Sport: A v tu chvíli je v podstatě konec zápasu, ne?"

Krpálek: „No tak... Není. Samozřejmě, musím ho na něco hodit, na něco ho načapat. Můžu tam někde škobrtnout, ale ta pravděpodobnost je menší."

Vetchý: „Je utebe silově o hodně větší rozdíl, když jsi teďnabral silovou hmotu,než když jsi shazoval do stovky?" Krpálek: „Je. Já jsem se první půlrok zaměřil, abych zesílil, nabral svalovou hmotu, abych byl schopný se prát s těmi těžkáči. Dřív jsem to měl založené na pohybu, kondici, technice. Teď j sem to musel přetvořit víc do té síly. S nimi se prostě bez té síly nedá prát.

Vetchý: „Když soupeř pochopí, že jsi silný jako prase, tak si představuju, že v té stovce, jak jste tam byli limitovaní tou vahou, tak tam se mohlo stát častěji, že byl šokovaný, jakou máš sílu. Ale tady, jak je to dohnané těmi kily, tak se to dá očekávat od každého."

Krpálek: „Já zase nejsem judista, který by na tom byl nějak silově dobře." Vetchý: „Krpoši." (ušklíbá se) Krpálek: „Já ti vysvětlím, jak to je. Všichni mají sílu někde tady (pravačkou dává ruku nad hlavu) a já ji mám někde tady (levačkou ukazuje na úroveň své brady). Oni jdou s tou sílou takhle (pravačka ldesá k zemi) a já jdu furt takhle (levačka si drží svou úroveň). Oni se vyšťaví a jdou dolů a já to furt držím v nějaké hladině. Já prostě musím přečkat ten začátek. Potom si troufnu říct,že jsem silnej. Ale v začátcích j sem já ten, kdo je bitej,vláčenej na žíněnce."

Vetchý: „Ale řekni mi, oni to musí vědět stejně jako ty. Tak jak se na tebe nachystají?"

Krpálek: „Oni vědí,že mě musí porazit v prvních dvou minutách. Můžou mě porazit na konci, ale ta pravděpodobnost je menší."

Vetchý: „Když se s tebou perou dvě, tři minuty a nic se nestalo, cítíš, že jsou vyjukaní, že koukaj. Nebo jsou tak vyšťavení,že to neřeší."Krpálek: „Jak kdo. Někdo je na tom tak, že po druhé, po třetí minutě už nemůže ani stát. Tám je vidět, že je otázka času, kdy prohraje. Ale pak je někdo, kdo ještě zvládne vzdorovat, nějakým způsobem vstát. A tam je to o tom, abych já neudělal chybu. Může se stát, že ke konci utkání udělám chybu. A oni tím, že j sou těžcí, mě můžou dotočit."

Vetchý: „Pan Lacina, tvůj trenér,dneska říkal: Jak mně vysvětlíš, že vyhráváš jenom na ippon? Kdy jsi vyhrál naposledy na wazari? A když vedeš na wazari, že neumíš ten zápas dohrát a jdete do prodloužení. Čím myslíš, že to je?"

Krpálek: „Řeknu to samé, co jsem říkal Lácošovi, že nevím. Já nad tím nepřemýšlím, chci vyhrát za každou cenu. I když vyhrávám na wazari, peru se úplně stejně jako jsem se pral předtím. Ale zase se mi to na druhou stranu mnohokrát vyplatilo. Když vezmu srovnání s ostatními, hodí na wazari, hodí tam defenzivu, jdou se bránit, udržet, tak mnohokrát upadnou. Kdežto já, když se peru furt stejně a jdu ho hodit, tak většinu těch zápasů dotáhnu. Stane se. Poslední zápas o bronz (na dubnovém mistrovství Evropy v Lisabonu) s Izraelcem Sassonem... Hnal jsem to do něj, byla tam vidina toho bronzu."

Vetchý: „Kolik bylo do konce?"

Krpálek: „Sedm vteřin! Upadl jsem na wazari a šli jsme do prodloužení. Kdyby někdo umě byl, tak ho normálně uškrtím, protože já jsem byl tak naštvanej. A po patnácti vteřinách prodloužení jsem ho zahodil. Ale musím říct, že jsem byl fakt hrozně naštvanej. Sedm sekund do konce upadnout, to je..." (schovává si hlavu v dlaních)

Vetchý: „To je šílený. Hele a není možný, že v té taktice máš ještě rezervy?"

Krpálek: „To víš, že jo. Vždycky jsou rezervy, Vždycky se to dá dotáhnout dál a dál. Vždycky na sobě člověk hledá nějaké chyby, co by udělal líp. To je na tom to hezký."

Vetchý: „Ale dneska jsem měl pocit,jako by ti to pan Lacina neříkal poprvý. Už jste se o tom bavili?

Krpálek: „Jo, bavili. Mnohokrát."

Vetchý: „Ale zřejmě ho to tíží, protože to hned otevřel. Já mám radost, že tam máš ještě další možnosti. Protože v judu je důležitá psychika, fyzička, talent, rvavost, agresivita, taktika. A že máš ještě rezervy, je fascinující. Třeba to bude ještě druhá labutí píseň toho judistického života, že v tomhle budeš vyzrálej. Protože, vezmi si, jak se někteří judisti perou. Jak jsou zkušení. To je taková ta anekdota: Vy jste taková zkušená a chytrá. Ona říká: Ne, já jsem jenom zkušená, kdybych byla chytrá, tak nemusím mít tolik zkušeností. A to tak prostě je. Že spousta judistů se pere tak, aby nebyli moc trestaní, a počkají si. To tě třeba čeká a já se na to hrozně těším."

Krpálek: „Uvidíme, i já se na to těším. V nejbližší době určitě v plánu končit nemám."

Vetchý: „Nemohl by ses vybouřit na něčem jiném a to judo si jenom chytře užít? Kdybys třeba někde složil uhlí, trošku by ses vyšťavil a pak si s tím jenom tak prohrával."

Sport: Na olympijském turnaji v Tokiu všem favoritům hrozí nenasazený legendární Francouz Teddy Riner, co byste na něj vymyslel, pokud by ho osud předhodil vám?