PŘÍMO Z TOKIA | Gymnasta David Jessen měl na olympiádě špatný den. V kvalifikaci víceboje ho stíhal jeden karambol za druhým, na hrazdě dokonce spadl hned dvakrát. Svou sestavu ale dokončil. Připomněl tím slavnou chvíli olympijské historie, za níž v Tokiu při Hrách roku 1964 dostala Věra Čáslavská samurajský meč. Jessen navíc předvedl slavný cvik své maminky Hany Říčné.
Český gymnasta v Tokiu? Asi to nemůže skončit jinak než velkým příběhem. David Jessen si ten svůj v úvodní soutěžní den prožil, ačkoli si ho svět nebude pamatovat tak jako jeden z určujících momentů kariéry velké Věry Čáslavské.
Byl to pro něj už druhý start v kvalifikaci olympijského víceoboje, ale dopadlo to podobně jako před pěti lety v Riu, kde upadl už na prvním nářadí. A v gymnastickém centru Ariake v Tokiu to tentokrát nebylo lepší. Jessen spadl z koně našíř, přeskok zakončil na kolenou.
„Na koni jsem byl celkem v klidu. Nevím... Ztratil jsem se v přítomnosti. Ale bojoval jsem až do konce,“ líčil Jessen. „Přeskok? Udělal jsem, co jsem mohl. Spadl jsem, stane se...“
A pak přišla hrazda s jeho nejoblíbenějším prvkem. Říká se mu Stalder Tkačev, v ženském provedení ale platí označení Říčná. Právě Hana Říčná, Jessenova maminka a vicemistryně světa na kladině z roku 1983, tenhle cvik předvedla jako první žena.
Gymnasta při něm nejdřív roznoží a pak se pustí žerdě. V Jessenově sestavě to ale byl teprve třetí prvek. Aby se k němu dostal, musel zvládnout ještě salto pojmenované po maďarském gymnastovi Péterovi Kovácsovi. Jenže právě při něm zase spadnul.
„Na hrazdě se mi moc nestává, že bych na tom Kovácsovi spadl. Už to dělám hodně dlouho, ale stane se,“ hodnotil Jessen. „Říkal jsem si, že to asi zopakuju. Protože když spadneš, tak se ten cvik nepočítá.“
Postavil se k nářadí znovu, vyskočil. A hned byl zase dole...
„Šel jsem stejný cvik znovu, a už nevím, co se stalo. Asi jsem se trochu ztratil,“ povzdechl si.
Ale ani dva nezdary ho neudolaly. Vyšvihl se na hrazdu ještě jednou a tentokrát to konečně klaplo. Vystřihl „Říčnou“ a sestavu dovedl až do závěru.
„Tak to je jasné, že to musím udělat, když to dělá mamka. Musel jsem,“ usmíval se.
Čáslavské dar Japoncům
Jessen se zachoval podobně jako kdysi Věra Čáslavská v klasickém příběhu olympijských dějin. Před 57 lety měla v hale Metropolitan Gymnasium před finále na bradlech nakročeno k dalšímu olympijskému titulu. Místo cvičení na zlatou pojistku ale nabídla natěšenému publiku svoji nejlepší sestavu, která obsahovala její unikátní prvek s přezdívkou Ultra C, takzvaný dvojný obrat z visu do visu.
„Když jsem začala cvičit, bylo ticho, hala plná nedočkavých diváků, neslyšel byste spadnout vlas. A v okamžiku, kdy jsem se soustředila na odraz, jedna členka našeho družstva v dobré víře do toho hrobového ticha zakřičela: Musíš!“ vzpomínala před lety Čáslavská pro deník Sport. „Místo na svůj impuls jsem zareagovala na ten výkřik a všechno špatně, utrhla jsem se z vyšší žerdě a skončila dole pod bradly, na žíněnce.“
Podle zvyku se tehdy měla Čáslavská otočit a odejít od nářadí. Ona se ale místo toho vrátila, a přestože už nemohla vyhrát, předvedla divákům parádní sestavu i se svým hvězdným prvkem.
„Byl to takový dar Japoncům,“ vysvětlovala.
A nakonec dostala speciální dárek i sama. V olympijské vesnici ji vyhledal Japonec Ryuzo Otsuka a předal jí samurajský meč.
Aneta Holasová před OH: S paní Věrou nemůžu vůbec srovnávat, gymnastika byla jinde
Video se připravuje ...
„Říkal, že obdivuje mou bojovnost, a že ho to ohromně nadchlo. A že se rodinná rada starších usnesla, že mi za tu bojovnost udělí meč jejich rodu,“ líčila Čáslavská.
Před deseti lety při své návštěvě Japonska pomocí inzerátu se potkal s jeho dvěma nejbližšími příbuznými.
„Tenhle meč nesloužil k zabíjení, ke stínání hlav. Byl to meč na výcvik vojáků, těch, kdo se zajímají o bojové umění. Potěšilo mě, že nemám meč, na kterém ulpěla krev...“ zjistila tehdy.
Zatímco tehdy jí aplaudovalo celé Japonsko v čele se vyprodanou halou, David Jessen své bojovné gesto předvedl prázdným tribunám.
„Že bych za to měl taky dostat meč? Tak to vůbec ne, to nečekám,“ smál se Jessen, i když připustil: „Je to trochu podobné. To je ten sport. Když spadneš, musíš dobojovat do konce, tak to dělala Věra Čáslavská a tak jsem přemýšlel i já. Že musíme až do konce.“
A pro Jessena to platí doslova. V Tokiu neměl šanci se na závod stoprocentně naladit, protože přiletěl v covidovém letadle hrůzy a až do startu dlel v karanténě.
„Byli jsme jenom na pokoji, mohli jsme jít do jídelny, nemohli jsme jít na procházky, třeba běhat, mohl jsem se jenom protáhnout na balkoně, nějaké stojky, špicary,“ líčil Jessen.
Šel do boje a absolvoval poslední víceboj své kariéry. V jednotlivých disciplínách chce závodit i dál, už se ale víc bude soustředit na studijní dráhu. Usiluje o přijetí na medicínu poté, co má za sebou bakalářský titul ze Stanfordu, známé sportovní školy, kde poznal i fenomenální plavkyní Katie Ledeckou.
„Potkávali jsme se občas ve vířivce nebo ledovém bazénu. Kromě toho moc ne, ale víme o sobě,“ usmívá se Jessen.
Témata:
sport, LOH Tokio 2020, LOH Tokio 2021, LOH21, Olympijské hry, Japonsko, Tokio, Věra Čáslavská, gymnastika, David Jessen, Katie Ledecká, nářadí, Péter Kovács, Hana Říčná, Sport na Heureka.cz
Související články
