23. července 2021 • 17:59

Ondra kvůli OH obětoval skály, vadí mu kombinace: Cítím zodpovědnost

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Je vlajkonošem velké chvíle sportu, kterému se oddal. Sportovní lezec Adam Ondra se chystá na premiéru své disciplíny na olympijských hrách a v Tokiu bude jako jedno z největších českých medailových es. Ale nejen to. Je zároveň mediální tváří, globální hvězdou, jejíž záře zdaleka přesahuje českou kotlinu. Mistr strmých skal, jenž v posledních letech obětoval volnost pod širým nebem drilu na umělých stěnách. Kvůli olympijské šanci.



Žije, aby lezl. A leze, aby se cítil naživu. Přímá filozofie zavedla Adama Ondru do stěny Dawn Wall, kterou zdolal volným přelezem na jeden zátah. Nebo do jeskyně Flatanger, kde jako první slezl cestu obtížnosti 9c s názvem Silence.

Něčím, čím je Nadal pro tenis či Messi pro fotbal, je i Ondra pro svůj krásný sport, jenž se poprvé ukáže na olympiádě. Ač v pokřivené formě, kritizované umělé disciplíně zvané kombinace. „Do určité míry je to zodpovědnost, že jsem tváří sportu,“ připouští Ondra. Čas na rozhovor si našel ve chvíli, kdy vyrážel z Val di Fiemme z továrny, kde se vyrábějí jeho lezečky.

Je to skoro přesně pět let, kdy se sportovní lezení oficiálně dostalo na olympiádu za cenu kontroverzního nasoukání tří nesourodých světů – lezení na obtížnost, boulderingu a lezení na rychlost – do jedné disciplíny, tzv. kombinace. Vybavíte si svou reakci?
„Určitě to nebyla rána z čistého nebe. Dlouho se proslýchalo, že by se to mohlo podařit, určitě pár měsíců. Říkalo se, že to bude v tom trošku kontroverzním kombinačním formátu, což bylo ze začátku dost zklamání. Asi jsem neuvažoval o tom, že bych olympiádu kvůli nesouhlasu s tímhle formátem bojkotoval. Ale motivace nebyla tak velká, jako by byla v jedné ze tří samostatných disciplín.“

Bylo pro vás složité se s tímhle kočkopsem srovnat?
„Postupně jsem to akceptoval. Sice je to formát, s kterým nesouhlasím, nepředstavuje jasný důkaz, kdo je nejlepším lezcem. Ale je to první olympiáda, je to výzva, která tu ještě nebyla. Zároveň jsem byl rád a jsem stále rád, že se lezení na olympiádu dostalo. I když musím říct, že mezi lezeckou komunitou se na to názory poměrně různí.“

České naděje pro olympijské Tokio: Krpálek, Ondra, Dostál, Prskavec a kdo další?
Video se připravuje ...

Proč?
„Z faktu, že se lezení stalo olympijským sportem, mají lidi trošku strach, že do určité míry ztratí ducha. Že se lezení na skalách stane příliš populární, některé skalní oblasti můžou být zavřeny, protože se nachází v národních parcích nebo na soukromých pozemcích. Že nás zkrátka bude moc. Má to výhody, nevýhody. Převažují výhody.“

Může být pro váš sport olympijská premiéra přelomovou událostí, která přiláká lidi do stěn?
„Já myslím, že olympiáda pomůže hlavně soutěžnímu lezení samotnému. Co se týče lezení jako hobby sportu, už poměrně dlouhou dobu to není okrajový, ale poměrně masivní sport. Lezení je sportem, který praktikuje nejvíc lidí na světě a zároveň nebylo olympijským sportem. Netroufám si říct, kolik lidí leze v České republice, ale bude jich spousta a nabírá to na obrátkách. Počty lidí, kteří chodí dovnitř na umělou stěnu, se rapidně zvyšují. Zvlášť oproti době, kdy jsem začínal, je to nesrovnatelné. Je to všechno pozitivní, na tom se asi shodnou všichni lezci.“

Na čem ne?
„Někteří se bojí, že na skalách bude příliš mnoho lidí. Já si to nemyslím, z toho důvodu, že počty lezců ve skalách nebudou stoupat raketově. To všechno ukáže čas. Nevěřím, že olympiáda změní samotné lezení na skalách. Tam je spousta různých stylů. Člověk může jít na skálu, která je velmi dobře zajištěná, tudíž za předpokladu správného materiálu a znalostí je velmi bezpečná. Pak je spousta typů lezení ve vyšších horách, kde riziko je, je to o dobrodružství. Já razím názor, že by v lezení mělo být zastoupeno všechno. Ponechat dobrodužné cesty v horách a ne všechno zpřístupňovat lidem.“

Co jste říkal na nedávný dramatický výstup Marka Holečka s Radoslavem Grohem na Baruntse, při němž zůstali uvězněni ve stěně?
„Sledoval jsem to. Naštěstí se kluci vrátili dolů. Určitě to je neuvěřitelný výkon, krásný prvovýstup, krásná stěna. Ale měl jsem o ně strach, od srdce jim gratuluju.“

Jak by vypadalo vaše společné lezení s Markem Holečkem?
„S Márou by asi dávalo nejvíc smysl, že bychom vylezli vyšší skalní stěnu v Alpách, vyšších horách. Co Mára s Radoslavem vylezli v Himálaji, to je něco, do čeho bych si určitě netroufl. Je tam spousta lezení, s kterým nemám žádné zkušenosti. Většina ve sněhu, v ledu, což je něco, na co si nevěřím, ani v budoucnu mě to tolik neláká. Víc mě lákají čistě skalní problémy, které se v horách nad 7000 metrů tolik nenachází.“

Z kombinace jsem byl mírně znechucený

Olympiáda pro vás byla novou motivací v rozjeté kariéře, jak se vyvíjel váš vztah k ní?
„Ze sportovního hlediska jsem sedm osm let snil, že by lezení na olympiádě mohlo být, že bych zrovna já na olympiádě mohl lézt. Upřímně jsem čekal, že by to mohlo být už dřív. Jsem rád, že mě lezení na olympiádě zastihlo v aktivní kariéře.“

Můžete popsat proces, kterým jste olympijský cíl, navzdory výhradám, akceptoval za svůj?
„Byl jsem mírně znechucen z toho rozhodnutí pro kombinační formát. I z osobních důvodů. Trošku mě děsila myšlenka

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud