Startovala už na třech olympiádách a pokaždé běžela finále. Z Londýna si dokonce odvezla bronz. Teď se atletka Zuzana Hejnová (33) chystala na čtvrté klání pod pěti kruhy, když k ní do Jižní Afriky dorazila zpráva, že Tokio se o rok odkládá. „Je to rozumné, zdraví je teď přednější. Já se cítím dobře a určitě chci vydržet do příštího roku. Ta nejistota už byla fakt hrozná,“ říká dvojnásobná mistryně světa v běhu na 400 metrů překážek.
Bronzová překážkářka z olympijského Londýna Zuzana Hejnová trénuje v Jižní Africe. „Ale budeme se vracet domů, už i tady zavírají stadiony,“ hlásí ze soustředění. Nevidí v tom problém, olympiáda je odložená, doma může běhat i v lese.
Co jste říkala na rozhodnutí odložit olympiádu o rok?
„Myslím, že za rok to bude mnohem lepší. Ani posunutí do podzimního termínu by nebylo ideální, vzhledem tomu, že většina sportovců se teď nemá kde adekvátně připravovat. Doufám tedy, že se epidemie přežene a že to celkově zvládneme.“
Dlouho nebylo jasné, jak to s olympiádou bude. Jak jste to čekání prožívala?
„Samozřejmě nejistota a čekání jsou fakt hrozné. Opravdu jsem ráda, že už nějaké rozhodnutí padlo a že se nečekalo ještě další tři měsíce, jak se původně říkalo. Trénovat a nevidět cíl je strašně nepříjemné. Zatím pořád trénujeme, protože nevíme, jestli atletická sezona začne, nebo nezačne. Když ne, alespoň se budeme moci důkladně připravit na tu další. Je dobře, že takhle rozhodli.“
Před šesti týdny jste se na Instagramu svěřila, že cítíte nervozitu a napětí před olympiádou. Kdy na vás dolehlo, že do Tokia se možná nepojede?
„Vlastně až tady v Jižní Africe, během soustředění. Člověk chodí na tréninky, připravuje se s vírou, že olympiáda bude, jenže vlastně neví nic. Jestli to bude v původním termínu, v to jsem tedy už ani nedoufala, nebo v říjnu, v listopadu... Tím pádem vůbec nevíte, jak trénovat. Neznáte datum závodu. A teď jako co?“
Kterou variantu odložení olympiády byste upřednostnila vy?
„Asi bych byla radši, kdyby se konala v říjnu, ale museli by to oznámit teď, ne někdy za tři měsíce, to by bylo pozdě. S verdiktem odložení o rok jsem ale úplně v pohodě. Cítím se dobře. Když nebudu závodit letos, určitě budu chtít vydržet do příštího roku. Věřím, že se dokážu dobře připravit.“
Že Tokio letos nebude, víte jen pár hodin. Už jste stačila přehodnotit plány?
„Moc se toho pro mě nezmění. Pořád se budu snažit trénovat, i když nemám před sebou konkrétní cíl. Ale vím, že olympiáda bude příští rok v létě, začnu tedy přípravu standardně v říjnu, jako na každou sezonu. Do té doby se budu udržovat, nemůžu jen sedět, ležet a čekat, to prostě nejde.“
Říká se o vás, že máte silnou zbraň ve vlastní hlavě. Pomůže vám překlenout se přes dlouhé čekání?
„Dlouhé to bude pro každého. S největší pravděpodobností letos žádná sezona nebude, takže atleti nebudou závodit pomalu rok a půl. To je fakt hodně. Na druhou stranu to můžeme brát pozitivně. Odpočineme si od závodního rytmu, budeme v klidu trénovat, připravíme se na příští rok. Už jsem to zažila, když jsem byla zraněná. Trénovala jsem, a nemohla závodit. Teď je to o to lepší, že jsem zdravá. Můžu se upnout k dalšímu roku.“
Než začne ostrý druhý pokus přípravy na Tokio, stihnete něco, co byste jinak nestihla?
„Víme to opravdu jen pár hodin, ještě jsem o tom nepřemýšlela. Ale já vždycky říkám, že nic se neděje pro nic za nic. Alespoň bude čas zastavit se, uvědomit si nějaké věci, trávit víc času doma s rodinou. Možná zjistíme, že všechno není automatické. A třeba si začneme všeho víc vážit.“
