Hassanová vyrovnala Zátopkův trojboj: V maratonu byl těžký každý krok
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | To už prostě nedokáže nikdo. Slavný medailový trojboj Emila Zátopka z olympiády v Helsinkách se udál v jiné době, v jiném vesmíru. 5000 metrů, 10 000 metrů a maraton na jedněch Hrách? Nemožné… Nizozemka Sifan Hassanová však výzvu zvedla. Po bronzových medailích na 5000 a 10 000 metrů vyhrála maraton, navíc v olympijském rekordu a po sprinterském souboji o zlato.
V posledních zatáčkách před cílem na Invalidovně Sifan Hassanová běžela sprintem. Měla za sebou rozběh a finále na 5000 metrů, desítku a skoro celý maraton. Během devíti dní na olympiádě natočila 62 kilometrů a ještě nebyl konec.
Do cíle maratonu běžela bok po boku s Etiopankou Tigst Assefaovou, což nebyl nikdo menší než světová rekordmanka. V jedné z posledních zatáček se Assefaová pokusila u mantinelu Hassanovou zavřít. Ta se ale nedala, dala jí tělo jako od Tomáše Řepky a běžela dál.
„Bronz na pět tisíc, bronz na deset tisíc. Řekla, že dokáže to, co Zátopek. Nikdo tomu nevěřil!“ halekal televizní komentátor.
Hassanová letěla k cíli, kde to opravdu dokázala. V cíli byla v olympijském rekordu 2:22:55 hodiny.
„Když jsem doběhla, cítila jsem úlevu. Je to neuvěřitelné. Nikdy jsem nic takového nezažila. Nemohla jsem přestat slavit. Cítila jsem se zmatená. Chtěla jsem si lehnout a pak mě napadlo: Jsem olympijská vítězka. Jak je tohle možné?“ líčila Hassanová.
Sama si to vymyslela.
„Je to moje bláznivá věc,“ řekla před olympiádou o svém pokusu o takzvaný Zátopkův hattrick.
Dlouho se bralo jako fakt, že dnes je něco takového nereálné. Česká lokomotiva svůj výkon předvedla v jiné éře, před nástupem Afričanů, před technologickou revolucí, před tím, než se rychlost disciplín na dráze výrazně zvedla.
Na olympiádě 2016 v Riu de Janeiru vzbudil pozornost Američan Galen Rupp, když vybojoval páté místo na desítce a v maratonu pak získal bronzovou medaili. Už tehdy se to bralo jako pocta Zátopkovi.
„Můj trenér mi o tom vyprávěl. Já jsem běžel jen dvě disciplíny. Ale jasně, určitě mě to inspirovalo. Emil dokázal, že je něco takového možné. Je to extrémně obtížné. Můžu to říct po tom, co jsem vyzkoušel dvě disciplíny,“ líčil Rupp.
Pořád to byly dva závody a měl mezi nimi osm dní.
Bláznivá věc, kterou si vymyslela Hassanová, byla ještě o poznání šílenější. Druhého srpna rozběh na 5000 metrů, pátého srpna finále pětky, devátého srpna desítka a dva dny na to maraton.
Pro ženu, která v patnácti letech přijela do Nizozemska jako uprchlík z Etiopie a běhat začala během svého studia na zdravotní sestřičku, to ale nebyl první z dramatických běžeckých vícebojů. Už v roce 2019 předvedla na mistrovství světa v Dauhá do té doby neviděný zlatý double na patnáctistovce a desítce. O dva roky později se na olympiádě v Tokiu pokusila o zlatý hattrick na patnáctistovce, pětce a desítce. Takový program měla jako první závodnice v historii. Na pětce i desítce získala zlato a v závodě na 1500 metr přidala bronz.
V Paříži se vydala na druhý konec spektra. V závodě na 5000 i 10 000 metrů získala vždy bronz v bězích, které vyhrála jiná fenoménka, Keňanka Beatrice Chebetová. I její kariéra se protnula se Zátopkem, když na jaře na Diamantové lize v Eugene jako první žena v závodě na 10 000 metrů pokořila hranici 29 minut a její čas v cíli 28:54,14 minuty byl lepší, než jeden z nejslavnějších Zátopkových světových rekordů z Bruselu 1954.
A 34 a půl hodiny poté, co v pátek doběhla závod na 10 000 metrů, čekal Hassanovou start maratonu na velmi náročném kurzu přes dvě náročná stoupání.
„Těžký jak svině. Brutální…“ vydechla v cíli reprezentantka Tereza Hrochová. „První kopec vypadal nekonečně. Tam měly výhodu ty, co ho znaly, věděly, že je to běžitelné, a kdy to skončí. A ten druhý? Ten byl vrchařský, hodně prudký, tam holky přede mnou šly chůzí. To bylo brutální.“
„Moc nevím, co organizátory napadlo, takový krpál,“ ulevila si další reprezentantka Moira Stewartová.
Po dlouhém olympijském týdnu a jen desítky hodin po cíli desítky prožívala Hassanová na náročné trati těžké chvíle.
„Bylo to těžké od začátku do konce. Každý krok. Přemýšlela jsem: Proč já to dělám? Co je se mnou špatně?“ líčila Hassanová.
Do světa maratonů vtrhla teprve vloni a hned vyhrála major v Londýně. Na podzim v Chicagu zvítězila v čase 2:13:44 hodiny, což byl druhý čas historie, hned za světovým rekordem Assefaové.
„Ze začátku jsem vedle ní běžela. Říkali jsme si, že může být vypráskaná, bude toho mít v nohách hodně. Ale měla jeden z nejlepších časů, historicky druhý. Teď běžela dvě dvacet dva, takže tam je deset minut rezerva. Přišlo mi, že si kluše a hlídá si to,“ řekla Stewartová.
Po tvrdém boji na kruté trati všechno dospělo až do závěrečného sprintu dvou nejrychlejších maratonkyň historie. Etiopská výprava podala protest proti kontaktu mezi závodnicemi, ale výsledky platí.
„Říkala jsem si, že je to jako sprintovat stovku: ´Pojď Sifan, ještě jednou.´ A teď jsem olympijská šampionka. V maratonu,“ usmála se Hassanová.
