Milenci proti sobě o zlato? Ať vyhraje lepší, usmívá se střelec Přívratský

Už jako malý kluk si na střílení hrál, když pobíhal s klacíkem po zahradě. V kariéře se popral s obdobím, kdy ho závodní stres srážel k zemi, na startu pařížských Her je z Jiřího Přívratského jeden z nejlepších střelců planety s působivou sérií vítězství ve Světovém poháru.

Než se pustí do individuálních disciplín ve vzduchovce a třípolohové malorážce, čeká ho něco, co jen tak někdo nezažije. Na olympijské střelnici v Chateauroux bude v sobotním smíšeném závodě vzduchovou puškou mezi jeho soupeři i jeho láska Mary Tuckerová, která má z mixu už stříbro z minulých Her v Tokiu.

Když česká i americká dvojice postoupí z kvalifikace, můžou se potkat v přímém boji o zlato. „Byla by to situace win win,“ usmívá se Přívratský.

Co když se opravdu potkáte v přímém souboji?
„Je to sport. Ať vyhraje ten lepší. (usmívá se) Samozřejmě jim přeju, ať se daří i ostatním. Stále si myslím, byť je to pro mě občas těžké, že střelba je boj člověka se sebou, ne tolik s ostatními. Nemůžu ovlivnit, jak budou střílet, můžu ovlivnit, jak budu střílet já. Což je občas nepříjemná myšlenka, protože vede až místy k sebemrskačství, ale je to věc, kterou je dobré si uvědomit. Když se bude dařit ostatním, tak to bude jedině dobře. Konec konců to, že se daří ostatním, posouvá náš sport jako celek.“

Ale představte si, jaké by to bylo se svou přítelkyní střílet proti sobě o zlato…
„Na olympiádě na medaili úplně nepomýšlím, protože výsledky jsou hrozně vysoko, stačí jedna chyba a člověk je venku. V tomhle jsem umírněnější, ona je ten druhý opak. Ona má motivaci velkou, snaží se tím pozitivním myšlením docílit a naladit se na to. Tam máme rozdíl. Po pravdě, kdyby došlo k utkání o zlatou medaili, tak by to byla situace win win, protože medaili mají oba dva. A jakou barvu? Mě by to asi netrápilo…“

A jí?
„Neptal jsem se. Stříbro má. Horší by to bylo o bronz, tam jeden odchází s bramborou… Samozřejmě, že kousek Eiffelovky by si chtěl odvézt každý