Badmintonový debl míří do Paříže: Nikdo nám nevěřil, párty jsme nestihli
České duo šokovalo svět badmintonu, když se ze čtyřicátého šestého místa dostalo do olympijské top šestnáctky. Pekelné tempo deseti turnajů během jedenácti týdnů završí Adam Mendrek a Ondřej Král mistrovstvím světa v Číně. Pak už upřou plnou pozornost na Paříž. „Nechceme vyhlašovat útok na medaile. Když se postavíme proti párům ze světové dvacítky, cítíme rozdíl, jako všichni od třicátého místa dál, hráli úplně jiný debl. Bude záležet na losu,“ soudí Král.
Nejlepší domácí deblisti slaví senzační postup mezi elitu. Když bývalí singlisti spojili síly, na postup na Hry ani nepomýšleli. Nyní se Ondřej Král a Adam Mendrek po náročné sérii deseti turnajů těší z historického maxima. Na sedmi akcích si připsali klíčové body a získali tak poslední šestnáctou vstupenku do Paříže.
„Dostat se na olympiádu je největší milník, kterého můžete v badmintonu dosáhnout. Nastoupí tam nejlepší páry světa a my budeme mít tu čest s nimi hrát. Samozřejmě se těšíme i na diváky, zahájení a celkovou atmosféru Her,“ usmívá se Mendrek po boku s parťákem Králem. Jako poslední kvalifikování mohou v Paříži pouze překvapit. „Největší stres skončil kvalifikací. Vše, co přijde, si už budu jen užívat,“ potvrzuje.
Oba hráči se dlouhou dobu věnovali badmintonu sólo, avšak zranění a neúspěšná kvalifikace do Tokia je svedla dohromady. V úspěšný vpád mezi elitní páry ani nedoufali, natožpak v tak krátkém čase. Hlavní roli v senzačním story prý hrálo hlavně štěstí. To budou Češi potřebovat i na Hrách. „Vzhledem k tomu, že jsme kvalifikací postoupili jako poslední šestnáctý pár, tak nechceme vyhlašovat útok na medaile,“ podotýká Král. „Možná nejvíc bude záležet na losu. Když do skupiny dostaneme všechny páry z top osmičky, vyhrát zápas bude hodně těžké.“
Výkony elitních dvojic z Indonésie, Číny nebo Malajsie jsou na jiné úrovni. „Když se postavíme proti párům ze světové dvacítky, cítíme rozdíl, jako všichni od třicátého místa dál, hráli úplně jiný debl,“ hodnotí Mendrek a popisuje rozdíl: „My jsme šestačtyřicátí. Dokážeme hrát dobré zápasy s dvojicemi na hranici top třicítky, avšak když jsme se utkali s vrcholovými páry, poznali jsme s jakou silou, zkušeností a kontrolou hrají. My se snažíme hru vytvářet, ale oni odpovídají v naprosté pohodě a přesně ví, kam míří a čeho chtějí docílit. Většinou tak čelíme tlaku.“
České duo však během sezóny potvrdilo, že zvládne šokovat. „Zlom nastal ve Finsku na světové tour, kde postoupili až do čtvrtfinále, čímž jsme si připsali hned pět tisíc bodů, naše nové maximum. Tolik bodů během jedné akce – to se jen tak nevidí. Tehdy jsme si poprvé přiznali, že můžeme pomýšlet na Paříž,“ vypráví s úsměvem Král.
Poslední štací na mistrovství světa v Číně končí deblistům náročné období. „Časté akce jsou pro nás výhodou, protože doma v Česku nemáme dostatek tréninkových parťáků na vysoké úrovni. Dřív jsme proto měli problémy s prvními zápasy po delší pauze,“ říká Král, avšak záhy doplňuje: „Deset turnajů za jedenáct týdnů už ale není ku prospěchu věci. Koncem už jsme jeli z posledních sil, hlavně mentálně. Sami jsme cítili, že naše výkony nebyly ideální.“
Vysoké nasazení se podepsalo menšími zraněními ramene a kotníku. V extrémních otáčkách pracovala i mentalita českých hráčů. „Soutěžní stres hraje velkou roli. Po nějaké době se začne kupit hromada různých maličkostí: cestování, změna časových pásem a teplot,“ popisuje Mendrek. „Pak se po dlouhém letu dostanete na místo a už vám hlavu plní myšlenky, že se zkrátka musíte dostat alespoň do semifinále. Kdybychom dopadli hůř, nedostali bychom potřebné kvalifikační body.“
Vytoužená kvalifikace se zatím musela obejít bez oslavy. „Teď po kvalifikaci, když byl trochu čas, zašli jsme na večeři a dali si jedno pivo. Zanedlouho nás ale čeká Thomas Cup, mistrovství světa družstev (v Číně), takže jsme party museli odložit,“ směje se Král. „Ta přijde až v srpnu po Paříži. Čeká mě svatba a kluci (reprezentanti) jsou pozvaní na rozlučku se svobodou, tak to asi spojíme,“ doplňuje vesele Mendrek.
Právě budoucí ženich se těší i z pokračování rodinného příběhu. Startem v Paříži naváže na otce Tomasze, olympionika z Barcelony. Jak synův úspěch přijal? „Nebyla to slova, ale objetí. Vněm toho bylo řečeno opravdu hodně. Vnitřně jsem si naplnil celoživotní sen. Nikdo z badmintonu, ani my sami jsme tomu nevěřili. Taková šance tu pak hodně dlouho nebude a ostatní páry čekají ohromně těžké zkoušky, aby se jednou taky kvalifikovali.“
