ONLINE OD 13:30 | Jde o všechno, v pátek odpoledne bude na olympiádě ve hře skifařské zlato a veslaři jsou tvrdí chlapi, kteří jsou ochotni bojovat na hranici vysílení. Budou riskovat klidně kolaps a pád z lodi, jen když uspějí.
Doteď se mohl Ondřej Synek v olympijských jízdách šetřit, v pátek ho ale čeká finálový boj a ví, že to bude bolet.
„Finále se vždycky jede úplně na doraz,“ říká Synek. „Na olympiádě v Číně vyndávali Novozélenďana z lodi. Pozvracel se, byl to kolaps. Tenhle sport má nevýhodu, že se musí přes závit, přes bolest. Kdo si to nedokáže přehodit v hlavě a nevydrží to, tak tenhle sport nemůže dělat.“
Sám Synek zažil svůj nejhorší moment v lodi před jedenácti lety na párové čtyřce. „Jeli jsme dva závody za jeden den a po tom druhém jsem úplně zkolaboval. Měl jsem mžitky, neviděl jsem vůbec nic, šel jsem do mdlob,“ vzpomíná Synek.
Drsnou zkušenost má za sebou i Synkův trenér Milan Doleček, který nezměrným utrpením vykoupil bronzovou medaili z MS 1982 v Lucernu, kde jel na dvojce s kormidelníkem spolu s Milanem Škopkem a kormidelníkem Oldřichem Hejduškem.
„Jednou v Moskvě mně bylo blbě a zachraňovali mě sovětští lékaři skleničkou čpavku. Ale v Lucernu jsem sice dostal medaili, ale pak jsem si ji pozvracel,“ vzpomíná Doleček. „Často se mi stávalo, že jsem měl pocit, že mi praskne hlava. Bolesti jsem se bál, ale uměl jsem to překonávat.“
Oldřich Svojanovský, který s bratrem Pavlem získal dvě olympijské medaile na dvojce s kormidelníkem, se zase potřeboval hned po závodě vyjet.
„Stávalo se nám, že jsme dojeli na doraz, měli kruhy před očima. Já jsem ale byl jak parní kotel, který potřebuje upustit. Brácha třeba ležel v lodi, ale já musel veslovat, abych se dostal z toho napětí,“ vzpomíná Svojanovský.
Na těžké dojezdy trpěl i legendární skifař Václav Chalupa, který v kariéře skončil čtyřikrát druhý na mistrovství světa a jednou na olympiádě.
„Finiš bývá vždycky nejhorší, když dopadne špatně. Když jedete o zlato a jste stříbrný nebo bronzový, je to krásný, ale chybí tomu ta zlatá korunka a to bolí. Když skončíte čtvrtý, myslíte, že umřete. Nevnímáte okolí, ale rychle to přejde,“ říká Chalupa.
„Vzpomínám na mistrovství světa 1993 v Račicích, kdy už jsem na trati věřil, že to vyjde. Na velkého soupeře Langeho jsem měl připravenu taktiku, tkerá vyšla.
Ale pak se tam objevil Kanaďan Porter a všechno bylo pryč. Měl jsem páté stříbro v řadě. Bolelo to. Kolem dráhy bylo všechno rozmazané. Už jsem viděl jen svoji loď a vodu za ní. To mi bylo hodně špatně.“
