Byl to moment, při kterém na začátku září mrazilo. Zasáhla ho brusle do krku. Všude krev, všem zatrnulo. Gólman Branislav Konrád se z toho, naštěstí, dostal. A v sobotu pozdě večer pekingského času se mu na krku houpala bronzová olympijská medaile! „Je to pro mě hodně emotivní,“ vykládal 34letý slovenský brankář, jinak stálice extraligové Olomouce. I právě o ní mluvil poté, co Slováci porazili Švédy a berou historickou placku.
Odchytal pouze první zápas na turnaji, potom už dění sledoval ze střídačky. Sám k tomu řekl: „Možná to tak mělo být. Děkuju chlapcům za medaili.“
Jak vám chutná bronz?
„Paráda! Ze střídačky jsem kluky každý zápas brutálně podporoval. Věřili jsme v medaili. Chlapci hráli super.“
Ukázala se soudržnost celého týmu, že?
„Ano, po prvních dvou zápasech jsme si něco řekli, padla i ostřejší slova. Pak to Paťo (Rybár) zavřel, klobouk dolů před ním i před ostatními hráči, co předvedli proti Švédům. Zaslouženě jsme vyhráli, byli jsme lepším týmem.“
V prvním utkání jste prohráli 2:6 s Finy. Čekali jste v tu chvíli, kam až to můžete dotáhnout?
„To asi nikdo… Postupně jsme začali věřit. Šli jsme si za tím. Děkuji chlapcům za medaili. Já jsem si to odseděl na střídačce, ale fandil jsem každou minutu… Posledních deset minut v zápasu o bronz jsem se skoro ani nedíval, byl jsem víc nervózní, než kdybych chytal.“
Co tenhle mladý tým může ještě dokázat?
„Můžeme se určitě posunout. Teď si to můžeme užít, ale pojďme dál s pokorou, další turnaje budou náročné. Pro nás musí být stále základ postoupit do čtvrtfinále. Pokud se sejdou všechny okolnosti, může se podařit tahle super věc.“
Jak jste rádi, že vás podporovali i čeští fanoušci?
„Jo, jasně, strašně moc. Kamarádi a známí z Čech mi všichni psali, že to prožívali jako na Slovensku. Vážím si velké podpory i z Česka, hlavně z Olomouce. Všem děkuju.“
V týmu jste měli deset hráčů z české extraligy. Takže je to úspěch i pro ni?
„Myslím si, že ano, je to velmi kvalitní soutěž. Sešlo se to parádně i s kluky z KHL. Fantasticky hráli také hráči ze slovenské ligy. Paráda. Každý makal, rubal. Měli jsme mladé mužstvo, možná to nakonec rozhodlo, že jsme měli víc sil. Měli jsme víc času na regeneraci.“
V čem je kouzlo 70letého trenéra Craiga Ramsayho?
„Když se mu něco nelíbí, tak nás pořádně zpucuje! Ale na druhé straně nás i pochválí. Ví, co chce, abychom hráli. Snaží se to přenést na nás, abychom si věřili. Abychom jezdili, jezdili, jezdili a jezdili… O tom ten dnešní hokej hlavně je. Navíc se hraje pořád stejně. Hráči to mají zažité.“
Jak to berete vy osobně? V úvodu sezony jste se zranil, bojoval jste o život. A teď tohle…
„Je to hodně emotivní. Jsem strašně rád za to, že tady vůbec můžu být. Když jsme postoupili z kvalifikace, byl jsem v plné parádě. Pak se stalo to zranění… Já se snažím pořád bojovat sám se sebou, není to úplně ideální. Jsem rád, že mě trenéři vzali i přesto, co všechno se mi přihodilo a že jsem toho moc neodchytal potom. I když můj výkon v prvním utkání tady v Pekingu nebyl ideální, ale asi to tak mělo být. Museli jsme se nějak prostřídat, aby to někomu sedlo. A Paťo (Rybár)? Klobouk dolů… Jak chytal. Jak to zvládl fyzicky, psychicky, fantazie! Podporoval jsem ho neskutečně. Fandil jsem mu. Znám ho od patnácti let.“
Potřeboval nějak uklidnit?
„Ne, Ne. Je zkušený, je mu osmadvacet. Víc mi pomáhal jeho otec Pavol, když mi bylo dvacet a byli jsme spolu ve Slovanu Bratislava. Tehdy jsme ještě chytali spolu. Takže je to symbolické… Už tehdy byl Paťo v dorostu a v juniorce výborný. Je to pro mě krásné. Nejdřív jsem chytal s Pavolom, teď s Patrikom… Podporoval jsem ho maximálně! On rady už nepotřebuje. Chytá KHL, dostal se mnohem dál než já. Chytal kvalitní evropské ligy, všude byl jako jednička. Já jsem byl ticho a držel jsem mu palce.“
Už máte myšlenky zpátky na Olomouc?
„Určitě ano, sledoval jsem to. Chceme se dostat do play off. Bojujeme o každý bod. Když jsem v noci vstával ve čtyři, nebo jsem se převaloval v posteli, když jsem nemohl spát, koukal jsem se, jak jsme hráli. Psal jsem klukům na skupinu. Jsem rád, že naposledy vyhráli, teď máme dva důležité zápasy. Po nich už se připojím i já… Věřím, že sezonu dotáhneme k úspěchu.“
Co podle vás stojí za úspěchem slovenského hokeje? A že máte tolik výborných mladých hráčů?
„I v Česku jsou mladí dobří. Možná je to tím, že u nás dřív byla díra, ale tu teď právě vyplňují mladí kluci. Jsem moc rád, jak nám to tady vyšlo.“
Témata:
extraliga, olympiáda, olympijské hry, sport, Tipsport extraliga, ZOH22, Česko, Olympijské hry, Peking, Slovensko, Bratislava, Olomouc, sportovní soutěž, Extraliga ledního hokeje, Branislav Konrád, Sport na Heureka.cz
Související články
