PŘÍMO Z PEKINGU | Nemohli jste je přeslechnout. V ruce měli řehtačky, vlajky a neúnavně povzbuzovali: Slovensko, Slovensko, heja heja, Slovensko! Reprezentační tým, který vybojoval historický bronz, hnala dopředu i početná skupinka chlapíků v národních tričkách… Kdože to byl? Parta lidí, kteří připravují olympijské sjezdovky! „I pro Ester jsme to hezky postavili, co?“ smáli se, když uviděli reportéra z Česka.
Hlasivky dostaly zabrat. Neúnavně povzbuzovali. Byli slyšet suverénně nejvíc v hale, v níž Slováci vybojovali historický hokejový bronz.
„To je dobře. Od toho jsme tady!“ halekali slovenští fanoušci na ochozu arény National Indoor Stadium. Tedy na zápas se proměnili ve fanoušky, jinak jejich role během olympiády byla pracovní.
Na utkání o bronz se přišla podívat i početná parta slovenských chlapíků, kteří jezdí po světě a chystají sjezdovky na závody na všech vrcholných akcích. Na technické disciplíny. Obřák a slalom. Přesně jako tedy v Číně. „Jsme moc rádi, že jsme konečně mohli na chvíli vypadnout,“ říkal jeden z nich. Takže i jejich rukopis se podepsal na trati, při níž při kombinačním slalomu zazářila Ester Ledecká.
„Hezky jsme jí to nachystali, co?“ žertovali. Stejně jako Petře Vlhové, národní hrdince číslo jedna. Olympijské šampionce. Ovšem ani hokejisté nezůstali příliš pozadu, teď se jim houpe na krku bronz.
Odborníci na úpravu sjezdovek byli první Slováci, kteří do dějiště Her dorazili. Už toho mají plné zuby, kosí je únava. Ale i tak vyrazili na hokej do haly v centru Pekingu. To si nemohli nechat ujít.
Tohle je pro ně svátek! „Neuvěřitelný zážitek,“ shodují se. Když promluvili, už bylo znát, že mají hlasivky opotřebované.
A kdo přesně to je? Tady, pro zajímavost, jejich jména. Jak je přinesly stránky Slovenského olympijského týmu. Mezi nimi jsou Michal Mrázik, Marián Hošala, Michal Kupčo, Štefan Lipovský, Martin Štancel, Jakub Boroš, Michal Maduda, Hugo Miroslav Uličný, Matej Mrázik, Miroslav Marušiak a Andrej Antoška.
A nebyli jediní. Dorazil fandit i slovenský běžkař Ján Koristek, který během dne absolvoval drsný závod v mrazu na třicet kilometrů. „Ještě tady rozmrzám!“ smál se, v ruce měl slovenskou vlajku.
Ale díky skvělému výkonu svých krajanů se dostal do varu. „Místo padesáti kilometrů běžel třicet, takže těch zbylých dvacet dohnal tady. Běhal po schodech!“ smál se trenér Michal Malák, který působí jako vedoucí realizačního týmu slovenského běžeckého týmu. Jinak ale běžce na lyžích ocenil, protože to byla opravdu krutá odpolední anabáze...
Vzpomněl i to, že na sportovním poli funguje česko-slovenská spolupráce. „Navzájem si pomáháme. I s Lukášem Bauerem. Podívejte se tady na tu pizzu, tu nám přivezl on. Abychom neměli hlad,“ s úsměvem připomněl českou běžkařskou legendu. A ukázal na tašku, v níž měli večeři. Bauer teď působí jako trenér polské reprezentace…
Parta slovenských příznivců byla slyšet v aréně suverénně nejvíc. Z jejich sektoru se ozývaly tradiční pokřiky.
Chlapci, bojovat!
Dajtě jim góla!
A hlavně: Slovensko, Slovensko, heja heja Slovensko!
Oslavy budou, ale pro chlapy, kteří chystají olympijské sjezdovky, nemohou být tak dlouhé. Protože hned brzo ráno pekingského času musejí zase do rachoty!
„Asi ani nepůjdeme spát. Tohle si musíme užít,“ smáli se Slováci. Zápas končil před půlnocí čínského času. A už v devět ráno je naplánovaný start týmového závodu. Což pro ně znamená jediné: Do práce!
Ale teď si ještě užijí euforie. Zaslouží si to. Slovenský hokej slaví.
Témata:
sport, ZOH22, Česko, Olympijské hry, hokej, Čína, Peking, Slovensko, bronz, Lukáš Bauer, sjezdovka, Sport na Heureka.cz
Související články
