O svém sportu neustále vypráví s vášní. Má jiskru v očích. Když mluví, že miluje ten pocit být na bruslích, věříte ji. A to i přesto, co všechno má 34letá rychlobruslařská královna Martina Sáblíková za sebou. Za tyhle vavříny by se nemusela stydět armáda sportovních legend. Ona to zvládla sama: tři olympijská zlata, 21 titulů mistryně světa, další tři placky z Her, několik světových rekordů. „Dřina? Já to tak nevidím. Moc mě to baví,“ vykládá před další sezonou pro iSport Premium.
Nejdřív dlouhé minuty odpovídala na tiskové konferenci, před fotografy s parťačkou Nikolou Zdráhalovou vzaly do náručí dlouholetého trenéra Petra Nováka, architekta českého sportovního zázraku. „Nějak jsi zhubnul, ne?“ pousmála se fenoménka rychlých nožů. Pak si sedla za stůl a rozpovídala se ještě pro Sport Magazín +PLUS. Přitom už měla za sebou mimo jiné obsáhlé televizní interview. Ale že by byla otrávená? Kdeže. Pod rouškou skrývala úsměv. Takhle vypadá nefalšovaná láska ke sportu.
Co vás stále žene dopředu?
„Dokázat, že ještě nepatřím do starého železa! (smích) A hlavně na každých závodech předvést to nejlepší, co je ve mně. Pak se uvidí, co ukážou ostatní.“
Vítězný drajv v sobě máte neustále, ne?
„No jasně.“
Takže v Pekingu za zlatem?
„Nejdřív se tam musím kvalifikovat, což taky nebude žádná sranda. A kdybych tam vyhrála? To bych byla tak šťastná, že bych se z toho asi zbláznila. (smích) Kdyby se tohle mělo podařit, už bych pak nerozuměla vůbec ničemu. Protože si myslím, že se to nestane. Kdyby jo, to by… (přemýšlí) To by asi úplně změnilo moje současné plány.“
Které ale zatím neprozradíte.
„Neprozradím. (smích) Nemám na to momentálně odpověď. Teď mám v hlavě akorát to, abych se do Pekingu kvalifikovala. Pokud to klapne, udělám pro úspěch maximum. Uvidíme, na co to bude stačit.“
Čím to, že v sobě pořád máte takový hlad? I po všech těch úspěších?
„Snažím se, i když to není jednoduchý. Přicházejí mladší… Zase na druhou stranu jim chci ukázat, že pořád se mnou musejí počítat. Mohou si říkat - ty jo, jí bude pětatřicet, je za zenitem. Ale v hlavě mi běží: No, holky, ještě to se mnou nemusíte mít tak jednoduchý! Tohle je pro mě absolutně největší motivace.“
Co s vámi dělá, když stojí vedle vás na startu někdo o víc než deset let mladší?
„V bublině v minulé sezoně to byla jedna Norka, které je jednadvacet. Rozjela trojku úplně neuvěřitelně, v tu chvíli jsem si říkala, že schytám pěknej nářez. Ale pak dojela na to, že neměla takovou zkušenost, takže jí došly síly a v posledních dvou kolech jsem jí dala. Musím říct, že mně se tohle moc líbí, když se můžu utkávat s mladými holkami. I když dostanu na prdel, je to něco, co mě dokáže nakopnout do dalších závodů.“
Dovolím si použít váš výraz. Pokud budete dostávat na prdel pravidelně, je to signál, že máte končit? Nebo vás to naopak nakopne do další dřiny?
„Otázka je, na co to bude stačit. Když dostanu na prdel, a budu třeba pátá, ještě není za co se stydět. I desátá… Ale kdybych měla jezdit dvacítku? To nevím. Na druhou stranu mě to pořád hrozně moc baví. Lidi si možná mohou myslet, že jezdím na bruslích, protože se snažím získat co nejvíc medailí. Ale tak to není. Já to prostě mám ráda.“
Co nejvíc?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
