Biatlonisté v Koreji: velký mráz řeší "tatrankami", nemají klasický sníh
PŘÍMO Z PCHJONGČCHANGU | V kopcích dostanou jejich svaly zabrat, při sjezdech budou muset být opatrní na ostré zatáčky a do toho ten sníh s příměsí křupajícího písku… „Aby ne, vždyť jsou to tratě na golfovém hřišti,“ žertují čeští biatlonisté o revíru v Pchjongčchangu, kde budou od soboty hájit šest olympijských medailí ze Soči. Své unikum však tvoří i místní fanoušci a mráz – ten pocitově přesáhne i minus 20 °C.
Je to netradiční lokalita. A byť zde Veronika Vítková před devíti lety poprvé nakoukla mezi elitu, Ondřej Moravec tu bude například startovat poprvé v životě. „Ono to ale vyjde nastejno, nic se zde za tu dobu nezměnilo,“ vypráví Vítková o Alpensia Biathlon Centre v Pchjongčchangu – dějišti příštích olympijských biatlonových bitev. Co na závodníky čeká?
Trať – ať to sviští na golfovém hřišti
Přijet sem o pár měsíců později, mohli by si místo malorážky vzít golfové hole a jít si na pohodu zahrát devět jamek. Co je teď biatlonový revír, je v létě golfovým hřištěm. „Není to snadná trať, ale jsou i náročnější,“ říká Michal Šlesingr. Je ale jak motokrosová trať – nahoru, dolu, zase nahoru… dost se podobá Oberhofu, který však třeba sedí Veronice Vítkové. Pozor ovšem na zrádné sjezdy. „V některých úsecích se dá jet i sedmdesátkou a vloni jsem se tam sám vymlátil. Na druhou stranu dřív tam byl i krkolomný příjezd na stadion, ten už ale předělali,“ oddychl si Šlesingr.
Sníh – s příměsí písku, hrozba pro lyže
Není to klasický bílý sníh. Opravdu ne. A i zde má svůj vliv golfové hřiště a jedna z jeho pastí – písečné bunkery. „Je to tak, vloni tam byl takový pískosníh – a když jsou třeba větrné dny, tak se ten jemný píseček nese všude. Díky tomu pak bývá i ten sníh s příměsí písku zřetelně zbarvený,“ ví Šlesingr. Což může být noční můrou nejen pro závodníky, ale i servismany připravující mázu a skluznice. „Je to takový brus na lyže a bylo to lehce tupější,“ vzpomínal Šlesingr. Nicméně své bude hrát i mrazivý únor. „Bude normální zima, takže ten sníh bude přemrzlý,“ tuší Michal Krčmář.
Mráz – doba ledová, co vadí i Seveřance
Přijeli z přípravy v kazašském Almaty, kde museli přežít i teploty pod minus 25 °C, nicméně také v Pchjongčchangu museli čeští biatlonisté v trénincích nasadit tejpy na obličej, tatranky (ohřívadla vzduchu) do úst a krk utěsnit šátky. Přičemž vyhlídka závodů ve večerních časech je straší krutým mrazem -18 °C. „Ta zima není o sobě tak hrozná jako ten vítr, který když fouká, tak může být pocitově i minus 25°C,“ přiznal pro ČT Krčmář. A na vlezlý mráz si paradoxně stěžovala i Finka Kaisa Mäkäräinenová, která je naopak známá, že čím méně pod nulou, tím lepší výsledky má.
Střelnice – zrádný, měnící se vítr
Klidný a čitelný Ruhpolding nebo větrný a počasím ovlivněný Oberhof? Něco mezi tím. „Umí tam pofukovat. Střelnice není moc uzavřená, a když bude foukat proměnlivý vítr, umí s tím zamíchat. Rozhodně jsou na svěťácích lépe schované střelnice,“ popisuje Šlesingr. To se prokázalo i vloni na SP, kdy třeba ve štafetách ženy kroužily jedno a muži dvě trestná kola. „Tehdy mě to tam vytrestalo, teď naštěstí máme týden na to si to tam vysledovat,“ říká Michal Krčmář a Jaroslav Soukup dodává: „Může to být každý den jiné. Vítr tam je, ale taky tam umí být sluníčko, bezvětří a pohoda.“
Atmosféra – asijské disco
Závodí za ně ruští rodáci jako Jekatěrina Avakumovová, Anna Frolinová či Timofej Lapšin, přesto Korejci nezapřou náturu Asiatů. „Nevím, jestli dovedou udělat atmosféru, jaká je v Ruhpoldingu, ale určitě budou víc blikat. V tomto jsou Korejci a asi všichni Asiaté extrémní, vloni to tam všechno svítilo a teď tam ty blikačky taky budou,“ usmál se Krčmář. Ne, biatlon pro ně není číslo 1, to bude spíš shorttrack, přesto jejich aréna pojme 7500 fanoušků. „Oni ten sport moc neznají, ale ty, co tam přijdou, se snaží přivést do varu. Není to jako v Německu a Česku, ale snaží se,“ cení si Šlesingr.
Jak správně vyslovovat jméno města, kde se koná olympiáda? Naučte se zde>>>
