PŘÍMO Z PCHJONGČCHANGU | Oranžové se jen tak nezbaví. Rychlobruslařka Karolína Erbanová chodí po olympijské vesnici v Kangnungu v české bundě se zlatou podšívkou, ale většinu času tráví se svými nizozemskými parťačkami z týmu AfterPay. Oproti nim má ale k dobru české národní pochoutky.
Karolína Erbanová si do jídelny olympijské vesnice v Kangnungu s požitkem nesla bochník chleba jménem Karel, se znakem Českého olympijského týmu na kůrce.
„Přinesla jsem si ho, vybalila. Kdes to vzala? Kam si pro to mají dojít?“ popisuje Erbanová se smíchem reakci svých kamarádů z nizozemského týmu. Odpověď?
„Vidíš ten znak? To neseženete! To je limited edition! Nepašuju chleba do Holandska. Ale divili se, že máme přístup k pivu. Oni to mají zakázané.“
Nedávná vítězka závodu Světového poháru na 500 metrů v Erfurtu žije v městečku na pobřeží Východního (Japonského) moře na hranici dvou světů. Obývá český apartmán spolu s dvojicí krasobruslařských trenérek.
Využívá čerstvého chleba, který každé ráno dodává pekárna z nedalekého Českého domu. Kdyby měla chuť, může si klidně dát plechovku piva, nebo si zajít do Českého domu na točené.
„Pivo normálně piju, ale tady nemám potřebu ho vyhledávat,“ usmívá se.
Většinu času ale tráví s Nizozemci. Celý olympijský cyklus už má zázemí v Heerenvenu jen kousíček od slavné haly Thialf. Holandsky už umí tak dobře, že je schopná zvládnout i live televizní rozhovor. Na olympijském oválu sice potkává reprezentačního trenéra Petra Nováka, ale řídí se podle pokynů svého klubového kouče Dennise van der Guna.

„Potkávám spíš Holanďany, jsem se svým týmem. Je to tady víceméně stejné jako na svěťácích. Máme jiné oblečení, každé to svoje národní, ale na tréninku se pohybuju s holandským týmem,“ vysvětluje Erbanová. „Martina (Sáblíková) je tam taky stejně jako na svěťáku, já tam jezdím svoje, ona tam jezdí svoje. Na závodě jsou Petr i Dennis.“
Přímo před Českým domem sice parkují oranžová nizozemská kola, Erbanová ale sama radši jezdí na tréninky autobusem.
„Jednou jsem jela na dráhu na kole a pěkně jsem vymrzla,“ otřásla se při vzpomínce.
Erbanová už byla na dvou olympiádách, přesto teď zažívá úplně jinou zkušenost. V minulosti byla hodně blízko Martině Sáblíkové, zvlášť před osmi lety na olympiádě ve Vancouveru, kdy jako benjamínek plnila roli kamarádky a psychické opory, kterou Sáblíková při svém životním útoku na tři medaile hodně potřebovala. Teď je Erbanová samostatná závodnice, která sama sobě dělá manažerku.
„I poslední holandské sezony to tak bylo, že jsem byla víc samostatná jednotka, když jsem se víc vrhla do těch sprintů. Snažila jsem se naučit co nejvíc, co se týká pětistovky a kiláku. Je to jiné než ve Vancouveru, kdy jsem byla víc s Martinou. Teď jsem víc proklouzla do toho sprinterského světa a snažím se z toho těžit,“ vysvětluje Erbanová. „Hodně se soustředím na sebe. Snažím se být jistá sama sebou. Stavím to na tom, na co mám. Snažím se najít nejlepší cestu na ledě pro sebe na ledě i mimo něj. Jdu naproti tomu, co vyhovuje mě.“
Po svém si v Koreji upravuje i režim aklimatizace. V Kangnungu je už od začátku února a postupně učí tělo na osmihodinový posun.
„Je to lepší, než když jsme letěli na svěťáky do Ameriky. Trochu mám ještě problém se spaním, ale my máme vše trochu posunuté, protože závodíme pozdě. Snídám v deset, večeříme pozdě. Otočili jsme to jen o šest hodin. Poslední dva dny to bylo už lepší,“ líčí Erbanová.
První závod ji na olympiádě až ve středu na kilometru, svou favorizovanou pětistovku pojede až uprostřed olympiády. Dlouhé čekání si zpestřila úterním cvičným závodem na 500 metrů, kde v neúplné konkurenci dojela třetí.
„To není úplně ukazatel něčeho. Šlo hlavně o to si to vyzkoušet. Byl to normálně regulérní závod. Měli jsme tam bloky, startéra, člověk si vyzkouší, jak to pak bude vypadat,“ líčí Erbanová. „Hlavně jsem si tady chtěla něco odjet. Věděla jsem, že se mi nebude chtít, ale říkala jsem, že je to lepší. Setřást to trochu a něco si zajet.“
Jak správně vyslovovat jméno města, kde se koná olympiáda? Naučte se zde>>>