Samkové popřál prezident: Byla bych radši, kdyby mi gratuloval Havel
PŘÍMO ZE SOČI | Perné první hodiny olympijské šampionky zažívá v Soči snowboardistka Eva Samková. Dívka, která vybojovala pro Česko olympijské zlato, už stihla čepovat pivo v Českém domě, zahrát si na saxofon před Jaromírem Bosákem a těší se na odpolední setkání s Jaromírem Jágrem.
Jak se vám po závodě usínalo?
„Usnula jsem docela rychle. Šla jsem spát v půl čtvrté, vstávala jsem v osm. Probudila jsem se, protože všichni vstávali na závod. Tak jsem nějak dlouho poseděla na snídani. Viděla jsem se tam s Terkou Vaculíkovou a Klárou Křížovou. Popovídaly jsme si. Noc byla krátká, v pohodě.“
Jaké to bylo se probudit jako olympijská šampionka?
„Bylo to furt stejné jako včera. Já jsem si to spíš říkala po závodě při předávání kytek. To jsem si říkala, že jsem to teda fakt vyhrála. Teď už je to v pohodě. Mám to v šuplíku, aby mi to nečorla uklízečka.“
Sledujete, co se o vás píše?
„Tak nějak lehce to sleduju. Mně to nepřijde zase tak velké. Doufám, že bude medailí víc, aby se soustředili i na jiné lidi.“
Víte, že v Česku je teď v móda mít pod nosem namalovaný knír?
„Viděla jsem, že všichni na Letnou přišli s knírkem a všichni měli otočené bundy. Ve Vrchlabí jsem slyšela, že všichni otáčejí bundy, i když nemají olympijské. Takže je to super.“
Co vám vzkazovali kamarádi?
„Můj bývalý kluk si na mě chtěl vsadit. Ale říkal, že se to nevyplatí, že byl kurz jedna ku třem. Paní Věra Čáslavská mně před závodem poslala sms, že drží palce, a že věří, že to vyjde. Pak přišla gratulace od Saši Vondry, to je můj dobrý kámoš. Potom od pana Stropnického, i od Dalibora Kupky, trenéra Hejnové a Masláka. Premiér mi napsal. Prezident mi poslal mail. Nějaký jeho prostředník mi poslal gratulaci. Byla bych radši, aby mi gratuloval Havel.“
Jak jste slavila?
„Chtěla jsem slavit až po závodě kluků. Ten se dneska zrušil, odkládá se i oslava. Jsem ráda, protože jsem hrozně unavená. Lehká oslava byla v českém domě. Dali jsme si pár piv a jeli jsme zpátky. Já jsem si dala jedno malé pivo. Stejně jsem neměla moc čas. Já to tam totiž čepovala…“
Ještě předtím jste si ale ve studiu České televize zahrála na saxofon, k čemuž vás přiměl Jaromír Bosák…
„Bylo to hrozný… Byl to úplně jiný saxofon. Přišlo mi, že je to hrozně starej křáp. Přišel týpek, že je to jeho saxofon, že tady hrál na nějaké párty a vyfotil se se mnou. Mohla jsem mu ho zničit, naštěstí se to nestalo…“
Odpoledne vás čeká setkání s Jaromírem Jágrem, co mu řeknete?
„Já budu tak nervozní, že neřeknu nic. Určitě mu řeknu, že je bůh! To musím. Měli přijet kluci i trenéři, nakonec nepřijedou. Uvidím ho asi jenom sama. Musíme počkat na finále, abychom pak šli do kabiny.“
Ukážete jim svou medaili?
„Ukazovat jim ji nebudu. Oni už ji znají…“
Půjdete se podívat na hokej se Slováky?
„Chtěli bychom, pak i na biatlon, na mix štafetu, možná na boby, abychom viděli zblízka, jak frčí. A na skikros, samozřejmě…“
Co říkáte na to, že jste teprve třetí českou ženou v historii se zlatou medailí ze zimních Her?
„Fakt? To je hustý… To jsem myslela, že jsme lepší…“
Nemáte strach z pekelného období, které většinou olympijské šampiony po úspěchu očekává?
„Toho se právě bojím. Doufám, že manažer a kluci trenéři mě ochrání. Myslím, že jsme na to trochu připravení. Kluci to rozmýšleli i předem, kdyby se něco povedlo. Máme strategii, jak to bude fungovat. Nechci někde pochodovat po nějaké akci. Příprava na sezonu začíná v dubnu, nebude čas. Mám dvakrát denně trénink, nechci nikde lítat a nechat se omezovat. Něco snesu, když tak někam uteču…“
Už víte, co vás čeká po návratu domů?
„Už máme v Praze okolo dvacátého sedmého února naplánovanou oficiální párty. Potom budu mít pár dní klid a pak bych měla pátého března letět do Ženevy kvůli sponzorům. Minimálně v březnu bych to chtěla klidnit. Ještě mám dva závody, svěťáky. Chci jet na mistrovství světa juniorů pomoc do Valmalenka. Březen bych ráda prožila v poklidu.“
Nebude mít problémy s motivací?
„To není, že bych byla jako biatlonistka Neunerová, že něco vyhraju a nemám žádnou motivaci. Ona vyhrála o hodně víc než já. Je tu mistrovství světa, svěťák jsem celkově taky nevyhrála. Nejde o to, že vyhrávám, ale že mě to baví. Jde o to ježdění. Když člověk vyhraje, je jedno jestli vyhraje mistrovství republiky, nebo svěťák. Když je jízda dobrá, baví to člověka, lidi se navzájem předjíždí, je to nejvíc.“
Jenže vy moc soupeřek před sebe nepouštíte…
(smích) „To kvůli Jelenovi (trenérovi Jelínkovi), ten je vždycky nervózní. Prosil, aby to bylo v klidu a nepředjížděly jsme se tam. Proč jezdit začátek volně, když můžu jet naplno? V Andoře jsem jela od začátku třetí a musela jsem předjíždět, což mě bavilo.“
