Zlatá holka Samková: Splnili mi zlaté přání. Setkám se s Jágrem
PŘÍMO ZE SOČI | Ten den patřil jí. Od začátku do konce. Ráno bojovala o finále, v poledne vyhrála zlatou medaili, večer ji obdržela na ceremoniálu a krátce před půlnocí ještě navštívila Český dům v Soči. „Takhle hektický den jsem ještě nezažila,“ přiznala snowboardistka Eva Samková. Zápřah nové hvězdy nepoleví ani dnes, ale přeci jen se jí tam splní jedno zlaté přání. Setká se s Jaromírem Jágrem.
Jak si zvykáte na roli nové hrdinky? Jste připravená, že vás nyní bude každý poznávat?
„Jsem zvědavá, co teď bude. Já doufám, že to nebude až takové. Nechci. Budu se pohybovat na místech, kde mě lidé nebudou poznávat. Třeba budu jenom v posilovně, trénovat. Tam jsou mnohem větší borci. Třeba Hejnová.“ (směje se)
Před odjezdem jste se ale třeba také odmítala bavit o medaili…
„A teď už budu muset. Ale třeba se o ní nemusím bavit. Třeba jí jen ukážu.“
Prý je pořádně těžká. Souhlasíte?
„Ano, má asi kilo. Je docela těžká. Je to skleněnééé a zlatééé (pobaveně protahuje) a jinak je docela těžká. Kam ji ale dám, zatím nevím. Možná domů a i když tyto věci moc nevystavuju, asi udělám výjimku. Mám sice trofeje někde postavené na komodě, ale ony tam často lezou kočky.“
Jak jste si užila ceremoniál. Zpívala jste hymnu?
„To se musí. Já mám navíc takový hlučnější hlas, takže se někdy slyším až moc. Ceremoniál jsem si ale užila, bylo to moc krásný. Oni tam byli všichni, celá ta partička blízko mě, bylo to super, jak tam křičeli a zpívali hymnu.“
Jak vás přesto napadlo otočit si bundy naruby, aby vynikla jakoby zlatá podšívka?
„To napadlo našeho servisáka, napadlo ho to hned, jak ji dostal. A teď se to nějak chytlo. Mě to došlo asi až deset minut, co jsem dojela do cíle. Takže hned: Jooo, oni to mají otočený. Jako zlatá, dobrý. Došlo mi to trochu později.“
Vítězný knírek se nakonec podařilo smýt?
„Knírek jsem měla a hrozně mě pálil. Měla jsem ho namalovaný takovou bílou a ona je taková drsná, takže mi svěděl pod nosem a pálil, ale pak už to bylo dobré. Smyla jsem ho ale pak kupodivu v klidu. I ta bílá šla dolu.“
Budete si ho malovat dál?
„Jo, to jo. Vždycky na finálka. Nebude asi takhle tříbarevný, bude klasicky černý, ale bude. Tento byl ale speciálně pro olympiádu limited edition.“
Co vám na tom dni celkově přišlo nejúžasnější?
„Jak jsem se asi tak radovala. Já se na svěťáku samozřejmě taky raduju, ale toto je takové jiné. Tam bylo tolik lidí, co na svěťáku normálně nejsou a pak skandovali a řvali na mě. To bylo skvělý. A to jsem se fakt radovala.“
Už jste stihla ten úspěch trochu oslavit?
„Nene, my to chceme zapít až pondělí. Teď čekáme na kluky, ti jedou zítra a mazači se na to úplně vyprdli, protože potřebují mazat a nechtějí to klukům odbýt. Takže se snaží na tom makat stejně. V pondělí tedy budu na telefonu, a budu sledovat, jak na tom kluci jsou.“
Půjdete se na ně podívat?
„Chtěla bych, ale nemůžu. V jedenáct už musím být z vesnice a čeká mě celý den rozhovorů. Půjdu se ale také podívat na Jardu Jágra. S ním budeme mít sezeníčko, takový čaj o páté.“
Opravdu, už jste se během Her viděli?
„Právě že ne. Já jsem vyřkla takové přání, že bych se s ním chtěla vidět. Zlaté přání.“
