Sportovní krásky z plakátu
Namířený objektiv fotoaparátu má často účinky podobné zbrani, ne každému se zamlouvá. Šest krásných olympioniček z české výpravy si ale před fotografa Sport Magazínu stouplo beze studu.
Plakát složený z jejich snímků najdete v pátečním vydání. Všechny jsou půvabné a na svých sportovních postavách nemají co skrývat. Úplně jednoduché to ale také nebylo...
Kolekce snímků se rodila v červenci, během finišující olympijské přípravy. Reprezentantky měly ve výběru letního oblečení úplnou volnost, chtěli jsme, aby se cítily pohodlně.
Příběh první: Energická modelka
Jako první pózovala našemu fotografovi přímo uprostřed závodů v Táboře dálkařka a vícebojařka Denisa Ščerbová. Tlačená nedostatkem času přiběhla na domluvené místo v džínách a dlouhém tričku, které se během focení postupně posouvalo výš, až skončilo nad pupíkem.
"Takový krásný pásek, škoda ho schovávat," pobízel fotograf k odvážnějšímu odhalování.
"Doufám, že ostatní holky taky ukážou břicho," opáčila Ščerbová. Role modelky se ujala jako profesionálka. Poprvé fotila pro katalog sportovní firmy v roce 2005, zkušeností z podobných akcí má ale mnohem víc.
"To bylo samé: Vlasy! Make up! A takhle celý den. Při jednom focení jsem měla takovýhle podpatky vepředu a vzadu ještě větší. A pak mi řekli, jestli bych nemohla poskočit," smála se atletka.
Jako rekvizitu, úzce spojenou s jejím sportovním prostředím, si přinesla úplně nové výškařské tretry. "Ještě ani nemají namontované hřebíky. Odpoledne jsem je vytáhla z krabice," pochlubila se.
Žádost fotografa, zda by si do treter nemohla nahrnout písek a pomalu jej vysypávat, ji proto evidentně zaskočila. "No, tak já si je pak vyčistím," ušklíbla se, ale souhlasila. V závěru focení už jednadvacetiletá Ščerbová pózovala s horlivostí a bez jakýchkoli zábran. "Mám vyhodit bok?" vyslyšela fotografovou prosbu o aranžovaný postoj.
Příběh druhý: Pojď, ty mrcho!
Kontrastně k energické Ščerbové působilo setkání s druhou olympioničkou Kateřinou Baďurovou. "Tak si mě tady někam postavte," řekla tyčkařka na úvod a zcela se tak podmanila všem následujícím přáním.
Trpělivě se nechala stavět do výstředních pozic a na časté prosby fotografa reagovala plachým úsměvem, který by jí mohla závidět kterákoli modelka.
"Zajímavé, že krkolomné pozice vypadají na fotkách lépe než normální přirozený postoj," divila se pětadvacetiletá Baďurová. Ochotně se obtáčela okolo tréninkové tyče ve složitých kreacích a veškeré požadavky plnila se sympatickou lehkostí.
"Teď by to chtělo pro změnu nějakou drsnou pózu," poprosil fotograf. Vicemistryně světa se bez váhání chopila tyče a předváděla, že ji chce nohou zlomit. "Tak pojď, ty mrcho!" utrousila naoko nasupeně, jako by to nedělala poprvé...
Drobná atletka působila, jako by ji náročné focení v prostředí večerní Julisky ani trochu neomrzelo. I kdybychom tam stáli do rána, byli jsme si jistí, že se na nás bude stále usmívat a vtipkovat. "Nakonec ty fotky vypadají moc pěkně. A já si říkala, co se dá dělat s hloupou tyčí," loučila se.
Příběh třetí: Královna lesa
Jednoznačně nejtemperamentnější modelkou se ukázala být cyklistka Tereza Huříková. "Tak kam mám vyjet?" zeptala se hned ironicky s horským kolem opřeným o tlustý kmen stromu.
Následné pózování před objektivem se odehrávalo v tak rychlém sledu, že ani sám fotograf nestíhal všechny kreace zachytit. V dobrém rozpoložení si devatenáctiletá reprezentantka zazpívala i známou reklamní znělku.
Focení ji evidentně bavilo. V borovicovém lese u Vimperku si okamžitě vyhlídla místo na pařezu. "Jsem královna lesa," pronesla naoko důležitě s klackem v jedné a šiškou v druhé ruce. Tahle dáma nepotřebovala ani trochu rozesmívat, o zábavu se starala sama.
Příběh čtvrtý: akrobatka s jehlami
Zato na tenistce Ivetě Benešové bylo znát, že má za sebou dlouhý den. Na centrální kurt pražské Štvanice přiběhla nalíčená už z předchozího focení a s botami na deseticentimetrových jehlách v rukou.
Mraky na podvečerní obloze vytvářely úžasnou kulisu, pro perfektní záběr bylo jen potřeba vylézt na úzký rantl vysoko nad zemí. "To není problém, jdu na to," ujistila nás pětadvacetiletá tenistka a v nepohodlných střevíčcích šplhala na vytyčené místo. Po pádu se tvářila ještě zničeněji.
"To je v pohodě," reagovala statečně a znovu se vydala balancovat na zeď o šířce gymnastické kladiny. Pro jistotu už v bezpečnějších botách s plochou podrážkou.
"Tak jak to vypadá?" ptala se Benešová zvědavě po každé sérii fotek. "Usmívat se nechci kvůli rovnátkům, to chápete, ne?" omlouvala se s vážnou tváří. "Ale ty záběry zespoda se mi moc nelíbí, to není ono. Co myslíte?" zajímala se. Ve sporém oblečení už jí muselo být dost chladno, ale dál se trpělivě stavěla před objektiv.
"Mohla byste stát obkročmo a tlačit rukama síť dolů? A ještě si vzít raketu?" naléhal fotograf nekompromisně. "No, to už moc nevím, kam bych si jí strčila," pronesla Iveta nastavená v krkolomné pozici. "Už mám trochu křeč...," zoufala při nekončící sérii blesků.
I přes počáteční nespokojenost si ale přece jen pár hezkých fotek vybrala. Bylo znát, že Benešové navzdory náročnému dnu a zřetelné únavě záleží na tom, jak bude na fotkách vypadat.
Příběh pátý a šestý: krása u děravého plotu
Se členkami reprezentačního basketbalového týmu Markétou Mokrošovou a Ivanou Večeřovou jsme se sešli ve Žďáru nad Sázavou. Obě si přivedly jako podporu své partnery. "Tady se bude fotit? To je ošklivý!" zděsila se Mokrošová při pohledu na fotografovu volbu.
Betonový plac u děravého plotu a počmárané zdi hned vedle zimního stadionu pohostinně nepůsobil. Po prvních fotografických pokusech ale bylo vše zapomenuto.
"To je krásný!" změnila 27letá basketbalistka názor a už se bez pochyb stavěla před objektiv. Své místo za fotografem naopak zaujal její manžel. "Zapni bicák! Rychle, foťte, má ho úplně vyhoněnej!" snažil se neustále Markétu rozesmívat.
To přítel 29leté Večeřové bral focení partnerky vážněji. "Buď přirozená! Otevři oči!" radil pod košem tělocvičny základní školy. Pivotka byla perfektně připravená, s sebou měla kufřík na šminky, šperky i sady oblečení k výběru, při kterém se radila s přítelem.
"Můžete si lehnout na zem pod koš?" zeptal se fotograf vystrojené a čerstvě nalíčené Ivany, která se ve vší té parádě kupodivu velice ochotně položila na špinavou školní podlahu, aby vyhověla.
"Když jsem se jednou fotila, měla jsem hrozně velký nohy," upozornila fotografa na jediný problém a společně pak pár minut štelovali chodidla do vhodné polohy. Po přesunu na trávník se ukázalo, že venkovní prostředí je pro basketbalistku daleko přirozenějším pozadím.
Na co se ale posadit? "Nebude pak míč šišatej?" měl obavu fotograf. "To je jedno, pan Bobrovský to snad nepozná, jen na mě tady jde havěť," smála se Večeřová a dožadovala se repelentu.
"Nakonec to dopadlo docela dobře, jsem zvědavá, jak to bude vypadat velký," hodnotila Večeřová.
Pokud jste zvědaví i vy, jak vše dopadlo, neopomeňte zítřejší Sport Magazín s plakátem českých sportovních krasavic.
