Je to příběh jako hrom. Parkurová jezdkyně Anna Kellnerová vloni na jaře zůstala po kolizi na překážce pod klisnou Catch Me If You Can Old a zlomila si stehenní kost. Dodnes cítí bolesti. Už je ale dávno v sedle a při pražské Grand Prix v rámci CSIO3* Prague Cupu spolu zajely parádní páté místo. „Hrozně si vážím, že se nám po zranění podařilo vyšplhat nahoru,“ řekla Kellnerová.
Co pro vás tenhle výkon znanená?
„Pro mě osobně je to skvělý výsledek. Jsem strašně ráda, že se nám to takhle před českým publikem podařilo. Nemůžu říct, že jsme s tím počítali, nebo nepočítali, protože vždycky, když nastupujete do Grand Prix, tak do toho musíte nastoupit s čistou hlavou. Když to nevyjde, tak musíte pracovat na chybách, a když to vyjde, tak se hecnout dopředu. Takže jsme začali s čistou hlavou, a to, že se nám to takhle podařilo, i když ne na bedně, jsem hrozně ráda. Catchie skákala úžasně, snažila se a byl to skvělý pocit tady závodit.“
Po zranění jste si prožila těžké chvíle, co vás naučily?
„Asi vnímám to zdraví trošku víc, než jsem vnímala kdysi. Předtím jsem měla tendence jet hodně na doraz, teď vím, že to ne vždycky jde, a že jsou z toho pak zbytečné komplikace. Teď se snažím vnímat moje tělo i tělo koní trošku jinak. Pomohlo mi to mít nadhled i na jejich zranění, je to životní zkušenost.“
Cítíte ještě bolest?
„Ano, s bolestí žiju každý den. Mám fyzioterapeutku, která mi to pomáhá menežovat, i lidi od koní, kteří na mě dávají pozor, abych to občas nepřepískla, protože k tomu mám tendence. Mám kolem sebe super tým. I Markéta (Šveňková), šéfová ekipy, na to dohlíží, abychom nevymýšleli žádné blbosti. Je to hodně práce, ale stojí to za to.“
Po prvním kole Grand Prix jste byla čtvrtá, měla jste v hlavě, že se dalo bojovat o vítězství?
„Já ve svojí hlavě vždycky chci být co nejlepší. Samozřejmě, moje zkušenosti mi to úplně nedovolují a nemám za sebou tolik rozeskakování, a vůbec ne s Catchí. Tohle bylo teprve druhé rozeskakování, které jsme kdy spolu jely. Ale přišlo mi, že bylo lepší, než to první. Máme samozřejmě na čem pracovat, ale doufám, že jednou tady budu taky stát na bedně.“
Co vám před finále radila Jessica Kürtenová, manažerka Prague Lions z Global Champions Tour?
„Koukaly jsme se na to, jak to jeli ostatní, kolik cvalových kroků udělali mezi jednotlivými skoky, protože v rozeskakování se to hodně počítá. Řekla mně, kdo jak jel, abych se podle toho orientovala. A tradičně mě plácla do nohy, aby mě to zabolelo, abych se trošku odreagovala.“ (úsměv)
Jak v takových chvílích komunikujete s koněm, povídáte si?
„Je pravda, že já s koňmi hodně komunikuju. Mám tendenci si s nimi… ne úplně vykládat, ale částečně ano. Když se jí něco nelíbí, tak na ní zamroukám, co si vymýšlí. Naopak, když je šikovná, tak ji pochválím. Nebo když něco já neudělám správně, tak jí řeknu, že vím, že jsem to neudělala správně. Komunikace tam probíhá, občas to asi ne úplně každý chápe, ale mně to vyhovuje, máme takhle bližší vztah.“ (úsměv)
Dá se tohle páté místo srovnat se stejným umístěním na Prague PlayOffs před dvěma lety?
„V Praze jsem byla mladší a ten tlak byl, co se týče závodu, ještě větší. I kvůli tomu, že to bylo finále Global Champions Tour a bylo to poprvé, co jsem se zúčastnila takhle velkých závodů Takhle jsem o dva roky starší, jsem po zranění, to mi změnilo pohled na některé věci.“
Co tím myslíte?
„Hrozně si vážím, že se nám s rodinou po tom zranění podařilo vyšplhat nahoru, protože, samozřejmě, není to vždycky růžový. Bylo tam hodně slz a naštvání na tu nohu, protože občas nespolupracovala. Ale je úžasný, že jsem se sem mohla dostat, závodit na neuvěřitelně zorganizovanových závodech s jezdci, kteří stojí za to. Já jsem si to užila.“
V současnosti máte splněnou olympijskou kvalifikaci s Catch Me If You Can Old, ale ještě máte ve hře Silverstone G a Classic. Je cílem vybírat si pro Tokio ze tří koní?
„Přesně tak. Se Silverstone musíme splnit výsledek, to je bod, který nás čeká. Classic potřebuje víc času, aby se do toho dostal. Je to neuvěřitelný bojovnik, kdyby si splnil kvalifikaci, byl by to pro mě splněný sen. Před olympiádou není jednička. Chceme dostat všechny koně do formy, abychom si mohli vybrat.“
Jaký je váš osobní výhled k olympiádě?
„Můj plán je se zlepšovat, zlepšovat reakce jízdy parkuru, abych se dostala do formy a byla součástí české ekipy na olympiádě a měla do té doby co nejlepší výsledky.“
