Stromský: Talisman proti smůle nemám
Celý rok měl žokej Marek Stromský před očima jediný cíl - odčinit fatální chybu z poslední Velké pardubické. I ve chvíli, kdy se v jednom z dostihů probral po těžkém pádu z bezvědomí s polámaným zápěstím, to byla jeho první myšlenka.
Dovést Amant Grise k triumfu a omluvit se tím majiteli, trenérovi, lidem z albertovského hřebčína, fanouškům.
Smůla se však pětatřicetiletého žokeje drží dál. Na startu 119. ročníku Velké pardubické sice příští neděli stát bude, a opět v barvách Hřebčína Albertovec, ale ne v sedle Amant Grise. Desetiletý bělouš se v tréninku zranil, Stromský pojede s klisnou Shirley.
„Řada lidí už mi říkala, že teď nebudu pod takovým tlakem a budu mít větší klídek,“ říká žokej. „Ale já byl na ten ohromný tlak připravený. Celý rok jsem makal na tom, abych tu chybu odčinil, všechno ustál a konečně to ze sebe shodil. Po pravdě říkám, že bych znovu radši seděl v sedle
Kdy jste se dozvěděl, že Amant Gris nebude schopen Velkou absolvovat?
„Asi tři týdny zpátky. Nejdřív to vypadalo, že to bude jen něco povrchního pod kůží. Jenže se zajelo na veterinární kliniku, udělalo se sono a zjistilo se, že to je mezikostní sval. Není to nic vážného, bohužel Amant vypadl z tréninku. A na půl plynu se takový dostih jet nedá.“
Byl jste u toho, když se zranil?
„Jezdím do stájí pana Theimera v úterý a v pátek, ale stalo se to jindy.“
Jak jste reagoval?
„Samozřejmě mě to hodně mrzí. Nechci snižovat kvality jiných koní, ale s Pepou Bartošem jsme se těšili, že si to zase rozdají dva bílí koně -Amant a Sixteen. Bohužel budeme muset rok počkat.“
O to víc vás musí trápit loňská chyba. Minul jste jeden z točných bodů, a i když jste pak vyhrál, dostihová komise vás diskvalifi -kovala. Vrací se vám ten okamžik ve snech?
„Ve snech ne, ale myslím na to. Celý rok jsem měl chuť to napravit a konečně ze sebe tu tíhu shodit...(na chvíli se odmlčí) Holt to prostě nevyjde.“
Loni diskvalifikace z prvního místa, před dvěma lety pod vámi zemřel Cieszymir, který si po kolizi s Maskulem zlomil nohu. To už je pořádný nápor na nervy...
„Byly to velké rány, ale člověk na to nesmí až tak moc myslet. Jinak by se z toho zbláznil. V den Velké jde všechno stranou, musím se soustředit na co nejlepší výsledek.“
Jste pověrčivý? Nezkusíte změnit zaběhnuté rituály, vzít si nějaký talisman pro štěstí?
„Nemám nic takového, ale... (razantně po chvíli zakroutí hlavou) Ne, co se má stát, to se stane. Nejsem pověrčivý. Měl jsem jet s Amantem, ale zranil se a pojedu se Shirley. Pokud se tedy nic nestane, protože před Velkou pojedu ještě pět dostihů.“
Bylo pro vás velké dilema, koho si po Amantovi ze stáje vybrat?
„Ani ne. Velkou sice pojede i Roosevelt, ale já se rozhodl pro Shirley. Rozumím si s ní víc, několik velkých dostihů už jsme spolu vyhráli. Navíc to byl i první kůň, na kterého jsem si po té blamáži s Amantem znovu sedl. A hned z toho bylo vítězství v Bratislavě. S Rooseveltem jsme sice také vyhráli Velkou cenu Albertovce, ale se Shirley si rozumím víc.“
Dá se porovnávat s Amantem?
„Nedá, Amant je číslo jedna, srdeční záležitost. K němu jsem přišel a okamžitě jsem věděl, tohle je super kůň. Shirley je hodně dobrá, ale při vší úctě, s Amantem se srovnávat nedá.“
V první kvalifikaci skončila sedmá. Má na to, aby promluvila do pořadí na předních místech?
„Na startu bude hodně koní a Velká je hodně o štěstí. Můžete mít skvělého koně a upadnete na prvním skoku. Nebo zabloudíte, že? Na druhou stranu můžete s horším koněm vyhrát. Je to dlouhý a specifi cký dostih, dá se taktizovat. Budeme bojovat. Holčáci umí na podzim připravit koně, takže věřím, že i Shirley promluví do boje na předních místech.“
Před dvěma měsíci jste si po karambolu v Kolesech zlomil zápěstí, na dráhu jste se vrátil až v polovině září. Ruka už je v pořádku?
„Drží, drží. O víkendu jsme vyhráli v Bratislavě s Aspirantem, po návratu to byl šestý dostih a všechno je v pohodě. To zápěstí jsem měl už před dvěma roky prasklé. Tak mi doktor navikulární kost v zápěstí sešrouboval a bylo. Jen mi pak řekl, abych se na tu ruku snažil nepadat.“
Daří se to?
„No... Hned po návratu jsem na ni v Pardubicích stačil dvakrát nešťastně spadnout, když přede mnou padnul kůň. Ruka to vydržela, je to dobré.“
Dá se ji při pádech podvědomě schovat?
„Je to taková rychlost, že to ani nejde. Navíc já už měl zraněná obě ramena, takže si člověk moc nevybere, na co spadnout. A když letíte na hubu, tak ty ruce před sebe dáte refl exivně vždycky.“
I v Kolesech jste si ji zlomil při dopadu?
„Ani nevím, protože jsem tam byl asi pět minut v bezvědomí. Dva koně tam pak prý šli přese mě, tak je možné, že mě do ruky některý z nich kopnul. To fakt nevím.“
Před rokem vás jel na Velkou pardubickou povzbudit autobus fanoušků ze Štěpánkovic, kde bydlíte a sídlí tam i Hřebčín Albertovec. Přijedou zase?
„Pojedou. Všichni v dědině jsou sice zklamaní, že se Amant zranil, ale budou mi držet palce se Shirley. Vidíte, tohle bude můj talisman, abych tu smůlu konečně prolomil.“
