V Troji se schylovalo německému triumfu. Elena Liliková zajela finálovou jízdu Světového poháru kanoistek úžasně. Nestačily na ni ani sestry Satkovy, dlouho ani hlavní česká favoritka Tereza Fišerová. Několik branek před cílem svítila u jejího jména ztráta 2,16 sekundy, v cíli ale šokovala nejen sebe vteřinovým náskokem. „Byla jsem v zatmění,“ popisovala univerzálka přepínající mezi kajakem a kanoí v cíli svou vítěznou jízdu.
Jak se teď cítíte jako vítězka domácího Světového poháru?
„Úžasně, ale pořád mi to trošku nedochází. Když jsem dojela do cíle a viděla, že mám sekundu náskok, tak ze mě vytřískly emoce.“
Přitom jste na trati udělala pár chyb. Uvědomovala jste si je?
„Ne. Upřímně nevím, co jsem na trati vlastně dělala, takže se docela těším, až se mrknu na video, jaká ta jízda vlastně byla. Snažila jsem se soustředit hlavně na nájezdy, co jsou přede mnou. Vím, že místa, která jsem pokazila v semifinále, jsem ve finále doslova zaletěla. To je tak jediné, co si pamatuju.“
Jací byli fanoušci a jak jste vnímala hlasité komentátory?
„Fanoušci mě odshora dolů hnali a nabíjelo mě to energií. Opravdu jsem závěru necítila, že bych nemohla, a chtěla jsem pro ně placku. A ono se povedlo, že je to ta nejcennější. Kluky komentátory jsem se nějakým způsobem naučila nevnímat a myslím, že je to dobře. Jsou skvělí a člověka to ušima táhne za nimi, přitom je ale důležité se koncentrovat na jízdu. Co vnímám, to jsou diváci. To je pozadí, které vás žene dopředu. Ale kluky jsem se naučila nevnímat a těším se, jestli najdu záznam jízdy i s jejich komentářem.“
Takže jste nevěděla, že souboj s Němkou Lilikovou jste otočila až v závěru?
„Vůbec ne.“
Po posledním mezičase jste měla dvě vteřiny ztrátu.
„Aha. No vidíte, byla jsem trošku v zatmění. O to víc jsem ráda, že se mi to dole povedlo, na kajaku jsem tam chybovala. Vyhrát poslední jízdou, to zažije málokdo. A kdo to zažil, tak ví, jak je to nádherné. Na jiných tratích mi to je jedno, ale ne v Troji, když přede mnou jedou dvě české závodnice. I kdybych dojela k Trojskému mostu, tak fanoušky uslyším. Je těžké se koncentrovat, ale když pak dojedete do cíle a vidíte konečný výsledek, je to o to hezčí.“
Jak se vám povedlo odfiltrovat nervozitu?
„Když jsem stála na startu, říkala jsem si, že je to špatné, že nejsem tak zkoncentrovaná. Myslela jsem úplně na jiné věci. Ale jak jsem vyjela, tak to ze mě spadlo. Trošku si vybavuju, že první branky nebyly úplně ideální, ale pak jsem dostala do závodnického módu a jela jsem to, co jsem měla.“
Jessica Foxová vypadla v semifinále, cítila jste o to větší šanci?
„Takhle bych to neřekla. Jessica je skvělá a já jí finále přála. Nejsem člověk, který by chtěl vyhrávat tak, že ve finále nejsou ti nejlepší. Naopak se chci co nejvíc poprat v poslední jízdě. Zároveň si ale říkáte ‚Jess tam není, teď je šance‘. Ale spíš mi jí bylo líto.“
Byla výhoda, že jste si trať projela už včera? Změnila se a je hodně těžká.
„Myslím, že ano. Dneska mi přišlo, že byla větší voda, takže tam byly těžší a jiné nájezdy. Ale čerpám z toho, že vím, kde branky pozičně jsou.“
A vy máte těžké tratě obecně ráda.
„Jo, zvlášť v Troji. Byla jsem ráda, když jsem viděla, že je náročná fyzicky a má i technické pasáže. Asi mi vyhovovala.“
Jak se vám po námaze z kajaku usínalo?
„Usnula jsem asi v půl desáté, dostala jsem úplného vypínáka. Ráno jsem se probudila v 6:30 a to jsem neměla ani nařízený budík, takže jsem mohla zaspat. Cítila jsem se, jako kdyby mě přejel parní válec, ale to je vždy po námaze. Je důležité se rozcvičit, s fyzioterapeutkou jsme byly déle na lehátku.“
Zároveň máte náročný program, za chvíli jste v lodi znova, ale vypadá, že máte pořád hodně sil.
„Opravdu se cítím dobře. V cíli jsem neměla pocit, že by ruce byly více unavené, před krosem je trošku promasírujeme a pak se do toho vrhnu.“
