Seemanové životní změna: s novým trenérem k medailovým sférám

Video placeholder
Fenomén Seemanová. Kde má plavecká kometa limity?
Barbora Seemanová je po ztraceném roce zpátky ve hře
Barbora Seemanová na setkání s novináři hodnotila rok 2022
Česká plavkyně Barbora Seemanová
Barbora Seemanová během setkání s novináři
Barbora Seemanová se rozpovídala na setkání s novináři
Trénink Barbory Seemanové v Podolí
Barbora Seemanová se svou stříbrnou medailí z ME v krátkém bazénu v Rusku
10
Fotogalerie
Plavání
Začít diskusi (0)

Už je to víc než sen, víc než myšlenka. Zdravotní potíže dotlačily plavkyni Barboru Seemanovou letos do kritického okamžiku kariéry. Po devíti letech vyměnila trenéra, rozjela se znovu a na nedávném mistrovství světa v krátkém bazénu v Melbourne učinila parádní comeback. Její pátá příčka a mohutný národní rekord jsou příslibem něčeho ještě senzačnějšího. Seemanovou může čekat jízda do sfér, kam se ještě žádný český plavec nedostal. „Poznávám nový svět,“ říká sama.

Bylo to, jako by si sedla do vozíčku horské dráhy, která jí udělala pořádný vítr ve vlasech. Před rokem se Barbora Seemanová vracela z ME v krátkém bazénu v Kazani se stříbrem, ale taky bolestivě zablokovanými zády. Problémy ji zdržely tak, že v létě vynechala světový šampionát v Budapešti, na mistrovství Evropy v Římě ji nepustila borelióza.

Na podzim do toho řízla. Po devíti letech ukončila úspěšnou spolupráci s trenérkou Petrou Škábovou a přičlenila se do mezinárodní skupiny Švýcara Luky Gabrila. A před Vánoci si na MS v Melbourne ověřila, že jde po správné cestě.

„Byl to šílený rok, s tím, co se všechno odehrálo. Přijde mi, že trval jeden den, zároveň tři roky dohromady,“ líčí Seemanová. „Léto bylo hodně náročné psychicky. Potom jsem udělala změny, to vedlo k různým složitějším situacím. Furt jsem doufala, že se vrátím do starého já a budu moct závodit, plavat, aniž bych musela myslet, že mě něco bolí, omezuje.“

Na dno a zpět

Ze zlaté dívky českého plavání, která vloni zazářila titulem evropské šampionky v dlouhém bazénu a následným výletem do olympijského finále v Tokiu, byla dlouhé měsíce jen churavějícím stínem. Místo honění desetinek do lákavého místa za fenoménkami Ariarne Titmusovou či Siobhan Haugheyovou se propadla do neočekávaného štronza.

„Moje rozhodnutí, že nepojedu na mistrovství světa, budu se připravovat na Evropu, bylo dost

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Začít diskuzi