Synkův trenér Doleček: Důchod? Manželka psala, že budu muset počkat | iSport.cz
17. září 2018 • 05:00

Synkův trenér Doleček: Důchod? Manželka psala, že budu muset počkat

Autor: nit
TOP VIDEA
DEBATA SPORTU: Předvedla Slavia v Lize mistrů nejlepší výkony z českých klubů? DEBATA SPORTU: Předvedla Slavia v Lize mistrů nejlepší výkony z českých klubů?
SESTŘIH LM: Bayern - Tottenham 3:1. Šlágr ovládl bavorský velkoklub SESTŘIH LM: Bayern - Tottenham 3:1. Šlágr ovládl bavorský velkoklub
VŠECHNA VIDEA ZDE

Se skifařským fenoménem Ondřejem Synkem má trenér Milan Doleček za sebou už zářivou kariéru, ale přelomová vítězství ještě nepokořili. Šampionovi stále uniká olympijské zlato a po víkendu v Plovdivu stále čeká i na rekordní titul na mistrovství světa. „Manželka mi psala, že budu ještě muset počkat s odchodem do důchodu,“ směje se Doleček.



Jak hodnotíte Synkův boj ve finále mistrovství světa, kde ho přibrzdila nehoda krátce po startu?
„Jsem rád, že to ubojoval. Protože když jsem viděl, co se na tom startu stalo, tak jsem byl dost zvědavý, jak to dopadne. V Lucernu mu vypadlo veslo a byl z toho tak rozhozený, že už nebyl schopný jet druhou půlku závodu pořádně. Říkal jsem si, že jestli se nedostane do tempa, tak pozdrav pánbůh. Naštěstí se mu to povedlo, ale stálo ho to hodně sil. Nor Borch už vyhrál mistrovství Evropy. Před závodem jsme probírali, že je spousta soupeřů. Nejvíc jsem se bál jeho. No, mám dobrý odhad…“

Pro Synka to byla už patnáctá medaile z vrcholné akce…
„Jsem vděčný za každou medaili. Všichni jsme se těšili, že bude nejlepší skifař na světě, že bude mít nejvíc vítězství. Nemá, no… Manželka mi psala, že budu ještě muset počkat s odchodem do důchodu. Takže asi počkám, až se mu to třeba ještě povede.“

Český skifař Ondřej Synek
Český skifař Ondřej Synek

Počítáte se spoluprací až do olympijských her v Tokiu?
„Mám to nastavené do jeho důchodu. Až půjde do veslařského důchodu, tak uvidím, co budu dělat dál. Doma už na mě tlačí, že mám pět vnoučat, a že bych se jim měl věnovat. Je to z roku na rok. Už v Londýně jsem vykřikoval, že bych šel do důchodu. Nakonec jsem vydržel, že ještě nevyhrál. Olympiádu pořád nemáme, takže musím vydržet.“

Hraje ve vašem rozhodování roli i práce s nadějnou dvojkou bez kormidelníka Podrazil, Helešic?
„Tady byl jejich projev trošku divný, nakonec vyhráli finále B a bylo vidět, že patří do lepší skupiny. Jsem zvědavý, co se dozvím od lékaře, jestli tam je nějaký zdravotní problém. Nebo je to jen o tom, že jsou to mladí kluci, kteří najednou po výsledcích ve Světovém poháru měli velké oči.“

A hraje to vliv na…
„Já vím, kam míříte. Že mám ještě dvojku a měl bych vydržet. Musí ale začít jezdit medaile. Když začnou, tak mi to třeba doma povolí…“

Pojďme zpět k Synkovi, mění se během času jeho trénink?
„Mění. Samozřejmě, že je to s věkem. Potřebuje více odpočinku a já už jsem tolerantnější k tomu, když si něco vymyslí. Když to není nic proti smyslu tréninku, který jsem chtěl dělat, tak mu to upravím. Jsme trošku více partneři než, že bych byl v pozici trenéra, co diriguje. To jsem v podstatě nebyl nikdy. Musí více odpočívat, na to se musí brát zřetel.“

Synek dokazuje, že v současném veslování se dá závodit na špičkové úrovni i hodně po třicítce…
„Dá. Je to divné. Já jsem končil ve dvaatřiceti a říkal jsem si, že jsem to natáhl docela daleko. A podívejte se na Ondru, kterému je třicet šest a sviští vesele dál. Kdyby nechytil kraba, tak věřím, že vyhrál. Věk se posouvá. Je to asi promyšlenějším tréninkem. Já jsem jó opatrný. Skočil jsem do trénování proto, abych klukům ušetřil zbytečné trápení, když jezdili s Milanem (Dolečkovým synem na dvojskifu – pozn. red.). To je moje krédo. Ušetřit maximálně zbytečností a dělat jen to, co je podstatné. Ondra musí déle odpočívat, ale jinak musí dostat pořádně do těla. Aby se mohl dostat na špičku a jezdit, jak jezdí, musí trénovat tvrdě, ale musí si umět odpočinout.“

Bude mít Synek po všech svých úspěších motivaci do dalších let kariéry?
„Ondra trénuje docela rád, ale už nechce moc plýtvat závodním elánem. Spoustu testů, které jsme dřív jezdili, už jezdit nechce. A já ho ani nenutím. Není důvod. On v tréninku pořád odvádí to, co vždy odváděl. Dokáže se zničit sám. Hrozně si cením toho, že je schopen říct: Já už nemůžu. A já mu věřím. Důvěra mezi námi je dlouholetá a osvědčená. Když přijde, že by si přidal, tak ať si přidá. Tam to ale hlídám. On je někdy při chuti, a když ho druhý den čeká náročný trénink, tak už to druhý den nezvládne. Je to tvořivý proces.“

 
Články odjinud


Články odjinud